Řekl to mluvčí parku Jan Dvořák. Dodal, že v době největšího náporu lesníci vytěžili měsíčně až 40 000 krychlových metrů dříví. Nejvíce se jednalo o oblasti v okolí Nové Pece a Stožce na Prachaticku. První ničivá bouře polámala stromy v šumavských lesích v polovině srpna loňského roku. "Polomy z tohoto období tvoří největší část z celkového objemu," uvedl. Podle odhadů tehdy lesníci zpracovali více než 120 000 metrů krychlových polomů.
Měsíčně tak z lesů odvezli pracovníci až 1300 kamionů dřeva. Většinu polomového dřeva už park prodal. Některé zůstává uskladněno, nejvíc ho je stále v Nové Peci. Poptávka na trhu se dřívím není v současnosti tak vysoká jako v minulosti. Způsobuje to nadbytek kůrovcem napadených stromů na různých místech republiky.
Šumavský park však eviduje pokles těžby takto zasažených stromů. "Letos se zatím jedná o 15 000 krychlových metrů kůrovcového dřeva, což je v porovnání se stejným obdobím loňského roku 61 procent," uvedl Dvořák. Dodal, že nejvíce kůrovce evidují v okolí Prášil a Srní na Klatovsku a Českých Žleb na Prachaticku.
Podle ČTK, red.
Komentáře
A Šumava byla zelená.
Teď, když do toho může lesníkům kdejaký samozvaný ,,ekolog" kecat, musíme těžit stovky tisíc m³ abychom zjistili, že to pořád nestačí!
Přitom stačilo v určité období zavřít pár desítek feť.áků do kriminálu nebo do blázince...
Dnes je z těchto ***** nová ,,elita", která nabyla dojmu, že nám bude určovat, co si máme myslet!!!
Zcela věcně - když budu konstruktér a ledabyle či z pohodlnosti navrhnu most tak, že spadne a způsobí miliónovou škodu - ponesu zodpovědnost. Když budu lékař a opět z ledabylosti či pohodlnosti zaviním smrt člověka - budu souzen.
Kdy a kým budou tedy souzeni ti, kvůli jejichž chybám dnes schnou tisíce hektarů smrkových plantáží?
A neplatí ani Coriolisova síla , že?
Mladý génie..?
Znovu se vnucuje ona obligátní otázka...
K vašemu myšleníčku jako obvykle gratuluji !
K tomu druhému mudrcovi se ani nemá cenu vyjadřovat, neb je tématem pro psychiatry.
I když - už jste také zralý...
Coriolisova síla působí na naší polokouli tak, že kůrovce letícího na sever to stočí mírně k východu, a kůrovce letícího na jih mírně k západu. To jaksi nemá vůbec nic společného s tím, že hlavní zdrojnice lýkožrouta je oddělená většinou plochy ČR a šíří se opačným směrem než tvrdíte.
Používat odborných výraziv vůči někomu, kdo nechápe jejich obsah, význam a širší souvislosti je opravdu zbytečné.
Výklad charakteristik a cirkulace vzduchových hmot v Hadleyho a Ferrelově buňce proto vynechávám a omezím se jen na informaci, že v oblasti ve které leží naše krásná zemička, dochází ke změně proudění větrů v atmosféře právě díky C. síle, a to na jihozápadní až západní. Proto je také kůrovec unášen směrem od Šumavy k Vysočině a dále k Beskydům a Jeseníkům.
Lesníci před tímto varovali dlouhodobě a příroda opět dala právě jim za pravdu.
Zprávy o přemnoženém kůrovci přicházely i z Vysočiny.
Patrně jste jediným, kdo je nezaregistroval, nebo je účelově ignorujete, protože jsou pro to vaše divadélko nevhodné.
Znovu jste demonstroval pravdivost slov mých přátel, mezi nimiž je mnoho zkušených lesníků, kterými jste vnímán jako ,,obecní pindal, který ničemu pořádně nerozumí"
O tom nešťastníkovi z Beskyd, visícímu u vaší zadnice ani nemluvím.
Také jste neméně úspěšně demonstroval fakt, že tak jako nemůžete být dobrým lesníkem, nemůžete být ani klimatologem.
Co se týče vašeho duchovního rozměru jste jako kojenci, kteří plácají ručičkami vztekle svoje rodiče, protože se jim ještě nerozbřesklo a vězí ve své hříšné přirozenosti. Proto jste schopni (zjm. pan Vladimír) ostouzet na Boží pravdu odešlé lesníky výroky o jejich zlovůli při sázení kulturních smrčin.
Vize budoucnosti, kterou plánujete naším lesům je demagogicky omezená na plánování výsadby jedle a listnáčů potom, co necháte lesy umřít v maximálním rozsahu dle vůle jejich parazita.
Ještě, že nejste doktoři, to byste nechali rakovinu, ať sežere civilizovaného člověka, aby mohl přijít ten přirozenější a odolnější.
Stejné hovadiny měl v hlavě soudruh Hitler, kterého dovedly ke koncům, ke kterým doufám nedospějete.
Pokud však ano, doufám, že budeme spolu s kolegou Hrochem stejně udatní, jako naši předchůdci, kteří si to také nenechali líbit. K tomu nám dopomáhej Bůh a Pán, kterým Kristus Pán jest na věky věků. Amen PS: pro Vás doplňuji: a z lesa ven !!!!
A v přeneseném slova smyslu? To myslíte ono "ultimátní vyjádření o nutnosti znovu se narodit z Ducha sv."? Oficiální součástí věrouky Vaší církve (denominace) je tenhle fundamentalistický přístup? Že jako takto odbudete vývojovou psychologii a nic více třeba není? Tak to Vás seznámím se svou tchýní a švagrovou. Bude se jim to líbit.
Nepopírám Vaše zasloužené aspirace na státní vyznamenání od prezidenta Miloše Zemana za zvláštní zásluhy o české lesy s přihlédnutím k osobnímu nasazení v boji o Šumavu, ovšem popírám, že byste se zároveň mohl zmýlit v Hitlerovi. Eugenika je mu vlastní, nikoliv romantické představy o "čisté přirozenosti"! Stejně jako je vlastní lesnickému prostředí: my si tě vychováme.
A propos: Co to má společného s lesařinou? Vy si tím vypomáháte a pak zbývá jen být důsledný a konzistentní. Proč tedy neříci "je to tak a tak, protože Bůh si to tak odjakživa přál?" Proč místo toho používáte jakési krkolomně větrné konstrukty? Jen aby to vypadalo? Tyto argumentační výstřednosti vyvrátil už vrcholný - paradoxně křesťanský - středověk. A v té souvislosti jsem o to paradoxněji rád, že jsem se ve dvaceti rozhodl tak, jak jsem se rozhodl. Že jsem součástí zcela jiné křesťanské tradice. A ten středověk už je opravdu za námi. (Dost úpěnlivě doufám, že i různé klerofašisické koketérie, jež se nevyhýbají ani takovým mormonům nebo babtistům).
