LESNICKÁ PRÁCE - LEDEN 2023
OBSAH AKTUÁLNÍHO ČÍSLA:
- Na podzim jste obrazně řečeno v kabině harvestoru oslavil 70. narozeniny. Odkdy se pohybujete v lesnictví a co vás k tomuto oboru přivedlo?
Pocházím z lesnické rodiny, otec byl hajný, takže jsem prakticky odmalička vyrůstal na hájovně v lese. Otec ze mě chtěl mít lesního technika, ale mě bavily stroje a technika. Proto jsem i trochu proti vůli otce šel na učiliště v Harrachově. Tam jsem se dostal k technice a hned po škole v roce 1972 jsem nastoupil k Lesnímu závodu Opočno. Potom následovala dvouletá pauza, protože jsem musel na vojnu, a od té doby pracuji v lese.
- Pracoval jste s nepřeberným množstvím techniky. Na jaké stroje nejraději vzpomínáte a proč?
Měl jsem to štěstí, že jsem byl u začátku masivnějšího využívání mechanizace v lesích v 70. letech. Začínal jsem na Zetoru Super a pokračoval s krystaly a lakatoši. Rád vzpomínám na práci na švédském Kockumu. To byl v té době velký skok a suprová mašina. Jinak jsem během svého života pracoval se vším možným. Vždy mě zajímaly různé novinky, byl jsem zvědavý na nové stroje. Jezdili jsme a stále se synem jezdíme po lesnických výstavách, abychom věděli, kam vývoj postupuje. Myslím, že v době, kdy jsem byl ve škole, si nikdo nedokázal ani představit, že se dožijeme strojů, které v podstatě samy kácí, odvětvují a sortimentují. Dnes s takovými stroji běžně pracujeme a člověka to baví. 
- Když porovnáte práci v době svých začátků a dnes, kde vidíte ty nejpodstatnější rozdíly?
Hlavním rozdílem je určitě obrovské usnadnění práce a zvýšení její bezpečnosti. Kdo si nezažil první probírku v hustém porostu, kde se vše muselo tahat na rameni a připravit pro koně, možná si tehdejší pracnost neumí ani představit. Úspora času a hlavně manuální práce, lidské dřiny je s dnešními stroji obrovská. Abyste tehdy takovou dřinu zvládli, musela vás práce bavit, protože ji nejde dělat jenom pro peníze. Musíte mít lásku k lesu a vztah k přírodě, jinak to nejde dělat. Lesařina vás prostě musí bavit.
Spolupráce s vlastníky a správci lesů
- Pracujete výhradně pro soukromé vlastníky lesů. Čím se vám podařilo tento typ spolupráce získat a jak se vám jej daří držet?
To byste se musel zeptat spíše vlastníků, pro něž pracujeme. My se prostě snažíme dělat svou práci co nejlépe, aby to po nás v lese vypadalo dobře, výsledek byl pěkný a správci lesa byli spokojení. To je základ. Asi díky tomu jsme nikdy neměli problém, že bychom neměli práci nebo bychom museli jít do výběrového řízení státních lesů, popřípadě prosit o práci na subdodávkách. Máme vlastně spíš příjemný problém, že na nás zákazníci musí někdy počkat.
- Dnes jsme v situaci, kdy v ČR existuje v důsledku kůrovcové kalamity podstatně větší nabídka těžebních kapacit, než je reálná poptávka. Dopadá tato situace i na vás?
My to vnímáme spíš z doslechu. Tím, že se věnujeme hlavně probírkám, se nás pokles poptávky tolik netýká. Nám v létě shořel pásový harvestor a nový harvestor, který jsme pořídili, je určen do mladých porostů a o tuhle práci je stále zájem. Doufejme, že kůrovcová kalamita odezní a bude možné se lesu dále věnovat, jak se má.
- Jaké období pro vás bylo doposud profesně nejsložitější, nejtěžší?
Pro mě to byla asi divoká porevoluční doba, kdy se velmi zhoršily vztahy mezi lesníky v různých tehdy vznikajících částech našeho oboru. Měl jsem rád, když lesníci tvořili takovou jednu komunitu a nebyli tvrdí, někdy i bezohlední konkurenti. Myslím ale, že se to postupně zlepšuje, ovšem kamarádské vztahy jako v době lesních závodů mezi partami už moc nevznikají.
Celý rozhovor najdete v lednovém čísle Lesnické práce
