Kvalitní taxátoři budou vždy potřeba, bez lesnických map se nehneme

Díla HÚL v rukou soukromníků
Profese taxátora byla dříve vykonávána výhradně pod hlavičkou Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL). Po přijetí lesního zákona v roce 1995 však tato náplň práce ústavu zanikla a pro pokračování chodu zařizování lesů musely od roku 1996 vzniknout soukromé taxační kanceláře. Až do současnosti je tak tvorba děl hospodářské úpravy lesů v rukou soukromých společností a OSVČ disponujících licencí. Držitelem licence je i státní podnik Lesy ČR, kterému však slouží především k provádění změn LHP.

Taxační kanceláře vznikly většinou transformací jednotlivých poboček ÚHÚL a přešla do nich tehdy většina projektantů. „Z každé pobočky vzešel spolek lidí, kteří se nebáli jít do nejistoty – složit počáteční vklad 100 tisíc (s.r.o.), respektive milion (a.s.) korun byl tehdy velký závazek. Profese taxátora v té době patřila s ohledem na průměrnou mzdu v rámci lesního hospodářství k finančně velice dobře ohodnoceným zaměstnáním. ‚Daní' za nucený start soukromých firem a s ním spojené počáteční náklady na zakoupení techniky a vybavení, které byly obrovské, však bylo vysoké nastavení tehdejší ceny za vyhotovení děl HÚL. Až postupně s přibývajícími lety se cena stabilizovala,“ přiblížil tehdejší situaci Roman Pospíšil, jehož osobní příběh s historií profese úzce souvisí. „Lesařinu“ měl v rodině a jeho kroky po univerzitě v roce 1994 tak přirozeně vedly po stopách jeho otce na brněnskou pobočku ÚHÚL na pozici asistenta projektanta. V roce 1996 se pak stal jedním z členů zakládajících soukromou akciovou společnost Lesprojekt Brno, jíž je dodnes ředitelem.


Při práci taxátorů se stále více využívá moderní technika. Výstupy LHP/O se zadavatelům předávají jak v analogové, tak digitální podobě.

Samotě a toulavým botám moderní doba nepřeje
Práce zkušeného taxátora zahrnuje více činností od přípravných kancelářských prací přes většinu času strávenou v terénu (sedm až osm měsíců od pondělí do pátku) až po zpracování dat. Taxační kanceláře se sice snaží shánět zakázky ve svém okolí, ale není neobvyklé, že se lesy odjíždí zařizovat i velmi daleko. A právě v tom je tato profese velice specifická.

Zařizuje se téměř za jakéhokoli počasí a v jakémkoli terénu – ať je pravé letní poledne v kopřivami protkaném a komáry obsazeném luhu, nebo deštivý podzim, kdy se projektant doslova brodí blátem. Průměrně nachodí 20 km denně nejrůznějšími terény, což je fyzicky velice náročné, a volný čas pobývají téměř o samotě na hájenkách nebo v penzionech. Připočtením častého pobytu v oblastech bez signálu, a tedy bez kontaktu s okolím je pro ně mnohdy těžké se vyrovnat se samotou. „Taxařina není jednoduchá a není pro každého. Musíte chtít v terénu být, mít k němu vztah a hlavně povahu – dobrodružnou a samotářskou, ale musíte být hlavně velice samostatní. V současnosti kvalitních – a mladých – taxátorů ubývá. Kvalitních – těch, kteří jsou alespoň půl roku v terénu a je to jejich plnohodnotné zaměstnání – je v republice podle mého odhadu okolo 70 a je to veliký nedostatek. Průměrný věk projektantů se rapidně zvyšuje, mnoho z nich slouží i dlouho v důchodovém věku,“ vysvětlil Roman Pospíšil.