Bavíme se o však o kritice lesníků dnešních, A TO POUZE V PŘÍPADECH, ŽE TYTO CHYBY LESNÍKŮ PŘEDEŠLÝCH OPAKUJÍ. A to je snad rozdíl, nemyslíte?
Váš pohled na les je typicky židokřesťanský. Kůrovec je zlý parazit, který ničí vaše dílo. Jenže to kůrovec není a nikdy nebyl. Podobně jako vlk udržuje zdravou populaci spárkaté zvěře, tak i kůrovec udržuje zdravou populaci smrku. Smrkům, kteří přežijí jeho atak, je souzeno zplodit potomstvo, jež bude - díky odolnosti svých rodičů a jejich genům - na další útok kůrovce lépe připraveno. Mýlíte se nikoliv v konkrétních faktech, ale v komplexním ÚHLU POHLEDU.
Když už brousíte do světonázoru - toto je typický omyl židokřesťanství. Predátory považuje za škůdce, což sice na jednu stranu umožní maximálně "vybičovat" danou lokalitu, ať už jde o smrky nebo ovce (například), ovšem na druhou stranu totálně zničí genofond těch smrků či ovcí samotných, nemluvě o tom, že nakonec promění i danou lokalitu v poušť či něco podobného. Židokřesťanství totiž chybí jednak sakrální pohled na přírodu, vlastní řadě ne-monoteistických kultur - a jednak i záiladní pochopení vesmíru jakožto systému dynamické rovnováhy, kterou nelze žádnou ideologií zničit, překroutit, pošlapat, protože ona najde "svou cestičku" vždy - a často právě na úkor těch, jimiž byla vynucena.
Můžete nabídnout, že žijeme v kulturní krajině, kde zkrátka nemůžeme mít ani mraky pralesů, ani mraky vlků, což je jistě pravda. Nicméně příroda člověku na nějakou "kulturní krajinu" kašle. Ekologické nároky smrku, jedle, buku, dubu jsou stejné dnes, jako byly stejné v době pádu Říma, vlády Přemysla Otakara II. či Marie Terezie. Formovaly se milióny let, v podmínkách optim i glaciálních refugií, a nezmění se teď, během pár století, jen proto, že pár lesníků v Sasku vypracovalo v 18. století systém pěstující lesy stejně jako zemědělské plantáže.
A když už jsem u toho Saska - nepatří to sem, ale i to je podvod. To Sasko je totiž Německo podle stejné logiky, podle které ukradnu peněženku malému klukovi a na základě toho, že sám mám skoro dva metry a přes sto kilo, mě nic a nikdo nepřinutí mu ji vrátit. Ve skutečnosti je to země ukradená vyvražděným a porobeným, násilně na křesťanství obráceným Polabským Slovanům. A když už jsme tedy u té víry, pane Kleware, tak ač rozdílného vyznání, určitě se shodneme na fungování božích mlýnů.
Dávají si načas, s Polabskými Slovany i saským lesnictvím, Ale jak oba vidíme, tak přesto melou:-)
Zajímavý guláš, ale já si ho k obědu opravdu nedám !!
Rozpolcený naprosto nejsem - vím velice dobře, o čem mluvím. Zato to zřejmě nevíte vy, proto mlžíte a rozmělňujete téma. Pokud jde o polutanty, nehrají v současné kůrovcové megakalamitě naprosto žádnou roli. Pokud mluvíte o "historické zátěži", tak co máte na mysli? V případě smrkových monokultur lze mluvit jen o jediné podstatné - dlouhodobé pěstování této ryze boreální, v našich podmínkách striktně vysokohorské dřeviny plantážnickými lesníky zcela mimo k tomu vhodné podmínky, a stres sz toho plynoucí.
Nebyla prokázána naprosto žádná korelace mezi současnou kůrovcovou epizodou a polutanty, resp. exhalacemi.
Vše je ve skutečnosti velmi jednoduché - tedy aspoň pro ty, kdo se dokážou podívat do tváře pravdě a nekličkují místo toho trapně jako zajíci před honicím psem: - pěstujete nevhodnou dřevinu v nevhodném množství v nevhodných podmínkách, a přírodě s vaším "hospodařením" dochází trpělivost.
Všechny ty poukazy na "zanedbanou péči o porosty" jsou ryzí trapnost. Pokud ne, tak zřejmě došlo k tomu, že se pro to "zanedbání péče" jako jeden muž náhle rozhodli lesníci v celé střední Evropě, kde tato kalamita je.
Ignorujete základní čísla - teplotu a srážky vs. optimum či aspoň sub-optimum smrku. Ale lidé nejsou hloupí, pane Kleware, a mlžením a odváděním pozornosti to těžko zachráníte, když to pak na Vás stejně pokaždé nakonec praskne - viz např. Vaše zmínka o tom, jak "Vy sám" pěstujete přírodě blízké lesy, následovaná po pár týdnech totálním sepsutím představy, že by si někdo dovolil chtít, aby tam, kde má růst buk s jedlí, rostl skutečně buk s jedlí, a ne stylem zasadíš - obhospodaříš - sklidíš pěstovaná kukuřice, tedy pardon - smrk.
Dřevina stinná až polostinná, zvláště v mládí snáší zástin a proto snadno vniká do porostů jiných dřevin. Má vyšší nároky na vlhkost půdy i vzduchu, jinak na půdu a geologické podloží velké nároky nemá. Klimaticky též není náročná, je odolná k mrazům. Nejlépe se jí daří ve vyšších polohách, s ročními srážkami nad 700 mm. Ve středních polohách prospívá na severních svazích, v nížinách na dně údolí, kde je dostatečná vlhkost. Pro dobrý růst a vývoj potřebuje své houbové symbionty".
nejlépe pak v: "DT 634.0.2. Nožička Josef dr.CSc. Původní výskyt smrku v českých zemích, P., SZN 1972, 177 str.; Výskyt smrku podle archivních dokladů.
1) "U nás od pahorkatin až po horní hranici lesa". LEŽ. V kterých pahorkatinách v ČR je prosím Vás smrk původní? Pokud myslíte nějakou kuriozitu typu hlubokého inverzního údolí s nadmořskou výškou 200 metrů, tak nic psát nemusíte. Smrk u nás NIKDE pod 600 metrů, s výjimkou právě těch silně inverzních raritních poloh, původní NEBYL. Ze středních poloh byl původní snad jen v oblasti České vysočiny, konkrétně například Českomoravské vysočiny, a to právě od těch cca 600 metrů a pouze jako PŘÍMĚS. Jinak byl téměř odevšad vytlačen jedlí, která má řadu klíčových výhod - v mládí snese mnohem delší dobu trvající a hlubší stín, sama si "čistí" podrost pro sebe hustotou své koruny a další. Ing. Veškrna uvádí ve svém díle Ze zápisníku lesníka zoufalost lesníků na Vysočině, kteří dokud nezačali plantážničit, nebyli schopní zničit všude bující jedlový nálet. Majitel lesa chtěl modříny a smrky, zmlazovala se ale jen jedle - no tak jste začali dělat paseky na způsob měsíční krajiny, a jedli jste udolali!
