Jako vlastníci lesů musíme usilovat o výrazně důstojnější postavení

Vize a cíle

– Na začátku září jste byl na XXI. konferenci Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR zvolen novým předsedou s mandátem na funkční období 2021-2025. Původně jste kandidovat na předsedu SVOL nechtěl, co vás přesvědčilo?

Přesvědčili mě kolegové z vedení SVOL. Byl jsem připraven odolávat z pochopitelných důvodů. Jsem hlavně ředitelem Lesního družstva obcí a nemám pocit, že mám málo práce. Čas, který bude třeba věnovat práci pro SVOL, musím někde najít a nebude to snadné. Velmi nerad bych se dostal do situace, že budu mít pocit, že obě funkce nemohu dělat na sto procent.

- S jakými hlavními vizemi a cíli jste vstupoval do volby předsedy SVOL?

Moje představy nebyly pro kolegy asi žádným překvapením. Chci jednak navázat na dílo, které vykonal první předseda SVOL František Kučera, a rád bych pro nestátní vlastníky lesů získal respekt, který si zaslouží. Nejen u politiků, ale také v očích veřejnosti.

- Jaké podstatné úkoly před SVOL bezprostředně stojí?

Není nadále možné, aby stát nezačal vlastníkům kompenzovat náklady za služby, které poskytují veřejnosti. Musíme usilovat o čitelné a dlouhodobé programy podpory zakotvené v legislativě. Chceme, aby SVOL dosáhl liberalizace lesního zákona, abychom mohli více rozhodovat o našem lesním majetku a omezení byla nahrazena pozitivní motivací. Velkým úkolem bude změna státní správy lesů, její propojení s OLH a vyvedení z vlivu samosprávy. Zásadní bude jistě i zabránit omezování hospodaření v lesích bezbřehým vyhlašováním dalších a dalších zvláště chráněných území. Již více než třetina lesů v České republice je v nějakém režimu ochrany.

Dokument „Zelená kniha – lesy i pro příští generace"

– SVOL v první polovině září zveřejnil dokument „Zelená kniha – lesy i pro příští generace“ – výzvu pro budoucí vládu a poslance. Jedním z bodů je požadavek na založení státního kalamitního fondu. Jak by měl podle vás fungovat, kdo by jej měl financovat a na základě jakých hlavních principů by měla být případná podpora z tohoto fondu distribuována?

Toto je reakce na chaos a tápání úředníků při snaze o podporu vlastníků po vypuknutí kůrovcové kalamity. Byla nutná novela lesního zákona, jenže notifikace a vůbec celé to vše trvalo hrozně dlouho. Poučme se z toho a nastavme preventivně mechanismy, které bude možné aktivovat ihned, jak bude třeba. Řešíme stále kůrovce, ale přijde vítr a mokrý sníh. Porosty jsou toulavými těžbami narušeny a jsou velmi nestabilní. Přijdou jistě další pohromy – houbové patogeny na listnáčích apod. Kalamitní fond by byl podobným nástrojem, jako mají zemědělci, a mechanismy na distribuci mohou být analogické.

– Dalším z bodů dokumentu je požadavek na založení ministerstva lesního hospodářství a oddělení státní správy lesů od samosprávy s vytvořením samostatných lesních úřadů. Jaké hlavní výhody byste si od tohoto kroku slibovali a jak reálné je uvedené uspořádání při vědomí, že diskuze o oborovém ministerstvu byla již vícekrát smetena ze stolu?

Celá řada věcí, které jsme za dobu existence SVOL navrhovali, a nakonec i prosadili, byla na počátku smetena ze stolu. Vytvoření samostatného ministerstva je vyvrcholením snahy o reformu státní správy, která je dnes součástí pověřených měst a krajů. Na pověřených městech často vykonává státní správu úředník jen na část úvazku, a dokonce jsou případy, že tento člověk nemá ani lesnické vzdělání. Státní správa je dvoukolejná a je vykonávána i MŽP. Odborná správa lesů je vykonávána bez dostatečné vazby na státní správu a celá řada vlastníků s tím není spokojena. Je nezbytné vytvořit samostatné lesní úřady obsazené fundovanými, lesnicky vzdělanými pracovníky, kteří budou státní správu řešit obdobně jako v Bavorsku či Rakousku. Ke státní správě lesů je pak logické přiřadit i státní správu myslivosti a vodního hospodářství. Tyto úřady následně budou řídit a úkolovat OLH a zajišťovat poradenství pro vlastníky. Na vrcholu pak musí být nějaký zastřešující orgán a z našeho pohledu by to mělo být samostatné ministerstvo.

