Lesníci by měli najít nástroj, jak si nechat zaplatit za vodohospodářské funkce

Opatření pro zadržení vody v krajině by měla spočívat v kombinaci biologických, biotechnických a technických opatření a v nastavení optimálních systémů hospodaření v krajině. Foto: Petra Kulhanová

Problematiky hydricko-hospodářské funkce lesů se dotkl rozhovor Lesnické práce s Petrem Kupcem, vedoucího Ústavu inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU v Brně

 Trendy v charakteru počasí

– Českou republiku sužuje již několik let sucho. V zimě je málo srážek a po zimě často přichází rovnou léto, prakticky není jaro. Jaké trendy v charakteru počasí lze sledovat?

Jedním z těchto trendů je změna charakteru počasí směrem k dlouhotrvajícím obdobím. Nejsou výjimkou čtrnáctidenní teplá období bez deště či jako například letošní květen delší období, kdy je relativně chladno, větrno, ale opět beze srážek. Obrovským problémem začíná být distribuce srážek v průběhu roku. Jeden vlastní příklad ze Školního lesního podniku ML Křtiny – v srpnu 2015 jsme na našich klimatických staničkách naměřili téměř 80 mm srážek, což je na srpen opravdu hodně, přitom to byl nejsušší srpen v dlouhé historii. Bylo to proto, že všechny srážky spadly v průběhu čtyř dnů a v těch čtyřech dnech v průběhu dvou nebo tří hodin. To znamená, že přišly tři velmi silné bouřky, voda odtekla a jinak bylo celý srpen sucho. V letech 2010 a 2011 jsem dělal studii zaměřenou na hospodaření v krajině severního Iráku a z té doby mám k dispozici data ze severoirácké pouště. A když se podíváte na tamní srážkové úhrny, zjistíte, že jsou v podstatě stejné nebo o něco vyšší než například z našeho Žatecka – 350–370 mm. Je to ale o distribuci srážek, v Iráku všechny spadnou během čtyř měsíců, v každém z těchto čtyř měsíců během pěti dnů a v každém z těchto pěti dnů během pouhých dvou až tří hodin. Čili, jak jsem řekl, hlavními trendy změny chodu počasí podporujícími sucho jsou dle mého názoru dlouhé periody počasí často beze srážek a sezónní změna distribuce srážek.

– Myslíte, že nám hrozí vznik pouštního typu krajiny?

Věřím, že takto dramatické to nebude. Ale na změny se musíme připravit. Byl jsem svědkem výborné přednášky doktora Rožnovského na téma „Zimní klimatické extrémy v posledních cca 100 letech", která mimo jiné perfektně reflektovala letošní zimu. Poukazoval na to, že ačkoliv bude v budoucnu v zimě nadále mráz, ve skutečnosti budou zimy výrazně teplejší. V zimě přijde týden, kdy bude mínus 20 ˚C, jak jsme byli svědky např. letos, takže v rádiu budou hlásit, že jsme zaregistrovali téměř teplotní extrém, a lidé se budou podivovat nad tzv. globálním oteplováním, a ve skutečnosti bude průměrná teplota celé zimy, ve které přišel tento extrémní mráz, o stupeň vyšší než v předchozím srovnávacím období. To už je další výrazný prokázaný trend.

Fenomén brzkého transpiračního výparu

– V souvislosti se suchem bioklimatolog profesor Zdeněk Žalud upozornil na vliv takzvaného transpiračního výparu, kdy se s rostoucím oteplováním probouzí vegetace o měsíc dříve a bere si z půdy stále větší množství vody, která pak v létě chybí. Jak se uvedené týká lesních porostů?