Stabilita práce
Mladá generace, která by měla v praxi pozvolna zastupovat tu starší, upřednostňuje jistotu stálé práce, přičemž soukromá taxace tuto poptávku není schopna naplnit. To velice ovlivňuje zájem o tuto profesi. Je totiž běžné, že taxační kanceláře mají uzavřenou smlouvu na rok a půl, který je na vyhotovení zakázky potřeba od uzavření smlouvy po odevzdání díla. Poté se firmy v nejistotě znovu uchází o další zakázku ve výběrovém řízení. Řešením by přitom podle Romana Pospíšila mohly být smlouvy na delší období namísto jednorázových. „Proč by nešlo i u taxace zajistit zaměstnancům větší perspektivu, jako u jiných profesí, u kterých se ve stejném principu jedná o soukromé firmy. Stále se také objevují velká očekávání, v jakém poměru chtějí uchazeči věnovat práci čas vůči finančnímu ohodnocení. V soukromých firmách je ohodnocení normováno na plochu vyhotoveného výstupu, a proto je pro pracovníky někdy atraktivnější pracovat ve státním sektoru, který je tak svým způsobem tomu soukromému konkurencí, přičemž zde mnohdy stejný poměr cena-výkon neplatí,“ okomentoval situaci Roman Pospíšil.

Kůrovec vypověděl plány
S postupující kůrovcovou kalamitou na našem území existuje již mnoho oblastí, kde LHP/O ztratily svou vypovídající funkci a na kalamitních územích se tak zvyšují náklady na taxaci. Taxátor se totiž musí vzhledem k rychle se měnícímu stavu lesa na stanoviště v průběhu roku opakovaně vracet a diskutovat s lesním hospodářem o proběhlých změnách. Zařizování pak pro taxační kanceláře znamená mnohem více práce za stejné peníze. Nutno však podotknout, že suchý les se popisuje jako souše, nikoliv jako holina, jak je podle Romana Pospíšila mnohdy mylně smýšleno, a rozhodně to tak neznamená usnadnění práce. Do budoucna jsou pro taxační kanceláře následky kůrovcové kalamity ještě razantnějším tlakem na zvládnutí extrémního nárazového objemu práce, přičemž se nejedná o natolik vzdálenou budoucnost, aby se stihli zaučit noví taxátoři. Pro solidní kvalitu výstupů tak budou muset tento nápor vykrýt ti stávající.


Kvůli kůrovcové kalamitě na mnoha územích ztratily lesní hospodářské plány a osnovy svou vypovídající schopnost.

Jaký je ale pro vlastníky lesů v kalamitních oblastech doporučený postup při již nevypovídajících plánech? „Vlastníkům lesů na kalamitních územích s těžkým srdcem, ale za uvědomění si tvrdé reality doporučujeme, aby neměnili nebo neobnovovali plány, pokud je kůrovec na jejich území stále aktivní. Je však třeba požádat schvalující orgán státní správy lesů o změnu závazných ustanovení – většinou se jedná o navýšení maximální celkové výše těžeb. Až se situace stabilizuje a na plochách bude provedeno zalesnění, pak teprve doporučujeme uvažovat o obnově plánu formou jeho změny. V kalamitních oblastech jde sice i v případě takové rozsáhlé změny v podstatě o nový plán, ale na vyhotovení změny plánu se nevztahují dotace a vlastník si jej musí hradit sám. Individuální situaci však doporučujeme přednostně konzultovat se svým odborným lesním hospodářem,“ řekl Roman Pospíšil.

Kam taxace směřuje?
Podoba hospodářské úpravy lesů se může změnit, ať již v reakci na rychle se měnící klimatické podmínky, nebo měnící se potřeby celé společnosti. Vždy ale zůstane nepostradatelnou součástí lesního hospodářství. „Všichni budeme potřebovat mapy, bez nich se nikdo nehne. HÚL bude vždy nastiňovat optimální směr, který v sobě bude kloubit kompromis všech možných požadavků. Záleží jen na vlastníku lesa, jeho schopnostech, možnostech a možná troše štěstí, jak les bude nakonec v budoucnu vypadat,“ uzavřel Roman Pospíšil.

Děkuji panu Pospíšilovi za rozhovor při online setkání (16. 3. 2021), Markéta Penzešová
Foto: archiv R. Pospíšila

Celý článek najdete v dubnovém čísle Lesnické práce