2) Lesnická typologie je v řadě případů z prstu vycucaná science fiction. V Krkonoších, ve východní části hlavního hřebene, je Rýchorský prales. Krkonoše obsahují řadu glaciálních reliktů, 1000 metrů nad mořem tam je jako 1200 metrů na Šumavě nebo v Beskydech. Přesto je Rýchorský prales ZAKRSLÁ BUČINA! Jak je to možné? Kde máte ten váš smrk???
3) Kde máte ten váš smrk v Beskydech, ještě v 1100 metrech na Radhošti? Dole v údolí jedlobučina, výše v údolí totéž, ale stále nižší, na hřebeni zakrslá jedlobučina! To je původní porost! Jenže samozřejmě - bylo to potřeba trochu "upravit", abychom mohli nacpat smrk všude, kam to jen půjde, že? No tak se využilo toho, že po rušení beskydských horských salaší se opuštěné pastviny začaly osazovat smrkem, který postupně nalétal i do zbytků původních bučin - a bum ho, už tady podle lesnické typologie máme informaci, že "původním porostem severních svahů Radhoště byla kyselá chudá zakrslá bučina, a heuréka: - povolení zasmrčit každý ar je hned tady!!
3) "Chlumní smrk"-))))) něco jako paní Columbová - všichni o ní mluví, ale nikdy nikdo ji neviděl. Pár smrků v hlubokých inverzních údolích Labe někde u Děčína, v nadmořské výšce pod 200 metrů, přežilo, s vydatnou podporou věčného stínu a labské vody - a už tu máme chlumní smrk! Vyzobeme si z té informace jediné - nadmořskou výšku - a už začínáme vesele smrčit v doubravách a dokonce nivách řek!
A takto je to skoro VŠUDE. Zmanipulované podklady, účelová "fakta", překroucená realita, která měla omluvit prasení smrkem kdejaké doubravy, bučiny, jedlobučiny! Co na tom, že Beskydy nebo Javorníky neviděly smrk kromě poloh nad 1150 metrů? Žádný problém - cílové zastoupení: 80%! Co na tom, že Chřiby neviděly smrk nikdy??? - žádný problém, cílové zastoupení: 50%. A Vysočinu, kde i přirozeně smrk ve vyšších polohách skutečně rostl, tak tu zasmrčíme z 90%!
My si tu naši "výnosovou dřevinu" vymluvit prostě nedáme! Kdyby začaly masově schnout třeba i dvacetileté porosty, tak my jsme prostě neomylní, naše typologické podklady jsou Svatá kniha a přes to nejede vlak! Pokud to umírá, tak někdo něco zanedbal, to je přeci jasné! Jak roste teplota, klesají srážky během vegetace, nás nezajímá. Protože my jsme polobohové a žádní veterináři nebo chemici nám do našeho plantážnictví mluvit nebudou!
Vaši literaturu uveďte zase Vy, stačí jednu, tu relativně nejzásadnější, rád si jí přečtu.
jinak je to pořád jenom guláš z Vašich vlastních pocitů, který za ty roky, co spolu diskutujeme, znám moc dobře a je to pro mě fantazírovaní sice nadšeného, ale také trochu zabedněného jedince bez skutečné vědecké zkušenosti a seriózní diskuse.
https://www.databazeknih.cz/knihy/prirozene-lesy-ceske-republiky-266551
Metodika např. zde:
https://drive.google.com/file/d/1naXJ1P2jHgzqioIbOWtmAdUHPRHaEtuS/view
Přirozené lesy vnějších západních Karpat (zcela odlišné od hercynské části ČR) například zde:
http://www.risy.cz/cs/turisticke-ris/beskydy-cz/ochrana-prirody/prirodni-podminky/
To je smutné, že doporučujete něco, co sám neznáte.
Zkusím sem uvést výbor z oné Nožičkovi knihy, na kterou jste mi vůbec neodpověděl, rok vydání 1972(!), převod funkcí OCR není zcela dobrý, ale číst se to dá:
"O perspektivách pěstování smrku v Českých zemích
Napsat k monotematické studii o přirozeném rozšíření ‚smrku „Doslov" o perspektivách pěstování. smrku je . dosti nesnadné, nebof problém 'pěstování je velice široký, zahrnující mnoho aspektů jak biologických, tak technicko-ekonomický ch.. Je však nesporné, že historická studie dr. Nožičky a ostatně i řada jeho předchozích prací přinesly velmi cenné poznatky, které tvoří jeden z podkladů racionálního pěstování smrku. vytyčení perspektiv je nutno vždy vycházet z hodnocení minulého období a současného stavu. V historii pěstování smrku u nás a všeobecně ve střední Evropě je možno rozlišovat několik hlaVnIch etap, které lzé stručně charakterizovat asi takto: P r vn í e t a p a, zahrnující počátky umělé obnovy 1967, 1968), zhruba do poloviny 19. století (Nožička , a je charakterizován. plošně víceméně omezenými výsadbami smrku. Vývoj těchto výsadeb se ukázal v mnohých případech velmi perspektivní a tak postupně zobecnělo mínění, že smrk - i v nižších polohách je dřevinou, která může podstatně přispět k zvýšení „čistého výnosu z půdy", jak to potvrzuje hojná literatura z tohoto ob-dobí. Je třeba ovšem posuzovat tuto epochu z hlediska celkové úrovně vědomostí,- nebot je přirozené, že řada tehdejších p6znat-ků byla budována více na empirických zkušenostech než na vědeckých podkladech. Druhá e t ap a ,spadá zhruba do druhé poloviny minulého století, kdy vrcholí masové přeměny více či méně přirozených, většinou listnatých porostů na smrkové monokultury, jak to dokazují četné regionální historické studie: Rostoucí potřeba semen vedla ke komercializaci, a tím i k • zanedbáváni hlediska
156