To je věc, která je z hlediska výzkumu velmi aktuální. Podívejme se na např. na pěstování smrku zejména v oblasti pahorkatin. Smrk, jak známo, potřebuje větší množství vody a na rozdíl od některých listnatých dřevin, jako je buk, dokáže svoji transpiraci fyziologicky pouze velmi málo ovlivnit a při nedostatku vody v letním přísušku se jednoduše vytranspiruje. Když je pěstován ve třetím nebo čtvrtém lesním vegetačním stupni, tak se na jaře oproti přirozeným podmínkám vyšších LVS, kde by byl ještě dávno v dormanci, začíná relativně rychle probouzet, bavíme se o řádu jednoho až dvou týdnů, a začíná rychle transpirovat. Rychle tak vytranspiruje vodu, která je nahromaděna v systému z předchozích období. Pak dochází k tomu, zejména v souvislosti se zmiňovanou změnou srážkového režimu, že v letních přísušcích voda není k dispozici. Smrk je proto vytlačován z nižších lesních vegetačních stupňů. V současné době jsou velmi aktuální publikace popisující tzv. bukový lift – jednoduše řečeno, buk je tímto procesem schopen doplňovat deficitní vodu pro jednotlivě přimíšený smrk. Smíšené porosty buku se smrkem mohou tak být v budoucnu alternativním systémem pěstování smrku v nižších LVS. Ale smrk v rozsáhlejších porostech i ve větších skupinových smíšeních v pahorkatinných oblastech ve třetím, čtvrtém lesním vegetačním stupni už v podstatě není v současné době schopen dlouhodobě přežívat.

– Mají i jiné dřeviny než buk schopnost doplňovat vodu pro ostatní dřeviny v porostu?

Upřímně řečeno nejsem odborník v této problematice, ale pokud je mi známo, tak v oblasti lesů střední Evropy byl signifikantně prokázán tento účinek pouze ve vazbě buk–smrk. Nicméně některé studie z oblastí tropických lesů naznačují, že v tropických lesích, především charakteru tropického mlžného lesa vyšších poloh, je některými dřevinami tento proces rovněž využíván.

Technické opatření pro zlepšení hospodaření s vodou v lesích ve formě malé vodní nádrže. Foto: Petra Kulhanová

Vliv lesů na vodu v krajině

– Voda se stává na mnoha místech Česka limitujícím faktorem hospodaření v krajině. Jaká opatření mají význam za situace, kdy všechna voda z našeho území odtéká a nepřitéká k nám žádná řeka?

Je na to několik názorů. Za extrémní dva ve smyslu jejich proveditelnosti můžeme považovat názor vodohospodářů a proti němu názor ochrany přírody. Vodohospodáři tvrdí, že je třeba udělat co největší množství vodních děl schopných manipulace, kde vodu zadržíme a můžeme s ní hospodařit – zašetřit ji a pustit v okamžiku, kdy ji potřebujeme. Proti tomu stojí názor ochrany přírody, že je třeba posílit krajinu v jejím řekněme přírodním rozměru, tak aby byla sama schopná si s vodou poradit. Pravda je někde uprostřed. Je zcela evidentní, že v dnešní české krajině, která je výrazně ovlivňována deset tisíc let, nejsme schopni docílit toho, aby se vrátila do původního stavu. Jedinou cestu vidím v kombinaci biologických, biotechnických a technických opatření a v nastavení optimálních systémů hospodaření v krajině. Nedávno jsem slyšel, že krajina, když ji přirovnáme k počítačové řeči, má dvě složky – hardware a software. Hardware jsou opatření technického charakteru – vodohospodářská díla apod. Software je potom vlastní hospodaření v krajině, co se v krajině skutečně děje. Zatímco hardware máme alespoň teoreticky v současném stupni poznání dobře zpracován, software, tu měkkou část v krajině, zatím neumíme. Neumíme s krajinou hospodařit takovým způsobem, aby byl hardware smysluplně využíván. To je podle mě ten hlavní problém.

– Je známo, že při hospodaření s vodou v krajině hrají zásadní roli lesy. Můžete shrnout, co všechno ve vztahu k vodě ovlivňují?

