Lýkožrout smrkový a NP Šumava

Měnily se rozlohy a lokality, kde se proti kůrovci zasahovalo, či nezasahovalo. Bylo to značně ovlivněné ředitelem, který právě park řídil. Koncepce MŽP prakticky chyběla nebo nebyla důsledně prosazována. V důsledku toho se v parku objevily dvě rozsáhlé gradace – v první polovině 90. let minulého století a v polovině prvního desetiletí nového tisíciletí. Jaká je prognóza stavu kůrovce v národním parku? To lze odvodit nejen na základě průběhu a přístupu ke kůrovci v minulosti, ale i přístupu k nové legislativě.

Rozloha NPŠ je 68 064 ha, z toho je 54 184 ha činí lesy (81 %) a rozloha půdy ve správě NPŠ je 48 934 ha (72 %); zbytek je ve správě některých obcí. (Pozn.: Právě z tohoto rozložení někdy vznikají disproporce ve vztahu např. k bezzásahovému území, které se bere ve vztahu k různým výše uvedeným údajům.)

 

Od roku 1995 platí až do současnosti následující zonace (135 různě velkých částí, vymezených na základě přirozenosti stávajících ekosystémů):

- I. zóna 8 807 ha (13 %) – ve vztahu ke kůrovci bezzásahová (rašeliniště, ledovcová jezera, fragmenty přirozených lesů apod.).

- II. zóna 55 885 ha (82 %) - ve vztahu ke kůrovci zásahová, později částečně bezzásahová - v různých režimech (nepůvodní lesy, druhotné bezlesí).

- III. zóna 3 372 ha (5 %) (obce a jejich okolí pro rozvoj turizmu).

V roce 2007 byly stanoveny „managementové režimy“, které bezzásahovost proti kůrovci (zejména) upravily, a to rozhodnutím MŽP č. 18517/ENV/06-972/620/06 ze dne 5. 3. 2007 (údajně ve vztahu k pozemkům ve správě NPŠ, tj. 48 934 ha – 72 % rozlohy NPŠ, bez ohledu na to, zda jde o les nebo nelesní pozemky).

- Bezzásahové území (ve vztahu ke kůrovci) 12 739 ha (26 %).

- Fakultativně zásahové území (ve vztahu ke kůrovci) 3 168 ha (6 %) – na základě rozhodnutí.

- Zásahové území (ve vztahu ke kůrovci) 33 027 ha (67 %)

To mělo zásadní dopady na kůrovcovou situaci v NPŠ, jak je patrné z následujících grafů. I v bezzásahovém území se však výjimečně proti kůrovci zasahovalo, a to na základě rozhodnutí o udělení výjimky.

 

Problematika přemnožení kůrovce v porostech NP Šumava spadá ještě do období před jeho vznikem. Je spojena se dvěma základními prvky, a to:

- výše polomů (větrných, méně často sněhových) a jejich následném zpracování (včasnosti, rychlosti, ponechání samovolnému vývoji bez asanace);

- koncepci režimu – zásahové zóny, bezzásahové zóny.

Dalšími prvky, které s výše uvedenými principy úzce souvisí, je výše populace na daném území v daném termínu a rychlost udělení výjimky pro možnost zpracování (asanace) kůrovcové hmoty v oblastech, kde je zásah podmíněn rozhodnutím (rozhodnutí může přijít až v momentě, kdy již kůrovec dříví opustil, což se často dělo).

 

V souvislosti s vysokými objemy polomů v první polovině 90. let došlo následně k nárůstu napadení smrkových porostů lýkožroutem smrkovým, a to nejen v bezzásahových oblastech, ale i v zásahových. Bezzásahová území se stala posléze zdrojem kůrovce pro napadení zásahových území. V tomto období byla rozhodující strategie tehdejšího ředitele Žlábka, který kůrovcovou gradaci v NPŠ prakticky zastavil (s ohledem na legislativní možnosti).