kvality mateřských porostů, a konečně značná potřeba vedla i k přenosu semen na velké vzdálenosti, např. z Alp k nám apod. (Vinš 1950, Málek 1969). Tehdejší stav vědomostí tyto přenosy a také masové přeměny nijak nebrzdil, protože se nepředvídaly - důsledky nevhodného přenosu a vůbec monokultur-ního hospodářství. Ty se 'projevily ve třetí etapp ě, a to zhruba ke konci 19. a počátkem 20. století, kdy vrcholí škody provázející dozrávající smrkové monokultury na rozsáhlých plochách. Byly to přede-vším narůstající kalamity způsobené hmyzem (Tichý a Kalandra 1949) a abiotickými faktory, jako ledovkou, sněhem, větrem (Heger 1953, Samek 1956, 1961) a v letech 1911 a 1947 i ex-trémní sucha, která vážně postihla smrkové monokultury (Pfef-fer a Šindelář 1949). Bylo by však velmi nekritické vidět na minulém monokultur-ním hospodářství jen negativní stránky. Je nesporné, že toto hospodářství vedlo k zvýšení produkce užitkové dřevní hmoty. A s's ni a n n (1961) odhaduje, že přeměna listnatých porostů na jehličnaté kultury ve střední Evropě přinesla zvýšení produkce dřeva o 50 až 100 %. To jistě není okolnost, kterou by bylo možno zcela přehlížet, a to i pod zorným úhlem rizika vzrůstu škod, kterými monokultury nesporně ve zvýšené míře trpí. Negativní jevy provázející monokulturní smrkové hospodář-ství logicky vyvolaly reakci; kterou lze stručně vyjádřit heslem „Zpět k přirozeným lesům!" Zcela zákonitě byly hledány argu-menty; -Svědčící proti monokulturám. Nejčastějšími byla tvrzení, že • - smrkové monokultury ve zvýšené míře trpí kalamitami jak biotickými, tak abiotickými; — pod smrkovými • monokulturami dochází k degradaci půdy a tato degradace v druhých a dalších generacích způsobí až „onemocnění" půd; ,smrkové monokultury nepiní svou funkci vodohospodářskou; zvýšené škody zvěří na porostech jsou způsobeny snížením úživnosti smrkových porostů. (Samek 1956); smrk je „horská" dřevina, a tedy- nevhodná pro pěstování v nižších polohách apod. Je nesporné, že -řada těchto argumentů je oprávněna, ovšem
některé z nich nebyly (a dosud nejsou) vědecky podložen y a často šlo o nekritické zobecňování jednotlivých více či méně výji-mečných případů. Proto je nutné ověřit nedostatečně podložené poznatky, což je úkolem Č t vrt é e t ap y ve vývoji- pěstování smrku, která spadá zhruba do období po druhé světové válce. V této etapě, na rozdíl od předchozích, nejde jen o jednoznač-nou podporu či negaci !pěstování isrnrku hlavně v nižších po-lohách), ale především o vymezení kritérií (volba stanoviště, proveniencí apod.) „únosnosti" pěstování smrku, jakož i o vy-pracování zásad směřujících k omezení negativních jevů prová-zejících smrkové hospodářství. Je totiž nesporné, že smrk i v bu-doucnu zůstane u nás ekonomicky velmi důležitou dřevinou. Jedním z prvních úkolů současné etapy bylo stanovit geogra-fický a ekologický areál smrku. Už v čtyřicátých, hlavně však v padesátých letech se objevuje řada regionálních historických studií (Ambrož 1948, Svoboda 1943, Málek 1958-1961, Mráz 1955-1963, Pokorný 1955-1962, Samek 1955-1962 aj. ), které upozorňují na to, že smrk se vyskytoval řiro i v nižších polohách. Předložena studie dr. Nožičky je pak vy-vrcholením těchto historických bádání, neboť shrnuje doklady z celé oblasti českých zemí. Tato práce zcelaednoznačně do-kazuje, že výskyt smrku rv nižších polohách j České kotliny je mnohde o jevem obecným; přičemž nejde jen o ojedinělé výskyty, ale hromadné sestupování smrku do podhůří (Málek 1958, 1961). Palynologické studie (Samek 1970) dokazují, že tyto .výskyty smrku v nižších polohách jsou relikty doby , atlantické až slib-atlantické- kdy smrk hromadně sestoupil do podhůří až nížin. Později byl jeho areál více či méně redukován, přesto se však místy zachoval na vhodných ekotopech až do ické y. Je třeba zdůraznit, že tento sestup smrku do nížin je histor určitédob spe-cifikum České kotliny, neboť prakticky se tento jev nevyskytuje na jih od Tater, což pravděpodobně je podmíněno klimatickými rozdíly. Pokud jde o istanovení ekologického areálu smrku, velký po-. díl práce vykonaly typologické průzkumy a f šetření. Z nich pak vyplý ytocenologická skytoval vá, že smrk v nižších polohách se vy-původně především ve vlhkých ůpadech, kde zvýšená
158
půdní vlhkost kompenzuje atmosférickou „suchost" a kde č-Alsto také teplotní inverze umožňují existenci smrku, či správněji ře-čeno snižují ,cenotický tlak jiných, konkurenčně silnějších dřevin. Tak v dubovém stupni, který makroklimaticky lze charakte-rizovat ročními srážkami nižšími než 700 mm, průměrnou roční teplotou nad 8 °C a délkou vegetační doby nad 165 dnů (Plína a Průša 1969), se smrk přirozeně vyskytoval více méně ojediněle nebo ve skupinách v březových doubravách*), v jasanových ol-šinách a v olšinách; někdy se tyto výskyty souborně označují jako ,,reliktní 'smrčiny". V přechodném stupni dubu a buku se ojediněle vyskytoval smrk ve :skeletových. (dubových) bučinách, javorových jaseni-nach, vlhkých bukových doubravách, jecllobukových bučinách, kyselých a borůvkových jedlových doubravách, ve svěžích dubo-vých bučinách (kapradinové typy), hlinitých dubových bučinách aj. Je třeba 'upozornit na to, že v těchto společenstvech mohl být smrk jen dočasnou složkou, především na styku s typy lesa, kde smrk už byl hojněji a více méně „trvale" zastoupen, jako například ve skupině „jedlin" (svěží a mechové dubové jedliny a hlavně bezkolencové dubové jedliny). Smrk sestupoval do du-bobukového (bukodubového) stupně i v olšinách, v jasanových .olšinách apod. Zatímco do dubového a dubobukového (bukodubového) stupně smrk pronikal spíše v azonálních typech fytocenóz, v stupni bukojedlovém se smrk prosazoval přirozeně i v zonálních spo-lečenstvech, byť třeba jen jako přechodná složka. Hromadně se vyskytoval a zdá se, že trvalý podíl tvořil pak ve skupině „jed-lin" (o pěstební problematice této skupiny lesních typů pojed-nává Samek a Císař 1959). Stupně bukosmrkový, smrkobukový a smrkový jsou pak už vlastní doménou smrku, neboť v těchto stupních smrk už tvořil trvalou a podstatnou, často až absolutně převládající složku lesů. Také v období, kdy se kritizovaly smrkové monokultury, vyhrazovaly se smrku právě tyto dva vegetační stupně, přičemž se připouštělo jeho pěstování ještě v stupni bukojedlovém (Ko-nias 1950), kde zpravidla (zvláště pak v tzv. „hercynské směsi" -- jedle; buk, .smrk) vykazoval velmi dobré