Film a co k jeho natočení vedlo
Krátký snímek ilustroval na příkladu kůrovcové kalamity v České republice principiální řešení katastrofálních odumírání porostů. Hlavním sdělením má být, že původním problémem není přemnožení hmyzích škůdců, ale pěstování přehoustlých porostů jednoho produkčního druhu dřeviny. Kombinace nízké diverzity hospodářských lesů a současných stresových faktorů má důsledky, které dnes vidíme.
Vznik samotného filmu inicioval Jiří Hulcr, lesní entomolog působící na Floridské univerzitě. Jiří Hulcr popisuje, jak za nápadem stála jeho zkušenost s vysoce produktivním lesnictvím právě v jihovýchodní části USA: „Tady měli svoji kůrovcovou katarzi už někdy před 50 lety, kdy se skutečně rozvinulo velkoplošné plantážní lesnictví, zaměřené více méně na jeden druh místní borovice. Ta monokultura borovice byla skutečně velice produktivní, nakonec to ovšem vedlo k obrovským kůrovcovým kalamitám. Čili od té doby se tu vyvinula lesnická kultura předcházení těmto kalamitám. A myslím, že z toho se můžeme všichni dost poučit. Tady je lesnictví řízeno tím, že se pěstují správné stromy, na správných místech, ve správné hustotě. Protože když to přeženeme, tak nám to tady místní kůrovci sežerou.“
Jiří Hulcr (záběr z filmu)
Jako důvod pro tvorbu filmu Jiří Hulcr uvedl rovněž to, že v subtropické oblasti Floridy nejsou zatím tolik znát dopady změny klimatu. Účelem filmu je tedy také informovat „místní lesnickou veřejnost a praxi o tom, co se děje za katastrofu v severních zeměpisných šířkách“. Jeho postřehem při ročním návratu do ČR v rámci přípravy filmu zároveň bylo: „Zjistil jsem, že česká situace je obdobná. My v Čechách vidíme, co se děje s lesy, a že to naše dědictví hustých smrčin v době, kdy je občas veliké sucho a veliké vedro, je spíš břemeno než investice. Na druhou stranu jsem zjistil, že v Čechách si to spousta lidí vysvětluje tak, že je to český problém, který musíme vyřešit českými nástroji. Je dobré vysvětlit, že to není český kůrovec nebo český problém. Jde skutečně o globální fenomén. Kdykoli vytvoříme monokultury, které jsou příliš husté, tak nám v momentě globálního oteplování stejný problém nastane úplně všude. Rozhodl jsem se spolupracovat s mnoha experty a vytvořili jsme krátký film, kterým chceme informovat odbornou lesnickou, ale i laickou veřejnost všude na světě o základních principech změn ve způsobech hospodaření. Tedy, že les je investice na dlouhou dobu a je potřeba sloučit udržitelnost jak ekonomickou, tak ekologickou, jak politickou, tak sociologickou.“
Constantin Kinský, z jehož lesních majetků byly ve filmu ukázky výběrného způsobu hospodaření, poznamenal: „...nechtěli jsme s Jiřím Hulcrem a týmem, který film tvořil, říct, že máme pravdu, že víme, jak na to. Les je součást ohromného ekosystému, přírodního, sociopolitického a ekonomického. A dokud nepochopíme ty souvislosti, tak jsme mimo.“
Film „Lesy zdravé a výnosné" můžete zhlédnout zde:
Diskuze o budoucnosti českých lesů
Samotné diskuze se zúčastnili jak autoři, tak další odborníci z oboru, mezi nimi: Jiří Hulcr (University of Florida, USA), Marek Turčáni (emeritní děkan, FLD ČZU v Praze; prorektor pro strategii ČZU v Praze), Tomáš Vrška (ředitel Školního lesního podniku Křtiny, Mendelova univerzita v Brně), Constantin Kinský (Kinský Žďár, a.s.), Roman Modlinger (projekt EXTEMIT-K, FLD ČZU v Praze).
Kromě hlavního problému nevhodné struktury porostů lesů, zejména s ohledem na měnící se klima, který byl ústředním tématem filmu, byly během následné diskuze zmíněny např. nutné změny v legislativě, potřeba otevřenosti lesníků novým poznatkům a vstřícnosti majitelů k novým metodám nebo práce na zlepšení profesionální komunikace vůči společnosti. Konkrétně byla probírána také některá opatření a způsoby adaptace lesního hospodářství, prováděné (nejen) v rámci výuky a výzkumu na školních lesních podnicích jak MENDELU ve Křtinách, tak ČZU v Kostelci nad Černými lesy.
