Hospodaříme s odpovědností: Lidé chtějí v krajině hospodařit, ne ji nechat zpustnout

„Jednoznačný úspěch, který jsme ani nečekali,“ říká Jan Václavík, předseda Lesnicko–dřevařské komory a dodává: „Plné jednací síně v Dambořicích, Bučovicích a Ždánicích mi dávají za pravdu. Stejně jako neuvěřitelných 265 tisíc zobrazení na sociálních sítích po posledním setkání a tisíce návštěv webového portálu už v prvních dnech kampaně. A potlesk vestoje po skončení besedy ve Ždánicích jako symbolická tečka, vzájemné poděkování, ocenění za korektní debatu ze strany všech přítomných navzájem. Nemusíme spolu ve všem souhlasit, měli bychom se ale vzájemně respektovat.“

Kampaň začala třemi diskusními setkáními se starosty, zastupiteli a s občany v oblasti Ždánického lesa, kde v současnosti probíhá diskuse nad takzvaným Memorandem mezi Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem zemědělství a největším hospodářem, Lesy ČR. Volnou přílohou memoranda by měl být jakýsi plán hospodaření, omezeného hospodaření či nehospodaření, který by měl být předobrazem i pro další lokality v republice jako Krušné Hory, Chřiby, Karpaty atp., kde ochránci přírody chtějí omezovat hospodaření v lesích.

Více  o projektu:  Hospodaříme s odpovědností (hospodarimesodpovednosti.cz)

• Vašich setkání se účastnili četní kritici lesnického hospodaření, včetně zástupců ekologických iniciativ a pracovníků Agentury ochrany přírody a krajiny. Jak se to v diskuzi projevilo?

Velmi dobře. Diskusi nevedeme jako konfrontaci, nýbrž hledání průsečíků. Nicméně vyplynulo, že by bylo lépe nové projekty na ochranu přírody vždy nejprve projednat s lidmi, kterých se nejrůznější omezení budou týkat, tedy s místními občany, starosty a zastupiteli, aby se tam neobjevovaly absurdní chyby či zbytečné a drahé restrikce. A také, že uklidnění situace příliš nepomáhají nepřiměřené intervence politiků.

• Lze možná s trochou nadsázky říci, že se ve Ždánickém lese bojuje o přístup k lesům v celé republice?

Nemám rád slovo bojuje, nahraďme ho prosím diskutuje. Ale ano, opravdu se zdá, že na Ždánicku jakoby se nastavoval systém budoucí péče o některé lokality, které v souhrnu mohou znamenat obrovské plochy omezení hospodaření ze strany orgánů ochrany přírody po celé republice. A teď je chvíle, kdy je správné a nutné, aby i lesníci srozumitelně řekli, jak si i oni ochranu představují, že chránit přírodu umějí a že o tom chtějí diskutovat a informovat veřejnost, že mají k dispozici takové technologie a postupy, které umožní chránit přírodu i hospodařit současně.

• Jak dosavadní setkání hodnotíte? Mnozí očekávali, že budou probíhat konfrontačně a že jejich výsledkem bude jen další vzájemné osočování zájmových skupin. Stalo se?

Ne, stal se pravý opak. Mnozí nás podezírali, a na sociálních sítích na naši kampaň v tomto smyslu od počátku tvrdě útočili, že jen vyvoláváme další konfrontaci, přiléváme olej do ohně. Že jsme nasadili konfrontační styl, že chceme lesníky, ekology a orgány ochrany přírody a samozřejmě občany a starosty, ještě více rozeštvávat… Neříkám, že to nikdy nebylo o emocích. Ale všichni tam viděli, že jsme v závěru našli společnou řeč a usmíření, a navíc to byly opravdu ojedinělé a ve skutečnosti vlastně nevyhrocené události.

• Měla setkání v jednotlivých obcích podobný průběh?