bonity i dobrou odol-nost vůči biotickým i abiotickým škodlivým činitelům. Při posuzování eenotickoekologickéh o areálu smrku si musíme být ovšem . vědomi, že jeho přirozený výskyt, stejně jako ostat-ních dřevin, není jen produktem ekologické konstituce, ale do značné Míry je více či méně zřetelně ovlivněn daný areál kon-kurenčními vztahy mezi komponenty lesa. Pokusy a umělé vý-sadby ukazují zcela jasně, že většina druhů má mnohem širší 'ekologickou amplitudu, než je, jejich přirozený areál. Jinými slovy: dřeviny (a obecně rostliny) mohou prospívat i v ekolo-gických podmínkách, kde přirozeně nerostou, jestliže- se od-straní konkurence ostatních komponentů. Konkurence vlastně „zužuje" ekologickou amplitudu druhu, .a.f již jde o jednotlivé ekologické faktory. (např. pH, vodu, jednotlivé živiny), nebo o souhrn , všech faktorů (tj. „prostředí" jako celek). Je přirozené, že v různých ekologických a cenotických pomě-rech se budou více či méně lišit i biologické a sociální „projevy" či „chóvání" smrku. Jak už bylo uvedeno u nižších poloh, za-ujímal přirozeně smrk půdy podmáčené až zrašeliněné. Na těch-to půdách (a to i ve vyšších polohách) nedosahoval mimořádných dimenzí, nebof vlivem mělkého zakořenění a po dosažení určité hmotnatosti snadno podlehl náporu větru. Proto pravděpodob-ně v těchto polohách přirozeně převládly typy rychle rostoucí, nebof takové typy, zvláště tam, kde se vyskytovala konkurence jiných relativně rychle rostoucích dřevin, se snáze prosadily než typy pomalu rostoucí. Téměř pravidelně opakované větrné. kalamity umožnily pak obnovu smrku v krátkém časovém ob-dobí. Vznikaly tak porosty věkově nepříliš diferencované; tím ovšem není řečeno, že by tyto porosty byly strukturálně homo-genní (jednoduché porostní výstavby), nebof k přirozenému vertikálnímu rozčlenění bezesporu při vývoji (ontogenezi) po-rostů docházelo. . Ve středních R. vyšších polohách, hlavně pak tam, kde se pe7, riodicky vyskytují námrazy, ledovka, vlhký (těžký) sníh a po-dobné vlivy, pravděpodobně se přirolenou selekcí vytvořily populace relativně wodolné". vůči těmto faktorům, . přičemž, zřejmě tyto typy smrku byly pomalu rostoucí, jako ostatně tomu všeobecně: bývá..0 populací .smrku, ..vyšších poloh. .Roz-
160
díly v tempu růstu nižinných a horských smrků (které pravdě-podobně jsou .-gen.etiCky podmíněné; Holzer 1967) byly zřejmě jedním • hlaVnídh důvodů*) přenosu nížitiného, tedy rychleji rostoucího smrku do vyšších poloh, což vedlo k narůstání. kala-mit. Na podkladě současných 'poznatků lze odůvodněně soudit, že při respektování provenience smrku v období masových pře= měn by byl rozsah pozdějších škod podstatně snížen, i když sotva zcela vyloučen, neboť —7 jak už byro uvedeno — kalamity se vyskytovaly i v přirozených, lidskými vlivy nedotčených lesích. Význam' provenience ,smrku ve vztahu k abiotickým škodám ukazuje zřetelně vzrůst těchto kalamit v uměle založených po-, rostech ve vyšších polohách, tedy tam, kde smrk přirozeně do-minoval (Heger 1953). Vzhledem k prvořadému významu 'provenience je také jedním z hlavních úkolů současné vědy i praxe zajistit všechny popu-lace specifické genetické konstituce, af již jde o rezistenci vůči nepříznivým faktorům, rychlost růstu či jiné hospodářsky vý-znamné projevy. Protože vědecké prověření těchto populací je časově velmi náročné, je účast praxe neobyčejně rdůležitá, nebof ta může (a musí) zabezpečit reprodukci těchto populací (porosty evidované provenience apod.) pro další „řízené" šlechtění, které je v podstatě nutno zaměřit v nižších polohách na rychlost růstu (a relativní rezistenci vůči suchu), ve vyšších polohách hlavně na „odolnost" vůči škodlivým abiotickým faktorům. Vedle zanedbání provenienčnich hledisek také nevhodná pěstební opatření (probírky, těžébní postupy aj.) vedla často ke zvyšování kalamit, takže ke tvrdit, že by bylo přílišným zúže-ním celé problematiky, kdyby se rozsah škod hledal pouze v mo-nokulturách (jakožto takových) bez ohledu na ostatní vlivy. častým argumentem uváděným proti pěstování smrku v mo-nokulturách je problém degradace půdy. Současný stav bádání v tomto směru ukazuje, že jde o otázky velmi složité. Je nespor-né, že smrk (a ostatně každá dřevina) určitým způsobem po-.měňuje půdní ..vlastnosti. Mnohdy ...však lze tuto.. biologickou •„úpravu" . prostředí považovat . spíše za modifikaci směřující k .ekologickému.optimu • dané dřeviny., Je ovšem otázka, jak da-lece lze tyto změny .(acidifikaci, ...formy •.humusu apod.) považo-vat za degradaci. .Kritériem by zde . neměla. být • obecná pedolo-gická. hlediska (Samek .1959), ale. hlediska • ekologická, měřítkem pak dřevina . sama (tzv. fytometr) a její .produkce. Velmi často se argumentovalo i tím, že• smrk rostoucí v první generaci na půdách •po listnatých dřevinách sice ;dává . Vysokou produkci, ale v další generaci bude jeho výnos rapidně klesat vlivem postupující degradace půdy. Je třeba zdůraznit, že mnohá data -údajně, dokazující degradaci, půdy 'pod smrkem (Budín 1946) nejsou příliš přesvědčivá. • Snad dosud • nejúpinější studii s touto problematikou publikoval z Německého středohoří G e n s" s• 1.e r (1959), Protože tato práce. je .poměrně těžce do-stupná, a u nás málo . známá, nebude snad na . škodu • shrnout velmi stručně výsledky těchto šetření. Genssler ,•1959) došel zhruba k těmto závěrům: . • Nepříznivý vliv. smrku se 'projevuje především tím, že vy-tváří humus, který se pedologicky považuje za méně „hodnotný" ne.ž.• humus listnatých dřevin. Surový . humus Smrku zpravidla působí ? vyluhování živin z minerální vrstvy (Míchal 1969), ovšem tento vliv je závislý na původní úživnosti půdy .a také na textuře. U půd . minerálně chudých vytvářejí •i dub a buk formy ;,surového" humusu. - U. půd minerálně bohatých a disperzně • jemnějších je ne-bezpečí vyluhování (ochuzení půdy) celkem nepatrné. Výraznou podzolizaci • nebylo možno pod smrkem 'zaznamenat (ani na plo-chách, kde smrk je pěstován po dobu 250 let). — Vliv smrku na. půdní vegetaci je nesporný a vede zpravidla k ochuzení. bylinného patra (hlavně v zapojených porostech). —. Hloubka prokořenění :smrku .y. druhé (a další) generaci se poněkud zmenšuje, pravděpodobně proto, že zde chybí, „zpraco-vání" půdy hlouběji kořenícími listnáči. .• — Zdá se, že produkce smrku je silně závislá na vlhkostních poměrech, kdežto, u buku jak na.-, vlhkosti, tak-. na trofnosti (úživn.osti) půdy. • • — Nebyl zjištěn pokles produkce smrku .s délkou jeho ,•pěstó-