S nástupem nového vedení (ředitel Pavlíčko) se situace s asanací kůrovcového dříví změnila. Byla zdlouhavější a nedůsledná. Díky relativně nízkému stavu populace po zásazích ředitele Žlábka a ne vždy důsledně vedené evidenci pod novým vedením (ředitel Pavlíčko), a to především v bezzásahových územích, se situace postupně zhoršovala. Z evidence to však není zcela patrné. Teprve orkán Kyrill v roce 2007 situaci zásadně změnil. Již ve stejném roce došlo k prudkému nárůstu objemu kůrovcového dříví, a to v bezzásahových územích. K eskalaci problému došlo v následujících třech letech (2008–2010 – ředitel Krejčí). V tomto období došlo k historicky největšímu rozšíření lýkožrouta smrkového v NPŠ, a to jak v bezzásahových územích, která byla prakticky kůrovcem „sežrána“, tak i v přilehlých zásahových oblastech, kde vznikaly rozsáhlé holiny.

S nástupem ředitele Stráského došlo k radikálnímu obratu, kdy se začalo důsledně a včas zasahovat v „zásahových“ územích, což vedlo k prudkému poklesu kůrovcové kalamity v NPŠ, což bylo dokončeno za ředitele Mánka.

V této době došlo i k mediálním útokům na aktivity ředitele Stráského, který zahájil „tvrdší“ přístup k řešení kůrovcové kalamity. Byl ale opravdu tvrdší? To je možné posoudit z následujících dat:

Rok 2010 (ředitel Krejčí), žádné mediální problémy, nikdo si na nic nestěžoval:

- Těžba – 347 tis. m³

- Souše – 488 tis. m³

- Výjimky pro I. zóny – 115 výjimek

- Vytěženo v I. zónách – 7,5 tis. m³

- Použito cca 4 tis. otrávených lapáků

- Feromonové lapače – v desetitisících

- Ošetřeno insekticidy cca 100 m3 kůrovcového dříví

- V akci cca 100 harvestorů

Rok 2011 (ředitel Stráský), permanentní kritika v médiích, diskreditace ředitele a celého vedení a přístupu k řešené kůrovcové situace.

- Těžba – 239 tis. m³

- Souše – 284 tis. m³

- Výjimky pro I. zóny – 20 výjimek

- Vytěženo v I. zónách – 1,4 tis. m³

- Použito cca 5,6 tis. otrávených lapáků

- Feromonové lapače – 6 tis. ks

- Ošetřeno insekticidy 0 m³ kůrovcového dříví

- V akci cca 15 harvestorů

 

 

Rada Národního parku Šumava (a Výkonný výbor Rady NP Šumava) věnovala problematice zonace NPŠ dlouhodobě velmi intenzivní pozornost. Úzce při tom spolupracovala s vedením národního parku. Strategický přístup spočíval v přijetí tří základních dokumentů, a to v pořadí, jak jsou níže uvedeny:

- Zákon o Národním parku Šumava.

- Zonace národního parku.

- Plán péče.

V první polovině roku 2013 byly všechny tři dokumenty prakticky připraveny ke schválení. Situace se však následně změnila – zákon byl odložen, avšak Rada na svém jednání 20. 6. 2013 přesto Plán péče schválila, a to i bez toho, aniž by dosud byla schválena zonace. Plán péče přitom na návrh zonace úzce navazoval. Navržená zonace, která byla v Plánu péče Radou schválena, byla jistým kompromisem, který schválily jak obce, tak správa parku. V bezzásahové zóně (myšleno proti kůrovci) se ocitlo 15 004 ha, tj. 22 % území NP, v dočasně zásahové části I. zóny se ocitlo 2 741 ha, tj. 4 % území NP (dle zonace z roku 1995 bylo v I. zóně 8 807 ha). V II. zóně bylo do části IIA, která by měla v období 15, 30 a 45 let přejít do I. zóny (bezzásahové), avšak v současnosti se tam zasahuje, zařazeno 5 867 ha, tj. 8,6 % rozlohy parku. V IIB zóně, kde se bude proti lýkožroutovi zasahovat, je začleněno 41 123 ha, tj. 60,5 %. Celkem je tedy v současnosti v II. zóně 46 990 ha (dle zonace z roku 1995 to bylo 55 885 ha). Do III. zóny (intravilán a přilehlé plochy) je v současné době navrhováno 3 329 ha (4,9 %), přičemž dle zonace v roce 1995 to bylo 3 372 ha. (Pozn. V průběhu času se čísla lehce měnila, ale v zásadě se procentuální podíly nelišily, maximálně o desetiny procent). Takto připravená zonace zohledněná v Plánu péče, která byla jako samostatný dokument i předložena (po odsouhlasení obcí) Ministerstvu životního prostředí, doznala, stejně jako Plán péče, zásadní změny.

