Je třeba překonat období zmaru a potom začít tvořit

Vývoj chřadnutí

- Lesní správa Bruntál je zřejmě vůbec nejpostiženějším územím v souvislosti s odumíráním smrku. Kdy jste začali pozorovat první známky chřadnutí porostů a jaký byl následný vývoj?

Takzvané chřadnutí porostů se k nám rozšířilo z východu, z oblasti Ostravska a Opavska, kde začalo možná už před 20 lety. V té době byl u nás relativní klid. Na tuto oblast jsme se dívali „z výšky" – leží ve 200, 300 m n. m. – a byli jsme docela klidní, mysleli jsme si, že nás se to nemůže týkat. Záhy ale začalo být jasné, jak jsme se mýlili. Problémy jsme začali pociťovat kolem roku 2000. LS Opava a Vítkov jsou nyní ve vývoji asi o 5 až 15 let napřed. V našich typických výškách kolem 600 m n. m. se postup chřadnutí zintenzivnil kolem roku 2007 a 2008 a už se nezastavil.
Příčinou je souběh různých okolností: v první řadě to je vláhový deficit, který v této oblasti obecně je a vzrůstá. Dále je nezpochybnitelný vliv imisního zatížení, jak z oblasti Ostravska, tak z Polska, kde jsou velké průmyslové zóny. K tomu se přidal kůrovec a poškození kořenového systému smrku václavkou. Obecně lze také říci, že smrkové porosty zde nebyly nikdy zcela zdravé a prosperující. Ale stačí, když přejedete přes hřeben Jeseníků a dále k Orlickým horám, a barva smrku se okamžitě výrazně mění směrem k tmavě zelené. Na Bruntálsku stromy sice žily, ale vždy s typickým zbarvením jehlic od šedozelené až po žlutozelenou, a to s vysokým stupněm defoliace.

V porostech, v nichž vypadl smrk a zůstala jen kostra modřínu a borovice, bude hlavním nepřítelem vítr.

- Jak se situace promítá do výše roční těžby?

Náš decenální plán je 1 221 000 m3, takže 121 000 m3 ročně. To jsme naposled těžili v prvním roce LHP, loni už to ale bylo 275 000 m3, to jsme si říkali, že už asi nastal vrchol. V roce 2015 přišlo extrémní sucho a letos očekáváme 630–650 000 m3 vytěženého dříví, tedy více než pětinásobek plánované roční těžby.
V pátém roce LHP (2012–2021) už máme schváleno navýšení decenálního etátu. Na krajském úřadě, kam jsme v letošním roce podali žádost o změnu závazného ustanovení LHP o 750 000 m3, samozřejmě zalapali po dechu, ale taková je skutečnost. Nicméně zmíněné navýšení bude vyčerpáno už příští rok, takže budeme muset do konce decennia každoročně žádat o další navýšení MCVT. Pravděpodobně dosáhneme dvoj až trojnásobku decenálního plánu těžby pro LHC Bruntál.

- Jaké porosty z hlediska věku, nadmořské výšky, expozice a druhového složení chřadnutí nejvíce zasáhlo? Týká se i jiných dřevin než smrku?

Zatím se z téměř 100 % drží smrku. Samozřejmě se to projeví i na dalších dřevinách, protože pokud ve smíšeném porostu náhle vypadne jedna z hlavních dřevin, ostatní se dostanou na extrémní světlo, změní se mikroklima, porost se otevře větru a následně se rozpadá.
Chřadnutí smrku si nevybírá. Postihuje stejně porosty z přirozené i umělé obnovy, ve všech věkových stupních.
Nadmořská výška jako taková vliv nemá, jen v nižších polohách přišlo chřadnutí dříve. I v 800 m n. m. už máme kůrovcovou a václavkovou kalamitu.

Ochrana lesa

- Jaký je ve vašich porostech poměr poškození lýkožroutem smrkovým a severským?

Pokud se bavíme o chřadnutí smrku, faktor výskytu nebo posunu lýkožrouta severského směrem na západ je poměrně rozhodující. Před třiceti lety, když jsem na LS Bruntál začínal, jsme ho v podstatě neznali, zásadní byl Ips typographus. Dnes už je jeho podíl na napadení smrků mezi 50 a 60 %.

– Můžete shrnout vaše poznatky o šíření lýkožrouta severského a o použitých metodách obrany a ochrany proti němu?

Lýkožrouta smrkového známe, je předvídatelný, víme, že pokud najdeme vylétnuté kůrovcové kolo, tak brouka dohledáme v bezprostřední blízkosti. Pokud dokážeme napadené dříví včas zpracovat, není větší problém. Ips duplicatus nalétává do ležícího dřeva jen velmi málo a na feromony příliš nereaguje. Velmi důležité je, že netvoří klasická kůrovcová ohniska, takže dohledat tohoto brouka je velmi složité. Najdeme ho hlavně pod korunou a tam na něj nevidíme, drtinky na patu stromu vlivem větru nedopadnou. V praxi to vypadá tak, že vzhledem k souběhu výskytu obou druhů nám vlastně lýkožrout smrkový většinou pomůže napadený strom najít, ale pokud jde o strom obsazený převážně l. severským, najdete ho zpravidla, až když začne opadávat kůra. Jehličí přitom v tomto stádiu bývá ještě zelené. V naší oblasti probíhá grantový výzkum bionomie tohoto druhu, ale na účinná obranná opatření si budeme muset ještě počkat.

Na LS Bruntál se při kalamitě velmi osvědčily insekticidní sítě.

Těžba v odumírajících porostech

- Vzhledem k rozsahu odumírání smrků se těžba na LS Bruntál odehrává v mimořádném režimu. Daří se ho vám a vašim smluvním partnerům zvládat?

