Jarní rojení začíná: záludnosti při vyhledávání kůrovci napadených stromů

Titulní foto: Rezavějící jehličí na napadených stromech.

"Nesdílím ani jeden z těchto extrémních názorů," říká Ladislav Půlpán z odboru lesního hospodářství a ochrany přírody Lesů ČR. "Faktem je, že úspěšnost je závislá na zkušenosti a s tím spojené předvídavosti, ale i tak nelze plošně dosáhnout stoprocentních výsledků. Ostatně, kdybychom tuto možnost připustili, byli by kalamitní kůrovci vyhubeni, což zákon o ochraně přírody a krajiny zakazuje. Obráceně, kdybychom připustili, že se nedá najít včas nic, kůrovci by zabránili, aby smrk dosahoval dlouhodobě takového zastoupení do mýtního stáří," pokračuje Ladislav Půlpán. Jeho článek, který najdete také v Lesnické práci 4/2019, popisuje znaky napadení, postupy a úvahy, pomocí kterých lze kůrovce vyhledávat a případně úspěšnost vyhledávání zlepšit.

Poznávací znaky napadení

Rezavění a opadávání jehličí

Tento znak se projevuje po přerušení vodivých pletiv lýka při rozvoji požerků. V kombinaci se slunečním svitem začíná jehličí rezavět a následně rychle v napadené části opadávat. Tyto projevy jsou patrné na dohlednou vzdálenost, a lze tak objevit i stromy napadené mimo původní místa výskytu kůrovců. V rozsáhlých komplexech lesa je to často jedna z mála možností, jak kůrovce skutečně nalézt. Problémem je v tomto případě fakt, že průběh rezavění jehličí není přímo úměrný rychlosti vývoje kůrovců, ale je závislý na počasí. Deštivé a chladnější počasí tento projev přibrzdí, zatímco kůrovci po úspěšném náletu pokračují ve vývoji. K rezavění (nikoli žloutnutí) a opadu jehličí pak dochází až při opětovném slunečném počasí, ale v té době již kůrovci často pokročí ve vývoji natolik, že na zpracování zbývá minimum času. Opačným extrémem, pozorovaným běžně v loňském roce, je stav, kdy kůrovci v důsledku vysokých teplot natolik zrychlí vývoj, že k jeho dokončení dojde ještě dříve, než jehličí změní barvu, i přesto, že jsou srážky minimální. V loňském roce jsme byli svědky toho, že jehličí opadávalo ještě zelené v případě mechanického impulzu větrem či těžbou a pod napadenými stromy byla znatelná vrstva zeleného jehličí. K opadu při bezvětří docházelo minimálně a až v poslední fázi vývoje kůrovců.

Vyhledávání podle tohoto znaku bylo úspěšné pouze v horských polohách s jednou generací kůrovců a je dobře uplatnitelné i pro poslední generaci lýkožrouta smrkového, která zimuje pod kůrou. V zimním období ale chladno a slabá síla slunečního svitu proces rezavění přerušují a je potřeba počítat s tím, že se obnoví až v předjaří, kdy jehličí za slunečného počasí opět začne rezavět.

Naopak čekání na rezavění korun v první generaci v roce zvyšuje pravděpodobnost, že k nalezení napadeného stromu dojde v době, kdy na zpracování a asanaci není dostatek času, byť každá asanace aktivního kůrovcového stromu je součástí ochrany lesa, protože snižuje počet nově napadených stromů, i když třeba ve sníženém množství. Přesto podkorunový nálet nic jiného, než čekání na projev tohoto znaku, často neumožňuje.

Nově máme výzkumem definitivně potvrzeno, že u lýkožrouta severského tato strategie není v zimním období efektivní, protože na počátku podzimu se tento kůrovec snaží stromy, na kterých dokončil svůj vývoj, opouštět a zimuje v hrabance. Času na asanaci je u něj tedy málo.

Opadané jehličí u paty stromu.