Rada parku dne 13. 12. 2013 revokovala své rozhodnutí ohledně souhlasu s Plánem péče, protože v něm byly učiněny Ministerstvem životního prostředí některé zásadní změny, které byly zpochybněny i procesně. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno i na mimořádném zasedání Rady NP Šumava dne 6. 1. 2014, které bylo takto svoláno, aby se podařilo vyřešit nepříznivou situaci. Ze strany MŽP však nebyly splněny některé požadavky, resp. byly odmítnuty či ignorovány, přestože byly dávány přísliby, že zonace, tak jak byla po odsouhlasení obcemi předložena, bude schválena. To se nestalo a následně došlo k navýšení bezzásahových území v NP Šumava a zonace, ze které by měl Plán péče vycházet, je teprve na počátku procesu schvalování. V průběhu roku 2014 však došlo k zásadním změnám jak v předloženém Plánu péče, který byl schválen se zásadními změnami, včetně navýšení bezzásahového území, tak i v návrhu zonace. Dle mého názoru je toto protiprávní, protože oba materiály musí schválit Rada NP a musí být předem projednány a odsouhlaseny obcemi. To se sice stalo, ale následně byly zásadně změněny, takže o projednání a odsouhlasení obcemi a Radou NP, která je také neopominutelným účastníkem v procesu schvalování, nelze hovořit.

Kdyby zůstala v platnosti navržená zonace, kterou respektoval i předložený Plán péče, pak by s ohledem na kůrovcovou situaci, kdy došlo k výraznému poklesu objemu napadeného dříví (zhruba na 50 % proti roku 2012 a na méně než 25 % proti roku 2011), nedošlo k vážným problémům v lesích sousedních vlastníků. Naprostá většina bezzásahového území je tvořena kůrovcovými soušemi, takže zde k dalšímu zásadnímu rozvoji lýkožrouta smrkového nemůže dojít. Ovšem navýšení bezzásahového území, byť i o několik procent, může riziko napadení okolních porostů výrazně negativně ovlivnit.

Situace se však navíc ještě zkomplikovala. V Plánu péče došlo k výrazným změnám, zonace byla stažena z projednávání (celý proces byl zastaven) a zákon o NP Šumava nebude projednáván. Místo toho se bude problém řešit novelou zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Zde se navrhuje rozdělení všech národních parků do 4 zón:

- Přírodní (zahrnuje dílčí plochy A a B dle plánu péče, tj. 23 % + část dílčí plochy C – přibližně dalších 5 %) – prakticky bezzásahová území.

- Přírodě blízká (zahrnuje dílčí plochy D1 a D2 a část dílčí plochy C, tj. 26,5 % bez výše uvedených 5 %) – zde bude uplatňován speciální management.

- S trvalou péčí (zahrnuje dílčí plochu D3, tj. 42,4 %) – zde se budou provádět běžná opatření ve vztahu ke škodlivým organismům, tedy i kůrovci.

- Kulturní krajiny (zahrnuje dílčí plochu E a další pozemky, tj. 8 %) – slouží pro rozvoj obcí.