162
vání na témž stanovišti. Ostatně také. Michal (1969). soudí, že ',Jmény půdních vlastností způsobené 'smrkem pravděpodobně nezhoršuji 'řústové poměry pro tuto dřevinu, - kdežto pro nároč-nější ''liStnače mohou znamenat zhoršení půdní. úrodnosti. Z dosavadních šetření (Arobros 1968, Genssler 1959, Michal 1969,'Pelišek 1963; 1969, .Prudič 1970, Šály 1965), která uvádějí výsledky často protichůdné, lze problém degradace půdy pod 'smrkovými monokulturami rozdělit do dvou základních skupin: 'a) snížení' úživnosti půdy a b) zhoršení fyzikálnich vlastností půdy. —Snížení trofnosti půd může být víceméně trvalého rázu (vy-Inhování vlivem zkyselení povrchových vrstev), nebo dočasné (Vlivem akumulace živin v nahromaděném nadložnim. humusu). Jak ukazují výzkumy, degradace, zvláště pak u 'minerálně sil-nějších půd, není tak nebezpečná, jak se dříve soudilo. Konečně v současné době lze i tento proces- regulovat (hnojením apod.). Akumulace živin v nadložnirn humusu je procesem cyklickým, který lze ovládat do určité míry jak biologickými (probírky), tak i technickými prostředky (hnojení). • , . Závažným problémem' je, zvláště u těžších půd,- degradace fyzikálních vlastností půd pod smrkovými monokulturami. Genssler (1959) zjistil, že kořenový prostor v druhé (a další) generaci se zmenšuje, ;a jé tedy pravděpodobné, že na těžkých půdách dochází ke zhutřiování spodin.. Pěstebními opatřeními (např. vhodnou příměsí hClubokokořenícich a „průbojných"- dře-vin) lze i toto nebezpečí snížit na minimum. Tato, příměs ovšem znamená nevítanou konkurenči pro smrk .(voda, ošlehávání apod.), další organizačně pěstební komplikace. a konečně vede mnohdy i 'k relativnímu snížení produkce (užitkové dřevní hmoty). Jedním 'z často používaných argumentů proti smrkovým mo-nokulturám bylo zdůrazňování, že tyto 'hospodářské formy z hle-diska vodohospodářského jsou nevhodné. Tato. tvrzení vycházejí z dosud -nedoložených představ, .že nejlépe piní tuto funkci les přírodní nebo „přírodě blízký". Hydrologické výzkumy z jiných oblastí Však ukazují, že taková tvrzení jsou někdy jen roman-tické 'idealizování absolutní „dokonalosti" přirozených lesů .(Kreč-Mei- 1969). Jen seriózní a 'dlouhodobé výzkumy mohou rozhod-notit, které forMY hošpodářskeho lesa jsou vhodné a za kterých okolností. Při stoupajícím trendu spotřeby vody bude nutno vodohospodářskou funkci lesů v budoucnu pině respektovat Je dokonce velmi pravděpodobné, že hydrologická funkce bude už v nedaleké budoucnosti i jedním z kritérií při volbě hospodář-lesů v krajině. ského způsobu, volbě dřevin i při geografickém rozmisiování Vychází-li se z celkového trendu spotřeby dříví, je možno tvrdit, že smrk i v budoucnu zůstane jednou z důležitých ekono-mických dřevin, už proto, že jeho dřevo má prakticky „uni-verzální" použití, dále i proto, že na vhodných ekotopech (sta-novištích) a při vhodném pěstebním režimu je smrk značně pro-duktivní, a konečně nelze přehlížet ani skutečnost, že s jeho pěstováním máme celkem velmi bohaté .zkušenosti. V budoucnu je nutno více než v současné době pěstovat smrk diferencovaně; k tomu je nutno poznat dokonaleji nejen ekologii smaiku jako> druhu, ale i ekologickou konstituci různých populaci (ekotypů), charakter prostředí (půdniho a klimatického nečně a ko-nečně i efekt pěstebních úkonů, tj. reakci smrku na různá pěstební opatření v daných ekologických poměrech. Z hlediska rajonizace hospodářskopěstebníc h typů je možno • rozlišovat dvě základní oblasti: a) horskou, v níž smrk tvořil(zonálně) přirozené smrčiny a b) nižší polohy, v nichž se smrk vyskytoval v v azo-nálnich cenázách ,ve větší či menší příměsi., nebo víět'šinouceméně do-minantně, ale na plochách velmi omezených. Oblast ;smrčin, tj. stupeň smrkový a'bukosmrko ansmrkový (i smrko-bukový), zůstane i nadále doménou smrku, a to v porostech více či méně rnonodominantních. Pro tyto vegetační 'stupně bude nut-no velmi odpovědně volit vhodné ekotypy se zvláštním zřetelem k odolnosti vůči nepříznivým abiotickým faktorům, přičemž rychlost růstu zde bude pravděpodobně kritériem až dru-hořadým. Zkušenosti totiž ukazují, že rychle rostoucí typy smrku zde snadno podléhají sněhu, ledovce, větru apod., které nakonec efekt rychlého růstu zcela eliminují. Kritériem -odolnosti (sta-bility) porostů musí 'být řízen jak výběr proveniencí či typů (Rohon 1963), tak i pěstební režim"
V pořádku, důvodů je celá řada a jedním ze zásadních je ten, že konkurenční síla karpatské jedle je mnohem vyšší, než jedle hercynské, o čemž referovaly před cca 10 lety i Lesnická práce, takže v karpatské oblasti prostě jedle smrku tento sestup neumožnila.
V pořádku. Můžete mi ale vysvětlit, proč LH tuto skutečnost ignoruje a do karpatské oblasti cpe smrk ve srovnatelných LVS v naprosto stejné míře, jako v oblasti hercynské?
