Mrtvé dřevo slouží nejen jako stanoviště pro nesčetné množství rostlin a živočichů, včetně lišejníků, mechorostů, hub, bezobratlých, ptáků a savců, ale řada studií poukazuje i na jeho další úlohu a to jako kvalitního substrátu pro klíčení a kvalitu semenáčků v průběhu přirozené obnovy lesa.
Ilustrační foto. Zdroj: Pixabay
Klíčení, přežití a růst sazenic závisí na podmínkách prostředí, jako je teplota, vlhkost a živiny. Životaschopnost semen, šíření, klíčení a mykorhiza jsou rozhodující pro usazení semenáčků. Navíc potenciální substráty pro regeneraci sazenic, jako je organická vrstva, minerální půda nebo mrtvé dřevo, vykazují významné rozdíly ve svých fyzikálních a chemických vlastnostech. Regenerační procesy jsou dány půdní vlhkostí, obsahem organického C a pH povrchového horizontu. Stav a fungování kořenového systému pak určují kvalitu sazenic. Kořeny jsou zodpovědné za příjem živin a jejich schopnost přizpůsobit se měnícím se podmínkám prostředí umožňuje rostlinám rozšířit jejich ekologickou niku. Tyto adaptace se mohou projevovat morfologickými a fyziologickými znaky, stejně jako obsahem biogenních prvků.
Studie provedená v Polsku přinesla nové poznatky o vývoji semenáčků jedle bělokoré (Abies alba Mill.), primárního lesotvorného druhu v mírném klimatu, na substrátu získaného z mrtvého dřeva. Byly sbírány tříleté sazenice jedle rostoucí jak na mrtvém dřevě, tak v půdě. Následně byl sledován nutriční stav a morfologie kořenů sazenic rostoucích na mrtvém dřevě v pokročilém stádiu rozkladu a sazenic rostoucích v půdě. Získané hodnoty byly porovnány a vyhodnoceny. Přirozená obnova jedle je v lesním hospodářství stále důležitější a zejména silně rozložené jedlové kmeny se ukázaly jako příznivý substrát pro růst sazenic jedle.
Bylo to způsobeno především jejich vysokým obsahem výměnných kationtů, včetně vápníku, hořčíku a draslíku, a také zvýšenými hladinami fosforu a dusíku. Pokročilé stádium rozpadu dřeva se vyznačuje poměrně účinným rozkladem lignocelulózových vláken, jehož výsledkem je dostatečné množství dostupných forem dusíku ve dřevě. Silné uvolňování bazických kationtů z rozkládajících se kmenů bylo potvrzeno již dříve. V důsledku toho sazenice rostoucí na rozkládajícím se dřevě vykazovaly vyšší obsah N, P, K, Mn a Zn než sazenice rostoucí na minerální půdě. Výrazně vyšší obsah draslíku v jehlicích sazenic pěstovaných v mrtvém dřevě ukazuje na jeho efektivnější příjem v kořenech. Draslík hraje klíčovou ekologickou roli v různých procesech, včetně fotosyntetické aktivity.
Ilustrační foto. Zdroj: Pixabay
Rozkládající se dřevo také vykazuje příznivější fyzikální vlastnosti ve srovnání s půdou. Výzkum odhalil výrazně vyšší celkovou pórovitost jedlových kmenů než půdy. Dřevo z mrtvého dřeva si navíc udržovalo vyšší vlhkost.
Sazenice jedle rostoucí na tlejícím dřevě vykazovaly výrazně vyšší obsah živin. Dřevěné kulatiny v pokročilém stádiu rozkladu mají navíc vlastnosti, které podporují rozvoj podzemní biomasy sazenic. V půdě se u sazenic jedle vyvíjejí delší a mohutnější kořenové systémy. Když však sazenice rostou na mrtvém dřevě, specifická kořenová plocha a specifická délka kořene jsou vyšší, což ukazuje na zvýšenou účinnost příjmu živin. Celkový stav jak kořenů, tak jehlic nenaznačuje žádná omezení v příjmu živin sazenicemi rostoucími na mrtvém dřevě.
Tato studie tak potvrdila, že silně rozložené dřevo může poskytnout příznivé mikrobiotopy pro růst mladé generace jedle.
Celý článek si můžete přečíst zde.
Podle nature.com/scientific reports, red.