Smluvní partner má takovou kapacitu, kterou si nasmlouvá. Ale zde nastává situace, kdy je potřeba těžit ani ne tak mnohem více dříví, jako spíš mnohem rychleji. Situace se mění nepředvídatelně ze dne na den. Objem pětiletých smluv jsme vyčerpali za tři roky.
Jako státní podnik podléháme režimu zákona o veřejných zakázkách a od vypsání veřejné soutěže k podpisu nové smlouvy uběhnou měsíce. To je pro les neúnosně dlouhá doba. Potřebovali bychom zcela jiný režim.

- Jaké komplikace vznikají v odbytu dříví?

Naštěstí máme kromě nasmlouvaných objemů v komplexních smlouvách možnost využívat i jiné obchodní kanály. Asi jednu třetinu dříví jsme letos prodali v aukcích nastojato, buďto v elektronické, nebo v prezenční podobě, což nám velmi pomáhá. V roce 2016 budeme mít vyhlášených možná 140 aukčních případů, minimálně sto jsme již zrealizovali.

- Do jaké míry se v kalamitních těžbách uplatňují harvestory?

Zatím máme výhodu, že 50–60 % těžby se děje v harvestorových terénech. Až dvě třetiny kalamitních těžeb jsme proto schopni pokrýt harvestory. Pokud bychom se pohybovali z většiny v lanovkových nebo koňských terénech, bylo by to ještě složitější. V současné době zde pracuje v průměru 15 až 20 harvestorových uzlů, dále koně, traktory a další technika. Pociťujeme abnormální nedostatek koní, to je ale asi problém v celé republice. Dalším problémem je nedostatek kvalitních dřevorubců, což souvisí se zánikem učňovského školství.

Obnova kalamitních ploch

- Kolik hektarů holin máte aktuálně k zalesnění?

Na příští rok předpokládáme zalesnění zhruba 550 hektarů holin. Něco se nám podaří odložit s očekáváním přirozené obnovy. Současný projekt je nastavený zhruba na 3,5 milionu sazenic, to ale nepokryje všechny holiny, které tady jsou a budou. Tento mimořádný objem zalesnění musíme zvládnout, protože situace v dalším roce může být ještě o dost horší. Zakmenění lesních porostů klesá a každá větrná kalamita může mít pro les fatální důsledky. Mluvíme tu o tzv. skrytých holinách – těžko se definují.

- Budoucnost smrku v celém Moravskoslezském kraji je nejistá. Jakými druhy dřevin obnovujete postižené porosty?

Tato otázka mě momentálně trápí více než těžba, která je spíše problémem technickým a logistickým. V dnešní době, kdy můžeme pouze odhadovat, jak se klima bude nadále měnit, je těžké odhadnout, co máme vysadit. Některé lokality jsou doslova zamořené václavkou ve všech věkových stupních. Má smysl na tyto lokality znovu zkoušet sázet smrk? Rozhodnutí o cílové skladbě budoucích porostů je víceméně mé rozhodnutí a má zodpovědnost. Musel jsem říct, kde je ten optimální podíl smrku, který budeme při obnově akceptovat. V tomto mám zatím autonomii. Zastoupení smrku v nových porostech jsem tedy s kolegy po zkušenostech posledních let stanovil okolo 25 %. Přiznám se, že je to odhad, není to podložené žádným výzkumem. Zůstává zde stále určité procento lokalit vhodných pro pěstování smrku. Je to průměr za celou lesní správu, pochopitelně v lokalitách s nadmořskou výškou 400 m n. m. bude smrk zastoupen jen zcela výjimečně.

- Důvod, proč jste smrk po vývoji porostů na LS Bruntál úplně neodepsali, je ekonomika?

Ekonomika smrku oproti jiným dřevinám je jasná, o tom není třeba mluvit. Ale nemyslím si, že by to byl jediný důvod. Na některých lokalitách zkrátka není čím smrk nahradit.
Celá situace na severovýchodní Moravě je velká výzva pro lesnické „špílmachry", kteří si troufnou předvídat a namodelovat budoucí vývoj, aniž by sklouzli do extrémů. Můj osobní dojem je, že za poslední roky se vegetační stupně posunuly minimálně o jeden stupeň, ale legislativa se tomuto vývoji nepřizpůsobila – cílové dřeviny, podíl MZD – to vše už dávno neodpovídá skutečnosti. Budoucnost porostů tedy spočívá v citu a odhadu jednotlivých lesníků.

Milan Pospíšil u velkoplošné holiny na jižních stráních údolí řeky Opavy. Zde již došlo k totálnímu rozpadu porostů.

Osobní pohled a zkušenost

- Jak vy osobně a váš personál zvládáte takto profesně náročné období, podepisuje se to na atmosféře na správě, nepropadáte občas beznaději?

Pro všechen personál je to velice náročné. Snažím se udržet přijatelnou atmosféru, stále vidíme světélko na konci tunelu. Musíme si stále připomínat, že nebudeme ještě dalších deset roků bojovat s kůrovcem, ale že nás čeká etapa zakládání porostů. Zakládání porostů v takovémto rozsahu – kolik lesníků má v životě takovou příležitost? Je potřeba překonat období zmaru a začít zase tvořit. A to je to, co tady skutečné lesníky udrží, proč na správě zůstanou, i když by mohli samozřejmě sloužit v podstatně jednodušších podmínkách.

Děkujeme za rozhovor (10. 11. 2016),
Veronika Lukášová, Petra Kulhanová

Celý rozhovor najdete v Lesnické práci 12/2016. Informace o celoročním předplatném či zakoupení jednotlivých čísel najdete zde.