Dojde tedy ke zvýšení rozlohy bezzásahových území, a to minimálně o 5 % dosud zelených lesů, kde se lýkožrout opět namnoží a následně napadne sousední porosty, takže dojde opět ke vzniku kůrovcové gradace se všemi známými důsledky. Potenciálně nebezpečná je i další zóna s více než 26 %, kde může být obrana proti kůrovci zakázána, případně může být různými obstrukcemi oddalována do doby, kdy již bude pozdě (než se vydá rozhodnutí a vyřídí případné odvolání, kůrovec bude venku – to se již dělo). Dostáváme se tak do situace, kdy prakticky polovina parku bude (nebo může být) bezzásahová.

Má to ovšem ještě jeden háček, a to velmi významný. Nad touto zonací bude ještě vrstva klidových území, která budou vyhlašována na základě posudku EIA, a to z důvodů např. ochrany tetřeva a tetřívka, příp. dalších druhů. Kritéria vyhlašování jsou nejasná a tímto způsobem se dá omezit činnost na libovolném území národního parku, čímž se bezzásahovost dostává do naprosto neznámé rozlohy lesa. Vše se děje přitom pod velkou mediální kampaní, kdy se veřejnosti zdůvodňuje výhodnost tohoto režimu, protože parky se zpřístupní lidem, ovšem opak je pravdou, velké části parku se naopak veřejnosti uzavřou, a to i takové, kam se doposud mohlo.

Paradoxně tak nastává situace, kdy místo toho, aby se využilo minulé období, v němž se podařilo kůrovcovou kalamitu prakticky zastavit, a stačily by relativně malé zásahy, které by již v krajině nebyly příliš patrné, se cíleně připravuje opět nárůst gradace, který povede k velkoplošnému rozpadu lesních porostů s následnou relativně vysokou těžbou ve II. zóně národního parku, ale potenciálně i u sousedních vlastníků. Předpoklad pro rok 2014 bylo další snížení objemu napadeného dříví zhruba na polovinu proti roku 2013. Relativně stabilizovanou kůrovcovou situaci to může výrazně zhoršit s důsledkem následných (po 1–2 letech) rozsáhlých těžeb v II., zásahové zóně. Proto je jakákoliv změna, vedle politického a právního rozměru, nevhodná s ohledem na zastavení kůrovcové gradace.

Hodnocení IUCN
Závěrem bych se ještě rád vyjádřil k tomu, proč se vede tak vehementní kampaň pro zvyšování bezzásahovosti. Veřejnosti je hojně předkládáno tvrzení, že nebude-li větší bezzásahovost, nebude Národní park Šumava patřit do prestižní II. kategorie dle hodnocení IUCN. Toto je zcela účelová dezinformace, která se nezakládá na pravdě. Za prvé, kategorizace IUCN slouží k porovnání stupně ochrany chráněných území (národních parků), které se řídí národní legislativou. Jsou různé přístupy, které se liší principy, jež vyplývají z tradic jednotlivých zemí a míry ovlivnění přírody (zjednodušeně řečeno). Jiné jsou národní parky v Africe, jiné v Severní Americe, jiné na Sibiři a jiné v Evropě. Nejde o prestiž, ale o to, aby bylo jasné, co se v jednotlivých zemích pod pojmem národní park myslí. Za druhé, Národní park Šumava nikdy nemohl být a ani nebyl zařazen do II. kategorie IUCN, protože nikdy nesplňoval (a nezmění-li se podmínky, ani nikdy nebude splňovat) podmínky této kategorie. Do nedávné doby muselo být v této kategorii vyčleněno minimálně 50 % rozlohy pro bezzásahovost, v současné době je to myslím 75 % bezzásahového území. Informace o tom, že nezvýší-li se podíl bezzásahového území v NP Šumava na 30 nebo 35 % území, bude park vyřazen z prestižní II. kategorie dle hodnocení IUCN, je tedy nejen mylné a dezinformující, jak jsem již uvedl, ale přímo lživé.