Opadávání kůry

Opadávání kůry je zejména v zimním období, kdy se barva jehličí obvykle nemění, významným poznávacím znakem. Ve skutečnosti dochází k narušení kůry nejdříve datlovitými a dalšími hmyzožravými ptáky, kteří se brouky a larvami živí, následně se na opadu kůry podílí i povětrnostní vlivy. Nenačatá kůra má dobrou odolnost, samotné otvory vytvořené kůrovci k jejímu loupání obvykle nestačí. Protože ptáci nezačnou oklovávat všechny stromy najednou, je potřeba takto nalezené stromy průběžně kácet a nutit tak ptáky nalézat další stromy, čímž se proces vyhledávání zrychlí. Kácením těchto stromů se současně snižuje i množství oloupané kůry, a tím i množství brouků pro jarní rojení. V letošním roce se potýkáme s velkým množstvím napadených stromů.

Navíc při posledním náletu na přelomu srpna a září se lýkožrout smrkový začal „chovat podle učebnic ochrany lesa" a napadal často pouze podkorunovou část kmene. Není proto bez předchozích projevů tohoto znaku prakticky dohledatelný. S ohledem na úsporu času lze proto doporučit ve směru šíření ohniska vedle již ptáky nalezených stromů pomocí pokácení vzorníků ověřit, zda sousední stromy nejsou napadeny rovněž a podle toho postupovat dále.

Protože každé ohnisko má svoji historii, jsou zkušenosti přenositelné jen v rámci srovnatelných místních podmínek. Je proto potřeba, aby si vlastník lesa, resp. odborný lesní hospodář, tato zjištění průběžně ověřoval a korigoval podle nich další postup. Plošné obkacování každého ohniska nelze doporučit z ekonomických, kapacitních i leso-ochranářských důvodů. Jedním z nich je i fakt, že dle pozorování zejména při rozptylech v oblastech, které se nacházely na počátku gradace, docházelo často spíše ke vzniku řady menších oddělených ohnisek než ke zvětšování původního (zejména při sesterských rojeních při vysokých teplotách, kdy se brouci letěli ukrýt do stínu porostu). Paušální obkacování každého ohniska tak vyprodukuje množství nenapadeného dříví, odčerpá kapacity, zvýší narušení kompaktnosti porostů a více je v další sezóně otevře větru a kůrovci.

Loupající se kůra stromu napadeného lýkožroutem smrkovým.

Ronění pryskyřice

Ronění pryskyřice se projevuje v jarním a letním období v případě, že smrky mají dostatek vody. Tento znak vyžaduje zkušenost, protože k ronění pryskyřice na kmeni dochází i z jiných příčin, zpravidla ve spojitosti s hnilobami nebo jiným fyziologickým poškozením. Pryskyřice ze zalévaných závrtů tvoří velmi jemné kapky podobné rose. Naproti tomu silné souvislé ronění pryskyřice nebo ve velkých kapkách má obvykle jinou příčinu. V době rojení je potřeba tomuto znaku věnovat pozornost zejména v případech, kdy lze s ohledem na kalamitní základ napadení očekávat, ale napadené stromy nelze podle dalších znaků nalézt. K ronění pryskyřice dochází především v podkorunové části kmene, kam lýkožrout smrkový přednostně nalétá. Závrty na tuto vzdálenost nejsou viditelné.

Kapky ronící se pryskyřice u závrtových otvorů.

Drtinky

Drtinky jsou dobrým poznávacím znakem, zejména na počátku úspěšného napadení stromu. Od lýkožroutů mají narezavělou barvu (podobně například dřevokaz produkuje bílé dřevěné drtinky, lýkohub obecný hnědé z lehce zakvašeného lýka). Při hlodání snubních komůrek a tvorbě matečných chodeb brouci téměř nepřetržitě vyhazují drtinky ze závrtových a provzdušňovacích otvorů v kůře (také poznávací znak), takže i po silném dešti jsou velmi rychle znovu viditelné na patách kmenů, na okolní vegetaci nebo za šupinami na kmeni. V pozdějším období po sesterském přerojení nebo úhynu dospělých brouků se drtinky postupně ztrácejí a hledání je komplikovanější.

Pokud člověk nemá vadu očí – nekorigovanou krátkozrakost nebo barvoslepost, může se po krátkém zaškolení zapojit do vyhledávání. Dle mých zkušeností je těm, kteří se s tímto poznávacím znakem dosud nesetkali, dobré na počátku drtinky ukázat, aby se naučili je správně vyhledávat. V prašném lese mohou nezkušenému napoprvé ujít pozornosti, i když je teoreticky poučen.

