Jaromír Vašíček je dnes jedním z nejvytíženějších lesníků ve službách státu. Kromě řízení ÚHÚL je např. předsedou dozorčí rady Lesů ČR, členem vědecké rady Fakulty lesnické a dřevařské ČZU a mimo jiné také předsedou redakční rady časopisu Lesnická práce.
Jaromír Vašíček, ředitel ÚHÚL
80 let existence ÚHÚL
- Možná nejen pro mladší čtenáře shrňte prosím stručně historii ÚHÚL.
Lesní taxační kancelář, jejímž právním nástupcem je dnešní ÚHÚL, vznikla v roce 1935 v době probíhající první pozemkové reformy z původních taxačních oddělení Československých státních lesů. V průběhu dalších desetiletí se devětkrát měnil název. Zaměření ÚHÚL se v jednotlivých etapách vývoje našeho státu měnilo, například ÚHÚL přebíral pro stát lesní majetky v průběhu pozemkových reforem. Název ÚHÚL vznikl poprvé v roce 1956. Nejdůležitější činností ÚHÚL po celou dobu jeho existence bylo až do roku 1997 vyhotovování lesních hospodářských plánů.
- A co je dnes hlavním posláním ústavu?
Hlavním současným úkolem ÚHÚL je, řečeno v obecné rovině, sledovat stav a vývoj lesních ekosystémů v ČR, udržovat o nich informace v profesionálně spravované databázi a poskytovat zřizovateli, krajům a veřejnosti objektivní a nezávislé údaje pro formulování lesnické politiky a jejích nástrojů, tedy legislativy, zaměření dotací, poradenství apod. Vedle této stěžejní role nás MZe pověřuje nejrůznějšími dalšími operativními úkoly.
- Jaké konkrétní nové úkoly se rýsují?
O požadavku na vyšší počet kontrol u subjektů, na které se vztahuje zákon 226/2013 Sb., jsem již mluvil. Druhým rokem se bude ÚHÚL zabývat veřejnosprávními kontrolami ORP zaměřenými na výpočet náhrad za OLH, plněním podílu MZD a kvalitou LHO.
Přibyla nám nová povinnost v administraci zákona 149/2003 Sb., podle kterého spravujeme Národní program zachování genetických zdrojů. Chybějí podrobnější socioekonomické údaje z lesnicko-dřevařského sektoru.
- Jaké byly nejvýznamnější projekty ÚHÚL v porevoluční době na mezinárodní úrovni?
Dominantní zahraniční aktivitou ÚHÚL v porevolučním období bylo české předsednictví Evropské unie v první polovině roku 2009, kdy jsme spolupracovali s MZe na jeho lesnické části. ÚHÚL se účastnil ve spolupráci s FAO projektu inventarizace lesů v Kyrgyzstánu, ve spolupráci s MZe řešil projekt o uplatnění OPRL na Ukrajině.
Druhá rovina mezinárodních aktivit je v oblasti ICT (informační a komunikační technologie), kde jsme aktivní v různých konsorciích v rámci programů vědy a výzkumu, které financuje Evropská unie. V současnosti jde například o
projekty SmartOpenData, E-FOREST, COST Usewood či HABITATS.
NIL
- Můžete stručně shrnout a zhodnotit dosavadní průběh a výsledky NIL ČR (Národní inventarizace lesů ČR)?
První statistická NIL se uskutečnila v letech 2001–2004. V roce 2005 proběhlo její vyhodnocení a výsledky byly zveřejněny v česko-anglické publikaci a na našem webu. Následně nám MZe uložilo provést NIL II po deseti letech, tedy v období 2011–2014. V současné době končíme se čtyřletým venkovním měřením a v roce 2015 proběhne jeho statistické vyhodnocení. Rád bych uvedl, že probíhá několikastupňová vnitřní kontrola naměřených veličin s cílem odstranit případné chyby. Vedle vnitřní kontroly probíhá na objednávku MZe i vnější kontrola správnosti venkovních měření, která do současnosti neshledala žádná závažnější pochybení.
Na podzim 2015 bychom rádi uspořádali odborný seminář, na kterém budou zveřejněny výsledky NIL II.
- Systém NIL by měl přejít z periodického na kontinuální. Jaké jsou pro to hlavní důvody?
Zahraniční subjekty, které se zabývají inventarizacemi lesů, přešly z periodického způsobu na kontinuální. Stejným způsobem bychom rádi postupovali také, neboť tento model poskytuje nesporné výhody. Jde především o využití techniky, licencí, kvalifikace zaměstnanců. Výhodou je i každoroční publikování výsledků, úspora nákladů apod.
- Jaký je předpoklad technologického zajištění NIL do budoucna, plánujete nějaké změny?
Kromě postupného zdokonalování našich pracovních postupů a případných úprav spektra veličin nepředpokládáme zásadní změny. Budeme tedy i nadále využívat odolných terénních přístrojů včetně SW FieldMap, který se pro účely NIL osvědčil.