Když trochu zjednoduším průběh všech tří setkání: na začátku překvapení, že nikoho nenapadáme ani nejmenujeme mnohdy neseriózní odpůrce, pak trochu ten kotel, na konci, ještě třeba hodinu poté, co moderátor akci ukončil, postávající hloučky diskutujících v sále i před radnicí - lesníci, ekologisté a především spousta místních, kteří si přišli poslechnout, jak lesníci chtějí v kraji hospodařit a jak, a zda, dokáží zdejší přírodu ochránit před extrémy všeho druhu. Protože z čeho mají občané největší strach, jsou extrémy a extrémisti. Včetně, a teď se na mne nezlobte, hrstky opravdu militantních aktivistů používajících místo odborné argumentace osobních útoků na účastníky diskusí. Neříkám rozhodně že všech, neříkám ani kolika, každopádně nemnoha, ale o to více nechutného křiku spustili.

Diskusní setkání se starosty, zastupiteli a s občany v oblasti Ždánického lesa.

•  Jak se kampaň vyvíjí na sociálních sítích?

Když jsem si přečetl, a to ještě nekončilo ani první setkání se starosty, komentáře na sociálních sítích kampaně, vyděsil jsem se. Toto je kultivovaná diskuse, po které voláte? A je to vůbec diskuse? Nebo jen výbuchy emocí bez jakékoli argumentace a znalosti skutečného plánu a průběhu naší kampaně? Na ty přece nejde reagovat! Takže nereagovat… Pak to ovšem vypadá, že nevíme kudy kam, že jsme znovu v koutě!  Ale my chceme, stejně jako naši kritici, efektivně komunikovat, a ať se nám to líbí či nikoli, to jsou dnes sociální sítě, kde různé naše i nadnárodní organizace spouštějí jednu kampaň a podpisovou akci proti lesníkům, zpracovatelům dřeva a dalším hospodářům za druhou. A lesníci nereagují, jen v tichosti vyklízející pozice.

Zpočátku pro nás byly některé reakce na sociálních sítích opravdu nepříjemné. A pro lesníky, kteří už z podstaty neznají specifika sociálních sítí, to mohlo být trochu frustrující. Mám zkušenosti ze Slovenska, kde takovéto diskuse probíhaly při tlaku jejich minulé vlády vyhlašovat zóny přísné ochrany už za poslední stodolou ve vesnici. Takže já chápu, stejně jako naše agentura, že vesničané, lesníci, hospodáři nediskutují na sociálních sítích, protože mají na práci něco užitečnějšího a naplňujícího a taky rozumím tomu, že sociální sítě jsou ze své podstaty negativistické. A tady jsme právě zažili nakonec docela příjemné překvapení, protože negativní diskusi vedlo sotva procento reagujících, a dokonce u některých z nich došlo k obratu, když se zúčastnili našeho setkání. To pak dost zpravilo ty počáteční nepříjemné pocity kolegů.

•  Cítíte od kolegů lesníků a dalších lesnických organizací podporu vaší kampaně a přístupu k ochraně přírody v lesích?

Myslím, že většina lesníků a vlastníků lesa mě podpoří, když řeknu, že už opravdu není moc kam ustupovat. V ČR máme nějak chráněno 38 % lesů, LČR dokonce 44 % lesů. To je o hodně více než požadovaných 10 % velkoplošné přísné ochrany. Udržitelnost našich lesů je vázána na jejich schopnost tvořit zdroje, tedy tržby za dřevo, ze kterých se zaplatí obnova lesa, péče o něj i jeho ochrana a v neposlední řadě i investice do infrastruktury lesa (cesty, chodníky, vodoteče, vodní stavby atp.), kterou stále více a více využívá celá společnost. Pokud ještě více ohrozíme tvorbu zdrojů omezením hospodaření, přijdeme o trvalou udržitelnost, protože dnes už víme, že dotace trvale udržitelné nejsou.

• Pokud vím, na kampani pracuje v podstatě stejný tým, který se podílel na největších komunikačních programech Lesů ČR Sázíme lesy nové generace, Vracíme vodu lesu či Lesy pro život, ale i propagaci prvních ročníků Dnů za obnovu lesa, které měly svého času masovou účast a získaly lesníkům podporu napříč veřejností v nejtěžším období kalamity. Jak hodnotíte výsledky?