Víceméně všechno. Většinou se koloběh vody v krajině popisuje pomocí vodohospodářské bilance, která se vyjadřuje tzv. bilanční rovnicí. V zásadě se jedná o vztah mezi příjmem a výdajem vody v systému. Na příjmové straně jsou srážky a přítok, na výdajové je výpar a odtok. Lesy ovlivňují srážky, protože tím, že mají vysoký transpirační potenciál, se nad nimi kondenzuje vyšší množství výparné vody. Ovlivňují tak srážkovou vodu, která na les dopadá, a to tím víc, čím jsou plošně rozsáhlejší. Lesy ovlivňují i kvalitu vody – odtokové množství i průtoky, vyrovnanost a rozložení průtoků ve smyslu denních, měsíčních i ročních průtoků. Do určité míry má les i významný vliv na jakost vody, resp. jejího chemického složení.

– Na hydrickou funkci lesních porostů má vliv mnoho faktorů – druhové složení, věk, zakmenění. Lze zobecnit, jaké lesy mají pozitivnější vliv na vodní bilanci?

Lesy, které jsou v kondici, zdravé a v místech, kam patří, mají obecně větší funkční výkon než ty, které jsou v místě, kde jsou nepůvodní. Tím ale v žádném případě nechci říct, že bychom nutně museli pěstovat pouze přirozenou dřevinnou skladbu. Pokud jsou porosty ve svém ekologickém optimu, lze konstatovat, že jejich hydrická funkce je také optimální. A pak se můžeme bavit o tom, jaká složka vodní bilance ve které vývojové fázi lesa je dominantní a která je více ztrátová. Zase je to spíše o softwaru než o hardwaru. Je spíše otázka, jak se chová hydrická funkce lesa při určitých formách hospodaření. A je to ve většině případů potvrzování staré lesnické pravdy, že jemnější formy jsou lepší, že jsou lepší takové formy hospodaření, kdy nedochází k trvalejšímu odkrytí lesní půdy. Krajina se v zásadě dokáže procesům, které jsou standardní, přizpůsobit, ale jakmile dojde k nějaké výrazné disturbanci, jsou narušeny i probíhající procesy. Obecně by tedy hospodářské zásahy, které jsou blízké přírodním procesům, neměly hydrickou funkci lesů výrazně negativně ovlivňovat.

Zásady hospodaření v lesích v době klimatické změny

– Zmínil jste formy lesnického hospodaření. Jaké zásady hospodaření by podle vás tedy měli lesníci při zřeteli klimatické změny dodržovat?

Problémem lesnictví je, že hospodaření plánujeme – a máme to v sobě hluboce zakořeněno – ve třech hlavních úrovních: na strategické úrovni plánování hospodářských souborů, dále taktické plánování lesního hospodářského plánu a na třetí úrovni plánování operativní, kdy řešíme každý jednotlivý zásah. A přitom chceme operativními opatřeními odpovědět na to, jak bychom se měli chovat, abychom se nedostali do problému v taktické, respektive strategické rovině. Už to samo o sobě je do určité míry nonsens. Tento problém je třeba rozmotávat naopak právě ze strategického hlediska. Jak jsem zmínil, porosty by měly být zdravé, měly by být v kondici a měly být v ekologické valenci ke stanovišti. K převedení tohoto požadavku do řeči lesního hospodáře máme nástroje lesního hospodářského plánování. Za zcela zásadní východisko považuji v tomto ohledu lesnickou typologii. Lesnická typologie by měla podle mého názoru prodělat revizi. Totiž v okamžiku, kdy se dvacet let nebo možná déle bavíme o globálním oteplování, a přesto zůstáváme neustále ve stejné typologii, přičemž studie ukazují, že lesní vegetační stupně se posouvají výš, je na místě jejich revize. Totéž platí pro ekologické řady. Lze např. předpokládat, že extrémní řada bude časem zasahovat do větších rozloh, než na kterých je v současné době mapována. 

Děkuji za rozhovor (20. 6. 2017)

Petra Kulhanová

Celý rozhovor najdete v Lesnické práci 7/2017.