– Obrovským problémem při zalesňování kalamitních holin je přemnožená zvěř. Na podzim se mělo měnit na základě novely lesního zákona myslivecké hospodaření, nakonec se v myslivecké legislativě nic podstatného nemění. Jak uvedenou situaci vnímáte a s jakými návrhy v této problematice přicházíte?

Škody zvěří jsou jedním z problémů, který limituje hospodaření v lesích, a snaha SVOL o změnu tohoto stavu je tu snad od počátku našeho fungování. Bohužel narážíme na stále stejný tuhý odpor a problémy, které končí tak jako zmíněná poslední novela. Je nutné začít znovu a lépe. Budeme muset s novým vedením ministerstva po volbách začít tuto věc opětovně řešit způsobem, který posílí postavení vlastníků pozemků a umožní konečně snížit stavy zvěře.

– Říkáte, že je potřeba liberalizovat lesní zákon, dát lesníkům větší prostor. Jak by podle vás měl v hrubých konturách vypadat moderní lesní zákon do současných dynamicky se měnících přírodních i socioekonomických podmínek?

Je třeba zdůraznit, že dle Jiřího Olivy, který porovnal zákony několika lesnicky vyspělých evropských zemí, je ten náš zákonem s největším počtem omezení a příkazů. Tedy nejpřísnějším. Ale kde nyní jsme, nejpřísnějšímu lesnímu zákonu na světě navzdory? Naše lesy jsou rozvráceny, státní správa tomu nedokázala zabránit a obviňováni jsou vlastníci, protože sázeli smrky. Celou dobu platnosti lesního zákona jsme museli respektovat samá omezení, která ve svém důsledku způsobila zestárnutí porostů, protože se stále prodlužovalo obmýtí i obnovní doba. Z uvedeného vyplývá, že přísný zákon nic neřeší. V sousedních zemích jsou lesní zákony podstatně liberálnější a lesy pestřejší i v lepší kondici. Méně omezení a příkazů, více svobodné vůle vlastníků a správců a pozitivní motivace. To je cesta.

Podpora nestátních vlastníků lesů

– Ve svém projevu po zvolení jste uvedl, že se jako lesníci rozhodně nesmíme dostat do pozice jakýchsi „přijímačů“ dotací, až prosebníků a ztratit svobodu v lesích hospodařit. Jak se uvedenému vyhnout – není například platba za poskytování ekosystémových služeb lesních majetků, po které SVOL volá, jedním z takových kroků ztráty svobody hospodaření?

Jde o tu míru, kterou je třeba vždy nastavit tak, aby stát mohl na jedné straně prosazovat své představy a na druhé straně ponechal vlastníkům prostor pro hospodaření. Požadavek na plošnou platbu je legitimní proto, že se jedná o náhradu nákladů na zajištění společenských funkcí poskytovaných prostřednictvím nestátního lesního majetku všem. Vlastníci uklízejí odpadky, hasí požáry, udržují cesty, umožňují na svých pozemcích jímání pitné vody apod. To přece stojí nějaké prostředky a není důvod, aby je vlastníci vydávali z vlastní kapsy. Ale zároveň to nejsou peníze, ze kterých by vlastníci žili, když jim budou spravedlivě kompenzovány. Takové prostředky jsou totiž jen zlomkem celkově vynaložených prostředků na správu lesa. Zásadní pro ně stále bude příjem z hospodaření, tedy z prodeje dříví.

Děkujeme za odpovědi (27. 9. 2021), Petra Kulhanová, Jan Příhoda
Celý rozhovor vyšel v říjnovém čísle Lesnické práce