Moderní marketing je o číslech – a čísla jsou jasná. Po pár dnech kampaně jsme oslovili 265 tisíc účtů na sociálních sítích. Některé příspěvky měly až třicet tisíc zobrazení. Negativní komentáře se počítaly nejvýše na desítky a lidé, kteří je psali, se stále opakovali. Selským rozumem, dvacet devět tisíc lidí si zobrazilo příspěvek, protože je zajímal, ale nenapsali k němu žádný komentář, protože si to otevřeli lidé, kteří nejsou zvyklí psát komentáře na sociální sítě. Tisíc lidí na to nějak zareagovalo a z toho jen desítky negativně. Ti, kteří nereagovali, jsou ovšem právě lidé, na které cílíme – obyvatelé vesnic a menších měst, kteří v přírodě žijí, hospodaří v ní, podnikají a tráví podstatnou část volného času.

• Nemyslel jsem jen dosah kampaně a význam pro lesnický sektor, nýbrž na celou společnost.

Naše kampaň nerozděluje, naopak stmeluje, vyjasňuje stanoviska. Ukazuje, kdo a jak v lese hospodařit chce, kdo nechce a kdo chce hospodaření omezovat. Já jsem si na počátku myslel, že ty nádherné lesy, které generace lesníků vypěstovaly a které dnes dorostly do obnovního věku, chtějí aktivisté chránit. Překvapilo mě, vím, že nemělo, že u mnohých nejde o zachování původní, respektive stávající druhové biodiverzity, ale pomocí bezzásahových zón usilují o převod stávajících ekosystémů na nějaké ekosystémy nové, tedy vlastně jde o přebudování hospodářského lesa na laboratoř, ve které budeme za nemalé peníze pozorovat, co se stane, když přestaneme hospodařit. To ale všichni lidé z venkova, hospodáři i lesníci už dávno znají. A tak se nemůžete divit jasnému vzkazu občanů i jejich zastupitelů a starostů: my takovou laboratoř za domem nechceme.

Požadovat vytvoření laboratoře byl navíc dost neuvážený požadavek, dokazující ztrátu kontaktu s reálným světem. My totiž nevíme, proč zavádět nové režimy ochrany, když fungují stávající – a lesníci nám jasně říkají, jak je ještě vylepší, aby byly pro přírodu šetrnější…

Stále platí, že nikoho nenapadáme, diskutujeme klidně, korektně, neoznačujeme lesnické vidění světa jako jediné možné, deklarujeme ochotu poslouchat, hledat společná řešení – ovšem to požadujeme i po svých názorových oponentech a opravdu ani oni nemají neomezené rozpočty na své experimenty s přírodou, protože i ty platíme z našich daní a z výsledků našeho hospodaření, nikoliv ne-hospodaření.“

• Jak vnímáte to, že vás někteří akademici a vědci včetně zástupců lesnických fakult obvinili z šíření dezinformací?

Bylo by to úsměvné, kdyby to nebylo tak smutné. Já se domnívám společně s drtivou většinou vlastníků lesa i lesníků, že vysoký hospodářský les je natolik funkční forma hospodaření v lese, že je u nás i v okolních lesnicky vyspělých státech dominantní formou hospodaření. Má ve své dynamice dlouhodobě nejvyšší, a navíc trvale udržitelnou produkci kvalitní dřevní hmoty, ve které váže uhlík díky fotosyntéze. A proto principy normality vysokého lesa zajišťují vysokou produkci dřevní hmoty, a to navíc produkci kvalitní dřevní hmoty, ve které bude uhlík uložen často ještě desítky nebo i stovky let po obnově lesa, když tato dřevní hmota má formu kvalitního dřevěného výrobku. Mezi tím už roste na původní ploše nový obnovený velmi výkonný les, který intenzivně ukládá uhlík respektive oxid uhličitý do pletiv svých stromů.

Jsem si jistý, že všechny své výroky obhájím, pokud se na poli vědy nestalo něco mimořádného, co dosud nebylo publikováno. Samozřejmě, že vědci upjatí mnohdy jen na malý výsek lesnické vědy, podcenili můj obrovský nadhled, za který vděčím mnoha svým šéfům i kolegům, kteří mě po dobu 35 let mé lesnické praxe formovali. I my manažeři bedlivě sledujeme aktuální výzkumy, tedy i výzkumy na téma ukládání uhlíků do dřeva, a to nejen doma, ale i v okolních zemích. Vzal jsem do úvahy všechna dostupná fakta.