Na rozdíl od prvních dvou znaků jsou drtinky samozřejmě dohledatelné jen z patřičné blízkosti. Protože není možné kontrolovat každý strom, je nutné se zaměřit především na riziková místa. Vložená energie ale zrychlí vyhledávání kůrovcových ohnisek, a tím poskytne více času na zpracování napadených stromů, což se vrátí pomalejším nárůstem napadených stromů v další části sezóny.

Závrtové otvory s drtinkami v jejich okolí.

Drtinky za šupinami kůry. 

Doporučení pro efektivní vyhledávání

Kromě samozřejmé znalosti uvedených poznávacích znaků lze vyhledávání zefektivnit, případně zrychlit pomocí následujících úvah.

K úspěšnému napadení stromu je potřeba, aby let provádějící populace byla větší než odolnost stromů v jejím okolí. Podmínkou je tedy i dostatečný kalamitní základ. Pokud jsou stromy oslabené suchem, stačí menší množství kůrovců a pravděpodobnost úspěšného vzniku ohniska tedy stoupá. V porostech s kalamitním základem v řádu desítek m3 se vznik nového ohniska blíží jistotě. Pokud je rojení rychlé (za tepla bez deště), ohnisko zpravidla vzniká co nejblíže původnímu výskytu. Pokud je rojení pomalé (přerušované deštěm), je časté, že ohnisko vznikne ve větší vzdálenosti – kůrovec musí hledat buď další brouky z jiných míst, nebo patřičně oslabené stromy a tam, kde se mu to podaří, vytvoří ohnisko. Dále platí, že při extrémních teplotách vznikají ohniska v chladnějších místech uvnitř porostů. Sledování počasí v době rojení tedy napoví, kde ohnisko může vzniknout.

Nejčastějšími místy náletu jsou při jarním rojení, které probíhá zpravidla při teplotách lehce nad 20 °C, porostní stěny v původních ohniscích. Ohrožené jsou především stěny situované směrem na jihozápad, jih a západ, které jsou přiměřeně ohřáté. Pokud ale rojení poběží při teplotách okolo 30 °C, jsou tyto stěny naopak přehřáté a kůrovec se letí schovat do stínu – buď na severní stěny, nebo přímo do porostu, kde zpravidla hledá stromy předrůstavé s největší korunou. Důvodem je jejich rychlejší vysychání, které je pro lýkožrouta smrkového vodítkem.

Odchyt v lapačích ukazující průběh rojení.

Pokud jsou v lokalitě odchytová zařízení, sledujeme odchyty v nich a při prudkém poklesu odchytů v lapačích nebo velmi silném náletu na lapáky začínáme ihned s kontrolou porostní stěny. U otrávených lapáků se průběh rojení sleduje špatně, proto se porostní stěna musí kontrolovat průběžně. Při vyhledávání je potřeba se vždy nejdříve soustředit na stěny v ohnisku, kde lze očekávat napadení nejdříve, ale pokud nastane výše popsaný průběh počasí s vysokými teplotami a na stěně nic nalezeno není, je potřeba předpokládat vznik ohniska dále od místa původního výskytu a pokusit se zkontrolovat alespoň předrůstavé stromy na dohled. Pokud se napadené stromy neobjeví ani tam, ani na nejbližší další porostní stěně, zpravidla nezbývá než čekat na sekundární projevy a mezitím hledat v dalších ohniscích. To, že jsme napadené stromy v porostu s kalamitním základem nenašli, nutně neznamená, že tam nejsou.

Dalším problémem při vyhledávání je skutečnost, že rojení od jarního období kromě epizod ochlazení pod 20 °C prakticky nikdy zcela neustává. Relativně jasné hranice lze nalézt pouze na jaře v základním a mírně zvýšeném stavu, kdy se jedná o izolovaná ohniska se samostatným průběhem. V kalamitním stavu je ale kůrovec rozmístěn od velkých ohnisek po malé. Rojení se tak rozprostírá do delšího časového období. Konec prvního rojení se může potkat s počátkem sesterského rojení brouků, kteří rojení začali, následně se přidávají nejrychleji vyvinutí brouci z generace založené na počátku rojení na osluněných lokalitách a v létě se pak už zpravidla jedná o průnik všech stadií současně.

