Na seznam kromě siky přibyla sršeň mandarínská, pták bulbul červenouchý, pták majna chocholatá, ryba piskoř nebo hvězdice amurská. Evropská komise s prodlouženou platností o dva roky zařadila na seznam také bobra kanadského a norka amerického, zákaz dovozu u nich začne platit v srpnu roku 2027.
Rozšířené invazivní rostliny a zvířata ohrožují původní druhy a podle ochránců přírody dokáží měnit celá stanoviště a škodí také lidem. Plevel bolševník například způsobuje popáleniny a pyl ambrózie může vyvolat alergickou reakci. Škody způsobené invazivními druhy odhadl Tomáš Görner z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR už dříve na vyšší desítky milionů korun za rok.
Dopad výskytu siky na lesní ekosystém
V evropských podmínkách může populace jelena sika dosahovat lokálně vysokých početností (v České republice i více než 20 jedinců na 100 ha), což může mít významný vliv na vegetaci v důsledku nadměrného pastevního tlaku. Dobře zdokumentované jsou změny v pestrosti přirozené obnovy lesních dřevin. Např. v lesních biotopech v Irsku jelen sika potlačil přirozenou obnovu většiny druhů stromů, s výjimkou druhů, které nejsou tak intenzivně spásány, jako je např. buk lesní. Tím dochází ke vzniku nesmíšených lesních porostů s dominantním zastoupením jedné dřeviny, které hůře odolávají klimatickým výkyvům, příp. škůdcům.
K potlačení obnovy dřevin a k poškozování půdy dochází v místech s vysokou početností i prostým sešlapem, což urychluje erozi. Dopady na různé složky ekosystému jsou obecně považovány za vyšší než v případě dalších druhů jelenovitých.
Ilustrační foto: red.
Ekonomické důsledky
Dopady ohryzu a loupání jelenem sika jsou stejně negativní jako v případě jelena evropského. Rozdíly lze spatřovat především v kontextu menšího vzrůstu jelena sika, který negativně působí již na mladší porosty. Rozsah poškození pak velmi úzce souvisí s populační hustotou siky a nezřídka se pohybuje ve vyšších desítkách procent. V některých lokalitách došlo v minulosti k poškození téměř všech jedinců v porostech již v růstové fázi tyčkovin až tyčovin, což může vést k následnému rozpadu porostů ve vyšším věku (orientačně 30–50 let), a to v důsledku rozsáhlé kmenové hniloby a s ní související ztráty mechanických vlastností dřeva.
Poškozené porosty musejí být následně smýceny a rekonstruovány osázením vzniklých holin. Ochrana nového porostu před zvěří je přitom velmi nákladná. Obecně se škody působené zvěří podhodnocují a samostatná evidence pro škody působené jelenem sika neexistuje.
Podle ČTK a Světa myslivosti 7, 8/2025, red.