Kdo o tom rozhodl, kdy, kdo to dodnes prosazuje a kdo za to tedy nese odpovědnost?
Poznatky profesora Nožičky a dalších vědců by při férovém vědeckém uplatnění ospravedlňovaly pěstování smrku, ovšem pouze v České kotlině a pod 6. LVS nanejvýš v podílu do 15-20%
Tyto poznatky ovšem byly totálně překrouceny. Poznatky opačné (například prosperita jedle v Beskydech či na Šumavě i v 1200 metrech, o které ostatně psala i LP) byly záměrně ignorovány, potlačovány, protože politická objednávka, zejména nejprve ze strany rakouské šlechty a nejpozději ze strany normalizačních lesnických soudruhů, byla zcela odlišná: nacpat smrk jamkoliv to bude možné.
Takže dnes máme přes 60% smrku v Beskydech, kde to byla okrajová dřevina rostoucí v nepatrné příměsi někde od 800 metrů a v příměsi zaznamenáníhodné až v nejvyšších polohách nad 1200 metrů. Dále máme 60% smrku v Javorníkách, kde až do 19. století byl podíl smrku nula. Máme smrk v Bílých Karpatech (cca 40%), Hostýnských vrších (cca 50%), Vsetínských vrších (cca 60%), Chřibech (cca 40%), a tam všude bylo přirozené zastoupení smrku nula! Máme přes 50% smrku ve Vizovických vrších (opět přirozeně nula), a máme dokonce 20% smrku těsně nad rozlivovým pásmem Moravy, v nadmořské výšce stěží 200 metrů!!!
Pane Kleware, rád bych se zeptal: - když se tak rád odkazujete na Nožičku, když považujete za legitimní, že se z abnormalit dělají obecná a dokonce pěstebně závazná pravidla, proč jste si vybrali abnormality jen z jednoho okraje spektra? Proč pouze smrk v pahorkatině, proč - dle naprosto stejně marginální "logiky" také ne dub v 5.LVS či jedle v 6.LVS?
Jinými slovy, pro pěstování smrku pod 6.LVS v karpatské oblasti neexistoval ŽÁDNÝ vědecký podklad už ani za časů Nožičky, jak ostatně on sám přiznává.
Můžete tedy vysvětlit, na základě jakých vědeckých poznatků jsou smrky, dokonce v monokulturách, vysazovány v karpatské oblasti Moravy dnes, kdy máme o 2 st.C tepleji, než bylo za Nožičky, a většinu vegetačních sezón fatálně chybějí srážky??
Jste směšně nadutý. Stejně nadutý jako ten Váš Máchal
-Bagatelizace degradace půd ve smyslu, že si jen smrk přetváří prostředí k obrazu svému, a na jeho produkci se to ani za stovky let průkazně nepodepíše. Takže je to vlastně v pořádku a ta správná cesta.
-Preference případného doplnění živin pomocí hnojení namísto nějaké aspoň dílčí biologické meliorace. Zapuzení porostních příměsí, které by byly schopné rozbíjet a zpracovávat spodní, "zhutněné" vrstvy půd, protože, cituji "Tato, příměs ovšem znamená nevítanou konkurenci pro smrk (voda, ošlehávání apod.), další organizačně pěstební komplikace, a konečně vede mnohdy i 'k relativnímu snížení produkce (užitkové dřevní hmoty).“
-Veškeré problémy jsou v podstatě zúžené na používání špatných proveniencí smrku, kdyby k tomu nedocházelo, bylo by vlastně smrkové hospodářství bez chyb.
Čekal jsem, v co ten výčet jednotlivých etap vývoje přístupu k pěstování smrku vyústí, než mi došlo, že se jedná o text z roku 1972. Obávám se, že tu šestou, nebo kolikátou, etapu vidíme v celé střední Evropě právě dnes. Někteří z nás si to ovšem nejsou ochotní za žádnou cenu připustit, zavírají před tím oči a vkládají kritikům současného stavu do úst zjednodušené a k absurditě vyhnané nesmysly, jako že za vše může něčí záměrné nechávání gradace kůrovců ze strany nějakých „zelených.“ (kde, na severní Moravě?)
„doufám, že budeme spolu s kolegou Hrochem stejně udatní, jako naši předchůdci, kteří si to také nenechali líbit. K tomu nám dopomáhej Bůh a Pán, kterým Kristus Pán jest na věky věků." Tohle není nic jiného, než svaté mávání křižáckým mečem, a vlastně ani nic jiného než to zmíněné sekání lopatičkou. Jen ty děti to neokecávají, nezamlžují a nesnaží se zušlechtit množstvím evangelií a kázáním o tom, že se má v kostele dávat pozor. Jsem velmi rád, že jste se z těch řečí o církvích vyhrabal a dal sem text, který odhaluje lesnické kořeny toho, co tu obhajujete. PS: Vladimír a já jsme skutečně dvě různé osoby, i když fakticky je to asi jedno, jestli křižácká výprava jede na jednoho nebo dva „nepřítele“.
Jinak chlapi a týká se to víc lidí, mám prosbu. Co se týká toho plevelení, myslím že řešení náboženských preferencí ani církevní agitky sem prostě nepatří a nikoho to nezajímá. Jakkoliv jsou to zjevně kořeny řady vašich názorů.
Ono to pak přišlo v podobě stanovení podílů MZD (pátá etapa?), bohužel často opravdu minimálních a navíc ne úplně dodržovaných, ale bohužel se to muselo před další etapou celé stihnout sesypat, než se k těm skutečným porostním směsím dopracujeme a smrk je dneska pomalu sprosté slovo, jak se ženeme k opačnému mantinelu. Snad se toho někdo chopí, kdo bude schopen to opravdu racionálně přehodnotit, zracionalizovat a přizpůsobit současnému stavu. A tím nemyslím jen stavu prostředí, ale i rovnému a nepředpojatému zhodnocení dnešního poznání souvislostí a všech těch zkušeností, co už tu se smrkem proběhlo. Nezbývá než doufat, případně se modlit (kdo si k čemu zachce) , aby závěry nebyly stejně politicky tendenční a poplatné zkurvenosti doby, jako tomu bylo v těch sedmdesátkách...
Do 70.let se už nedostaneme. Společenská objednávka se tomu říká. Situace je taková, že společnost zajímá sucho, povodně, klima, rekreace, běh a cyklistika v lese, houby. Ne to, kolik se vytěží dřeva z jednotky plochy a za jak dlouho. To je důležité pro zisky pár firem, které stejně nenasypou do rozpočtu ani desetinu toho, co stojí zájmy zbylých 10 miliónů lidí.
Dinosauři mohou prskat a blokovat tento proces, ale výsledek je dán. Odejdou postupně do důchodů, budou odsunuti na méně významné pozice, vymřou. A na smrkové plantážnictví se bude časem vzpomínat stejně nostalgicky, jako na salaše na Radhošti nebo trojpolní hospodářství.