A v neposlední řádě jsem měl a stále mám přístup ke skutečným výrobním, produkčním a ekonomickým datům z opravdu mimořádně velkých celků, nikoliv jen ze zkušebních ploch. Díky své letité praxi jsem zvyklý nad těmito daty dělat závěry, které musí být většinově správné, jinak vás dožene má dáti a dal dříve než nejasná recenze v impaktovaném časopise.

Nakonec i příběh Ždánického lesa je příběhem lichtenštejnských lesníků a jejich přebudování nevýkonných nízkých a středních forem hospodaření na les vysoký, který je dnes po sto letech nádherným příkladem funkčního vysokého smíšeného lesa s dvaceti hospodářskými dřevinami, který je natolik hezký a cenný, že někteří lidé mají potřebu tyto výsledky hospodaření chránit. Víc o tom mluvit nechci. Vím, že je to atraktivní téma, které si ale zasluhuje vlastní diskusi a my teď hovoříme o tom, že chceme hospodařit a že hospodaření je lepší než nehospodaření a hospodaření s odpovědností je vůbec nejlepší. 

• Proč Hospodaříme s odpovědností?

Především je to základní vzkaz – lesníci v krajině hospodařit chtějí. Stejně jako drtivá většina místních občanů, starostů, zastupitelů. Chceme hospodařit – ne nehospodařit! Hospodařit je správně, nehospodařit špatně. Jen citlivé, promyšlené hospodaření přírodu chrání právě před různými extrémy a extrémisty.

Lesníci v krajině hospodaří už tři sta let a že je vůbec co chránit, je výsledkem jejich způsobu hospodaření. Ten lze stále vylepšovat zaváděním šetrnějších technologií, na základě vědeckých poznatků, což se mimochodem průběžně děje.

Nehospodařit, ať už formou bezzásahovosti či zaváděním dalších a dalších omezení, a není důležité, jak se pojmenují, vede v důsledku ke snížení ziskovosti hospodaření v krajině jako celku a nutnosti financování z dotací. A protože dotace finanční prostředky samy netvoří, to dokáže opravdu jen hospodaření … v konečném důsledku z kapes občanů. Plus další negativní dopady na zaměstnanost v regionu, zhoršení prostupnosti lesů, zvýšení celé řady rizik ohrožujících nakonec i okolní lesy, ohrožení investic do lokálního zpracovatelského průmyslu, místo jeho podpory.

Chceme zvyšovat spotřebu domácího dřeva a výrobků z něj, nedávno se na tom v oficiálním koncepčním dokumentu shodlo hned několik ministerstev, a proti tomu navrhujeme omezení produkce dřeva! Není to protimluv? My hospodáři chceme nazývat věci pravými jmény – ano, je to nejen protimluv, ale především logický nesmysl! Ztratili jsme kontrolu v komunikaci nad záměry ochrany přírody, máme obavy, že její představitelé přestávají rozumět biologickým, ekonomickým i sociálním aspektům, které jejich rozhodnutí vytvářejí… Možná jsou naše obavy trochu přehnané, v lecčems třeba i zbytečné - právě od toho jsou ale podobná setkání a kampaně jaké teď vedeme, abychom své nejrůznější strachy, předpojatosti a podobně rozptýlili. Jednoznačně se ukazuje, že o všem nejdříve musíme mluvit, než se začnou dělat čáry na mapách.

Proto jsem rád, že při všech setkáních jasně od většiny občanů i starostů zaznělo: Chceme, aby se v lesích dál lesnicky hospodařilo. Lesnické řemeslo tedy ještě nekončí. A naše kampaň Hospodaříme s odpovědnosti má úplně stejný cíl: hospodařit je správně, nehospodařit velmi, velmi špatně. Pro všechny, včetně lesů. Pokud s tím nesouhlasíte, pojďte diskutovat, je to v konečném důsledku přínosnější, poučnější a občas i zábavnější než pokoutní pletichaření či výkřiky bez jakéhokoli obsahu či argumentu na sociálních sítích.

Kontaktní kampaň bude pokračovat po prázdninách, ale její pozitivní potenciál můžete sledovat na našich elektronických komunikačních kanálech i v létě.

Děkuji všem partnerům, dárcům a sponzorům, kteří umožnili vznik této kampaně a doufám, že mnozí další se ještě přidají. Výsledky za to stojí.

Děkujeme za odpovědi, red.