I při jarním rojení je proto potřeba počítat s tím, že počet stromů nalezených v okamžiku vyhledání nemusí být konečný a další stromy mohou být napadeny v dalších dnech. Kromě prvních dnů rojení, kdy je zřejmé, že počet stromů průběžně přibývá, proto lze doporučit ověřit si, v jakém stadiu se nachází vývoj kůrovců na nalezených stromech. Pokud jsou stromy nalezené podle drtinek ve stadiu snubních komůrek a počátku matečných chodeb, musíme počítat s tím, že počet napadených stromů není konečný a ohnisko se bude zvětšovat. Naopak, pokud se podařilo ohnisko nalézt později, je obvykle počet napadených stromů ustálen. Lze ale očekávat vznik napadených stromů ze sesterského rojení, pokud nedokážeme stromy zpracovat a asanovat dříve, než k němu dojde. Pokud se tak stane (což mj. poznáme podle opětovného nárůstu odchytu tmavých brouků v lapačích po předchozím utlumení jarního rojení), hledáme nová ohniska opět s přihlédnutím k počasí v době sesterského rojení. Při vysokých teplotách budou nejspíše uvnitř porostů, při nižších pak spíše na nově vzniklých porostních stěnách.

Napadení ve stadiu snubních komůrek a počátku matečných chodeb, počet napadených stromů roste.

Požerek signalizující, že se ohnisko již nebude významně zvětšovat.

Dalším vodítkem je i počet nalezených napadených stromů. Ten se obvykle pohybuje mezi 1/10 až 4/10 kalamitního základu při zpracování napadených stromů dle včasnosti jejich zpracování. Pokud se je do jarního rojení nepodaří zpracovat, počet může stoupnout až k poměru 1:1. Tento počet samozřejmě není dogmatem, záleží na dalších okolnostech i na migraci kůrovců mezi ohnisky. Dříve vzniklé ohnisko má tendenci brouky z okolí nasávat, a naopak někde se kůrovci odstěhují jinam. Pokud je nalezeno výrazně menší množství, je potřeba být maximálně obezřetný a spíše počítat s horší variantou, že kůrovec v okolí založil ohnisko v místě, které jsme dosud nenašli, než spoléhat na to, že kůrovec v průběhu zimy uhynul.

V dalším období bychom v případě sesterského rojení měli počítat, s ohledem na jeho intenzitu, přibližně s polovičním nárůstem napadených stromů a při nálezu kůrovcem opuštěné souše pak až přibližně s desetinásobkem nově napadených stromů. I asanace byť částečně opuštěných stromů proto může výrazně snížit počet dalších napadených stromů a má smysl.

Shrnutí

Dopředu je potřeba počítat s napadením stojících stromů v počtu odpovídajícímu kalamitnímu základu a včasnosti zpracování napadených stromů.
Tento počet může být snížen s využitím odchytových zařízení o kůrovce v nich odchycené. Při současných objemech se ale musí s napadením stojících stromů vždy počítat.
Na počátku napadení je potřeba vyhledávat podle drtinek, které jsou v té době nejvíce viditelné.

Vyhledávat se začíná v původním ohnisku, při nižším nebo žádném zjištění napadených stromů pak v jeho okolí.
Pokud rojení probíhá při teplotách těsně nad 20 °C, je potřeba hledat na osluněných stěnách, při teplotách okolo 30 °C naopak ve stínu. Průběh rojení lze sledovat pomocí lapačů.

Doporučuje se ověřit si stadium vývoje na nalezených stromech. Pokud je kůrovec na počátku vývoje – snubní komůrky, počátek matečných chodeb, bude nejspíš počet napadených stromů v ohnisku ještě přibývat a je nutné se do něj vrátit těsně před asanací a stromy dohledat.

Vyhledávání je i otázka zkušeností. Je proto potřeba se nebát zeptat těch, kteří již zkušenost mají.

Autor:
Ing. Ladislav Půlpán
Odbor lesního hospodářství a ochrany přírody Lesů ČR
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.