Nástroje lesnické politiky
- Na co by se podle vašeho názoru měly soustředit práce na novém lesním zákoně, co by se v něm mělo změnit?
Jsem toho názoru, že bychom měli po dvaceti letech platnosti otevřít diskuzi o podobě lesního zákona. Podkladem pro odbornou a kvalifikovanou polemiku by neměla být ideologická východiska, ale fakta, kterými disponuje lesní hospodářství, a to včetně vyhodnocené NIL II na konci příštího roku. Nemyslím, že by mělo dojít k nějakému zásadnímu obratu v základní logice lesního zákona. Tím nevylučuji úpravy, které usnadní jeho zpřehlednění. Současného lesního zákona bylo například využito pro uplatňování zákona 226/2013 Sb. a Nařízení EU č. 995/2010 o dřevu tím, že vlastník lesů podle LHP a návodů publikovaných na stránkách ÚHÚL si snadno připraví 2–3 stránkový „Systém náležité péče“ a má nové povinnosti, které byly vyvolány EU, splněny.
- Jaký je váš názor na případné rozdíly v legislativě pro státní a nestátní vlastníky lesa?
To je právní otázka, zda rozdílné povinnosti lesního zákona pro jednotlivé druhy vlastnictví jsou možné. Pokud ano, tak jsem příznivcem toho, aby povinnosti vlastníků lesů byly diferencovány podle druhu a velikosti vlastnictví lesů.
- Hlavním nástrojem státní lesnické politiky by měly být oblastní plány rozvoje lesů (OPRL), je to ten nástroj, kterým by stát mohl uplatňovat vlastní vizi rozvoje sektoru?
Především je potřeba, aby státní lesnická politika byla jasně formulována. V současnosti existuje dokument, který je rámcový a nezabíhá příliš do podrobností. OPRL jsou nástrojem praktického uplatňování státní lesnické politiky a shrnují pro jednotlivé přírodní lesní oblasti bývalou všeobecnou část lesních hospodářských plánů, které byly vyhotovovány před rokem 1996. OPRL průběžně aktualizujeme a publikujeme je na našem webu. Domnívám se, že by bylo možné OPRL využít i pro VÚLHM, který může touto cestou vlastníkům lesů a odborné veřejnosti představovat výsledky svých výzkumů. Soudě podle přístupů do záložky OPRL, jsou tyto informace v lesnické praxi využívány.
- Existuje určitá skupina majitelů či správců lesů, kteří by rádi postupovali alternativními způsoby hospodářské úpravy lesa, jaké jsou pro to podmínky v současné legislativě?
Pokud je mi známo, tak MŽP v lesích národních parků hospodářskou úpravu lesů pro bohatě strukturované lesy uplatňuje. V lesích mimo NP tato metoda plošně uplatňována není. Důvodem je požadavek na podrobnější parametrizaci růstových fází lesů s návazností na lesní zákon. V několika lokalitách se vyhotovil LHP oběma metodami. Důvodem je odzkoušení, zda lze spojit výhody obou přístupů do jedné. Jemné a k přírodě citlivé způsoby pěstování lesů lze, podle mého názoru, aplikovat i podle v současnosti používané hospodářské úpravy. Dokladem jsou například porosty borovice na Manětínsku, případně v Královském hvozdu ve směsi smrku, buku a jedle nebo lokalita Klokočná (všechna místa jsou ve správě LČR, s. p.).
Stav českých lesů
- Zcela zásadní údaj pro rozvoj lesnicko-dřevařského sektoru a investic do něj je disponibilní zásoba dřeva v ČR. Jste schopen v současnosti např. z dat NIL predikovat vývoj zásob dřeva v ČR?
Nejen zásoba dříví, ale zejména potenciální výše únosné těžby (etátu) je pro dřevozpracující průmysl důležitá. Naše prognózy o budoucí výši zásob a potenciálního etátu vyplývají z analýz LHP a LHO. Z těchto podkladů vypracoval můj kolega Michal Synek výhledovou studii na roky 2013–2053, ze které vyplývá, že se bude postupně snižovat podíl těžby smrku. V prvních dvou následujících decenniích bude roční úbytek smrku ve výši 1 mil. m3 a ve dvou zbývajících decenniích 2,2 mil. m3 ročně. Stoupat bude potenciální etát ostatních jehličnanů a také potenciální etát listnatých dřevin. Potvrdit nebo vyvrátit výše uvedené trendy by měly výsledky NIL II, které přinesou nové údaje o zásobě a přírůstech odvozené na základě nezávislého statistického šetření.
- Jak na to má lesnictví v současnosti reagovat?
Popsané výhledy jsou celkem logickým vyústěním dosavadní praxe v pěstování lesů v ČR. Pro lesníky to žádné překvapení není, neboť od padesátých let se postupně mění dřevinná skladba ve prospěch listnatých druhů. Mohu jen spekulovat o tom, jak na tuto realitu bude reagovat dřevozpracující průmysl. V zásadě jsou dvě možnosti. Buď se přizpůsobí, anebo odejde za jinými zdroji. ÚHÚL v minulosti navrhl tzv. doporučenou dřevinnou skladbu pro lesy v ČR, která je vnímána jako kompromis mezi ekonomickým a ekologickým zájmem společnosti. Je známým údajem, že současný podíl smrku je 51,1 %, doporučený podíl je 36,5 % a přirozený podíl smrku je 11,2 %. Doporučený a přirozený podíl smrku je vytvořen na základě lesnické typologie, kterou se ÚHÚL od konce druhé světové války zabývá.