Foto: archiv FLD ČZU v Praze
Výrazným tématem, které provázelo celou debatu, byla nutnost adaptace lesů. Roman Modlinger k tématu uvedl: „Změna druhové, věkové a prostorové skladby je běh na dlouhou trať. Můžeme očekávat, že i v následujících dekádách budou lesní porosty na našem území poškozovány s větší četností a na větší rozloze. Co tedy musí lesnictví a lesní hospodářství udělat, je na tyto eventuality se připravit.“ A jako základní princip možných řešení nastínil: „Myslím, že abychom byli schopni rychle reagovat na vzrůstající nebo rozvíjející se kalamitu, potřebujeme kvalitní a nestranný monitoring lesních škůdců. Abychom informaci o tom, že se něco děje, dostali včas. Potřebujeme mít rovněž nástroje, pomocí kterých jsme pak schopni reagovat a zjistit, kde a do jaké míry zasáhnout.“
K související otázce priorit obnovy a managementu stávajících porostů se vyjádřil Marek Turčáni: „Se skupinou částečně z EXTEMITU, částečně z EVA jsme dělali strategickou analýzu a odhadujeme, že kalamita podobného rozsahu, jakou jsme teď zažili, se do roku 2030 ještě jednou zopakuje. Čili bavíme se o dalších asi sto milionech kubíků dřeva, které se v relativně krátkém čase dostane na trh. Víme, že k profitu, který z pěstování smrku všichni očekávali, v mnoha případech nedošlo... Ale riziko je v tom, že ještě několikrát se může opakovat situace, kdy lesnictví flagrantně přijde o miliardy korun... Na druhé straně přistupujeme k té možnosti, k tomu potenciálu, nezodpovědně. Když už se ty plochy uvolnily, tak je neosázejme zase smrkem...“
Celý záznam diskuze najdete zde:
Na dotaz ohledně zavedení plateb za ekosystémové služby odpověděl Tomáš Vrška, který se zaměřil zejména na rekreační funkci lesů: „... Protože je majetek Mendelovy univerzity, který má 10,5 tisíce ha, celý doslova nalepený na město Brno, je to pro nás obrovská laboratoř testování. Dnes máme problém v tom, že se skupiny občanů v lese vzájemně potkávají a dochází tam ke kolizím. Všichni by chtěli mít jenom své cesty, svá odpočívadla, svá napajedla. My s nimi komunikujeme a snažíme se nějakým způsobem si ten prostor rozdělit, ale zároveň potřebujeme mít prostor v lese pracovat, a to všechno stojí peníze. Lesnictví je čím dál míň profitabilní... už jsme překročili hranu ztráty konkurenceschopnosti lesnictví jako oboru. Současné příspěvky na podporu ekologického lesního hospodaření nějaké existují, ovšem ve srovnání se zemědělstvím jsou to úsměvné částky. Ale vzrůstající poptávka po ekosystémových, a zejména rekreačních službách s sebou nese vzrůstající nároky finanční. A bez podpory, ne že bychom nechtěli, ale nebudeme je schopni udělat.“ Diskutující se shodli na tom, že na plnění ekosystémových funkcí bychom se měli z pohledu společnosti dívat jako na investici. Nejen požadovat jejich podporu, ale i poskytnout lesníkům a vlastníkům lesů prostředky pro to, aby je mohli uskutečňovat.
Odborníci nakonec kladli také důraz na podporu lesnického vzdělávání a aplikované vědy. Cílem by podle nich měla být významnější spolupráce při obousměrném přenosu poznatků mezi vědou a praxí. „Jako člověk, který je zodpovědný za kus krásy naší České republiky, uvítám mimo jiné spolupráci s akademickou sférou. A tím pádem bych chtěl naznačit, že by mohlo být šikovné, při potřebné obnově lesního zákona, přidat nějakou kapitolu o podpoře vzdělávání a spolupráce,“ řekl Constantin Kinský. S tím, že je potřeba implementovat legislativní podporu přenosu informací mezi vědou a praxí, souhlasil Jiří Hulcr a doplnil: „Chtěl bych upozornit, že transfer znalostí z vědy do praxe si lidé často představují jako takovou evoluci přirozeným výběrem, ale ono to tak skoro nikdy není. I v neoliberálním prostředí Spojených států a všude jinde musí existovat určitá role univerzit a státu. Je potřeba spolupracovat a vytvořit nějakou instituci, aby lidé, kteří studují moderní lesnictví, měli důvod informace předávat. A naopak, aby si lidé v praxi mohli informace ověřit, aby věděli, že existují prameny a workshopy a že existují lidé, kteří nad nimi nebudou ohrnovat nos, ale kteří naopak potřebují tuto spolupráci.“
František Viktorin