Vaše úporná snaha hodit na "zelené" a NP Šumava veškeré bolesti světa, i za cenu že to je v rozporu se zdravým rozumem, svědčí spíš o tom, že jde o něco osobního. A nebo si na tom honíte kariéru, i takových znám několik a docela jim to jde.
Nechápou elementární věc, vysvětlitelnou na čemkoliv. Jsem-li stavitel mostů a ty mosty mi drží a nepadají, lidé budou rádi poslouchat mé názory, jak mosty stavět, i řídit se mými doporučeními. Pokud ale budu stavět takové mosty, které budou padat, tak titíž lidé dají dříve nebo později na názory jakéhokoliv nekvalifikovaného dědečka, co půjde kolem náhodně venčit psa a bude mou práci kritizovat.
Klasické plantážnické lesnictví prostě KONČÍ. Můžeme se bavit o tom, jestli ta agónie bude trvat ještě pět let, deset let nebo třeba let padesát. Ale tento fakt je daný, a s ním je dané i to, že po odbornících na plantážnické pěstování boreálních dřevin v podmínkách mírného pásma přestane být poptávka, se stejnou historickou logikou, s jakou přestala být poptávka po opravářích ruchadel, miškářích nebo třeba bačích - a jaké to kdysi bývaly vážené profese!
Pro úplnost dodávám, že v epicentru kůrovce na severní Moravě se proti němu od začátku zasahovalo, a že ze stejného směru se k západu a jihozápadu šíří i lýkožrout severský a lesklý.
Chce to zkrátka trochu víc přemýšlet, než člověk něco plácne.
Nevěděl byste prosím Vás také to, proč se všechen pouštní písek Sahary, který dopadá na Českou republiku nezachytí už v Apeninách, Pyrenejích, Alpách či snad na návětrných stranách Bavorského lesa?? Číst Vás, to musí být asi jako číst Komunistický manifest, který si budu muset nastudovat, abych s Vámi mohl držet krok, asi ho nemáte na půjčení, že ??
Kůrovec ovšem není africký písek - minimálně ne, pokud jde o velikost. Zatímco případy mnou výše uvedeného nasátí a přenosu afrického písku tlakovými nížemi tisíce kilometrů daleko jsou známé a relativně časté, případ podobného "nasátí" kůrovce vzdušnými masami například na Šumavě a jeho přenosu, byť i jen stovky kilometrů daleko, na východo-severovýchod , tedy do Jeseníků a Beskyd, známy nejsou.
Jinými slovy, pokud by se kůrovec dostal do výšek stovek metrů, potom by s největší pravděpodobností způsobil kalamitu nejprve v Šumavě nejbližších oblastech, tedy v jižních Čechách, pak na Vysočině a a teprve pak Moravě. Aby překonal tyto regiony, aniž by na ně "spadl", musel by vystoupat do kilometrových výšek a pak tedy masově "spadnout" například v oblasti Nízkého Jeseníku, aniž by předtím "spadl" někde po cestě.
Takovýto scénář je ovšem z říše fantazie, pominu-li občas publikované články o "pršících" sarančatech či dokonce žábách.
Pokud máte Vy, pan Hroch nebo jiný pro takovýto "přenos kůrovce bez mezipřistání" nějaké důkazy, nepochybuji o tom, že je předložíte.
Co s tím? Kdo vás ochrání? Kde nejdete útočisko, nebozí plantážníci, když už vám ty plantáže hoří i ve Švédsku? Těžké časy se blíží, nechtěl bych být ve vaší kůži.
Já to tu teda řeknu bez obalu, když už jste to otevřel. Věcný obsah a erudovaná lesnická odbornost, kterou by na lesnicky zaměřeném serveru člověk očekával, a která by měla být odpovědí a nápravnou pro "snaživé nedouky," jestli to tak vážně chcete vidět, poučit je a přesvědčit, zde pokulhává na obě nohy. On to Vladimír říká někdy hodně příkře, dost nediplomaticky a v trochu extrémním podání, jenže je těžké se zbavit dojmu, že mu kromě těch mínusů a osobních invektiv jednoduše nemáte čím odporovat, protože v podstatě má bohužel v dost věcech pravdu. A na rozdíl od drtivé většiny ostatních argumentuje a uvádí i konkrétní příklady.
Ale takhle už je to tady leta, a když se už něco věcněji hlubšího zapřede, tak se někdo urazí nebo to rozklíží přízemním přístupem, diskuse zapadne do historie a pod dalším vhodným článkem se jede od nuly. Je to dost škoda, protože jinou platformu, kde by se daly lesnické věci a bolesti bez obalu a osobních třenic pojmenovat a bez osobních rizik rozpitvat, asi na českém webu nemáme. Tady to spíš funguje jako plivátko pro hrochy a utvrzovna a léčebna vnitřních profesních pochybností, žel často založených na racionálních důvodech. A jako střelnice do onálepkovaných lidí s názory, které se neshodují s přijatou, někdy sice trochu zaťatou a ve výhledu do budoucna v některých věcech trochu přihlouplou, ale naší tradiční a společnou, po ramenou se plácající doktrínou. BOHUŽEL pro nás pro všechny.
Je tu pár čestných výjimek jako např. pan Rensa, se kterým se sice shodnu opravdu na máločem, ale alespoň pádně argumentuje k věci. Lesnické kapacity, které se tu v minulosti občas mihly, ale z téhle debatní "čtyřky" už dávno odešly. Pro mě osobně, jako dalšího koho by šlo označit jako snaživého nedouka, protože tomu co se děje taky občas vážně nerozumím a nemůžu uvěřit, je zdejší diskuse, kde by si to člověk mohl objasnit, velkým zklamáním. Reagujte jak umíte.
Zato jsme měli (třeba v okrese Vsetín) nějakých 60% jedle a 30% buku. Inventarizace lesa se tam dělala někdy od roku 1780 nebo 1785.
Vždyť i ten Váš Nožička, na základě jehož názorů se pak za Husáka zasmrčovaly v bukojedlinách dvacetihektarové holiny, to zmiňuje v citátu o situaci "jižně od Tater", který jste sem VY SÁM dal.
Můžete tedy už konečně vysvětlit, jak je možné, že když i ten Váš Nožička (který navíc popisuje stav, který vzhledem ke změně klimatu už dávno neplatí, nemluvě o tom, že co se mu nehodí do krámu, bagatelizuje, jak správně říká pan Máchal) netvrdí nic o sestupování smrku z hor ve vnější v karpatské oblasti, ho i do karpatské oblasti Vaši ideoví souputníci pořád cpou, jako by se jednalo já nevím o Krušné hory?
Nebo budete zase namísto férového přiznání, že holt ti vaši soudruzi udělali někde chybu, utíkat, mlžit a napadat ad hominem?