- Rozumíte argumentům pro vznik dalších národních parků, nebo by se jim lesníci měli bránit?
V současnosti máme 2,67 mil. ha lesů a z nich je 1,0 ha lesů zařazeno do některého režimu ochrany přírody. To, co mi chybí, je vymezení rozlohy lesů, která bude nezbytně nutná k zachování přírodních hodnot z hlediska ochrany přírody. Tento rozměr nemáme vydiskutovaný a společnost se řídí heslem „čím více tím lépe“, takže se politická reprezentace zabývá prioritně rozšiřováním chráněných lokalit a každý, kdo o tomto přístupu pochybuje, je vnímán negativně. Na druhou stranu je pravda, že každý kousek přírody je svým způsobem pro dnešní společnost cenný, je ale otázkou, zda má být také úředně chráněn. Osobně jsem zastáncem intenzívního přístupu v lokalitách, které si to opravdu zaslouží. V místech, která nejsou tak prioritní, bych se osobně soustředil ve větší míře na měkké a pozitivní cesty směřující k ochraně přírody. Příkladem této cesty může být i v zákoně o ochraně přírody zakotvená smluvní ochrana.
Lesy ČR
- Před 3 měsíci jste se stal předsedou dozorčí rady Lesů ČR. Jaké byly okolnosti změny v této funkci a s jakou představou do této funkce nastupujete?
Do funkce předsedy DR LČR, s. p., jsem byl zvolen dozorčí radou na návrh zakladatele, kterým je MZe. Rád bych pro objasnění uvedl, že dozorčí rada není správní rada, podnik neřídí, ale dohlíží na jeho činnost, což bývá někdy směšováno. Činnost DR je vymezena zákonem a statutem podniku. Probíhají standardní dozorové činnosti a každý si může v zákoně přečíst, čím se DR zabývá. Otázka okolností mého zvolení by měla směřovat na zakladatele, já mohu jen říci, že jsem návrh na mé zvolení přijal s tím, že bych rád vedle posuzování ekonomických parametrů podniku rozvinul i dohled DR nad tím, jak podnik pečuje o svěřený státní majetek, mám na mysli lesní pozemky s lesními porosty. Podle mých informací se DR těmito otázkami hlouběji v minulosti nezabývala. Mám zájem na tom, aby DR podrobněji posuzovala vedle ekonomických parametrů i tradiční parametry lesnické. V tomto duchu jsem předložil materiál, který byl na minulém jednání DR schválen. Měli bychom se přesvědčit, že ekonomických výsledků podniku není dosahováno na úkor stavu lesů, na úkor jejich budoucí schopnosti poskytovat státu objektivní a vyrovnanou rentu. To považuji za svou profesionální povinnost.
- Jak vnímáte „nové“ vedení státních lesů? Přidáváte se na stranu optimistů?
Nové vedení vnímám dobře, členové nejvyššího managementu jsou ve svých pozicích profesionálové. Věřím, že se budou snažit svoji práci dělat, jak nejlépe umějí. Obchodní politika byla a je nejvíce diskutovaným tématem. Mix obchodních forem, který je v současnosti prezentován, by měl být přijatelný pro většinu odběratelů. Není možné si myslet, že státní podnik může vyřešit všechny bolesti nezaměstnanosti na venkově nebo uspokojit všechny zpracovatele dříví. K řešení může státní podnik přispět a podle mého soudu se o to nové vedení snaží.
- Jaký je váš názor na podíl státních lesů v ČR?
Snížení podílu státních lesů v ČR se občas vyskytuje v mediálních prohlášeních některých politiků. Vždy se při tom musím usmívat, neboť tato silná slova, která v minulosti zazněla, se nikdy následně neobjevila ve volebních programech příslušné politické strany. K takovému kroku již chybí politická odvaha. Z hlediska lesnické politiky je stát dlouhodobým vlastníkem, který by neměl mít zájem na krátkodobém vyhospodaření svého majetku. Otázkou zůstává, zda to tak opravdu je. O tom by nás měly informovat mj. výsledky NIL II. Za důležitější úkol než otázku řešení podílu státních lesů však považuji to, aby bylo podpořeno – prodejem, nákupem a výměnami – scelování po restitucích roztříštěné lesní majetky. Bude-li zájem, ÚHÚL k tomuto dlouhodobému procesu může přispět kvalifikovanými podklady.
Děkujeme za rozhovor (3. 12. 2014), Jan Příhoda a Veronika Lukášová
Celý rozhovor s Jaromírem Vašíčkem naleznete v Lesnické práci 1/2015
