Daniel Szórád: chci obnovit důvěru v Lesy ČR

U Lesů ČR jsem pracoval 7 let a bylo to mé první zaměstnání po škole. Rád na toto období vzpomínám třeba i díky spolupráci s Jiřím Kopicem, který byl v té době mým přímým nadřízeným. Z tohoto pohledu jsem měl pocit, že LČR pro mě nejsou neznámým prostředím, byť za období 12 let, kdy jsem pracoval mimo jejich struktury, doznaly výrazných změn.

Pozici generálního ředitele LČR považuji za jednu z nejvýznamnějších pro člověka, který má lesnické vzdělání. V dané době mi u společnosti IKEA úspěšně končil projekt výstavby pily v Polsku a další projekt, který mi byl nabídnut, směřoval opět do zahraničí. Práce v zahraničí má své kouzlo, ale kvůli cestování je to poměrně náročné. Podstatným důvodem je tedy i to, že nyní pracuji v ČR blíže své rodině.

Obnovit důvěru odborné i laické veřejnosti v činnost podniku Lesy ČR.

 

Lesy ČR jsou poměrně jednoduchý terč pro média, v tom vidím problémy v nelesnické oblasti. U odborných lesnických témat vidím možná budoucí úskalí v záležitostech spojených s ochranou přírody a neuvážených tendencích vyhlašovat národní parky či jinak omezovat smysluplné hospodaření s majetkem státu. Tím se samozřejmě nezříkáme odpovědnosti za hospodaření trvale udržitelným způsobem a za ochranu přírody obecně.

Klíčové je, že se podařilo vybrat a jmenovat vedení podniku sestávající z odborně i morálně kvalitních lidí. Dále proběhly změny na pozicích ředitelů KŘ Brno, Šumperk, Frýdek-Místek a vedoucích lesních správ Frýdek-Místek a Klášterec.

Další organizační změny budou poplatné výsledku vydávání majetku v procesu církevních restitucí. Některé organizační změny mohou nastat i z důvodu racionalizačních kroků směrovaných k vyšší efektivitě společnosti. To nakonec aktuálně probíhá v rámci reorganizace krajských ředitelství Choceň a Hradec Králové.

Skutečně se stalo, že v kolonce nepotřebné nemovitosti skončily velmi lukrativní nemovitosti, které byly prodány, a je to škoda. Ale nyní se s tím již nedá nic dělat.

Momentálně pracujeme na aktualizaci tzv. pasportizace nemovitostí, kde jde o zařazení nemovitostí do různých kategorií. Prodej nemovitostí je také spojen s nepříjemnou kauzou se společností Clanroy. Dnes evidujeme za touto dražební společností pohledávky státních lesů téměř ve výši 65 milionů korun.

Jsem přesvědčen, že prodej zbytného majetku musí probíhat. Státní podnik se musí očistit o majetek, který pro něj nemá žádnou hodnotu z pohledu jeho činnosti a perspektivy, ale na druhé straně je cílem zachovat potřebný majetek a vyhnout se nelogickým odprodejům.

Loňský HV činí 4,95 miliard Kč. Letos odhadujeme výsledek zhruba kolem 5,3 miliardy. Já tento výsledek hodnotím samozřejmě pozitivně. Každá společnost, byť se jedná o státní podnik, by měla hospodařit maximálně efektivně, nikdo tedy nemůže dopředu rezignovat na hospodářský výsledek. Nemyslím si ale, že by HV byl tím jediným kritériem pro posuzování úspěšnosti státního podniku. Nerezignovali jsme na mimoprodukční funkce lesa, máme v plánu rozvíjet sociální zodpovědnost a otázky veřejně prospěšných prací a podpory zaměstnanosti.

V budoucnu se samozřejmě budeme snažit být efektivní a dosáhnout maximálního HV, a to hlavně efektivitou svých vlastních činností, objemem a účelností nakupovaných služeb, rozumným investováním do majetku, který máme obhospodařovat, ale nikoliv za cenu ztráty mimoprodukčních funkcí lesa nebo za cenu, kdy bychom měli jít proti zájmům státu.

Současnou úroveň výsledku za dlouhodobě udržitelnou nepovažuji. Myslím si, že HV posledních 3 let je dán zejména mimořádně vysokou cenou dříví. Cena dříví je tvořena vztahem nabídky a poptávky a v ČR funguje dlouhodobě vyšší poptávka než nabídka. To způsobuje, že je cena uměle navýšena. Dalším důvodem možného snížení HV mohou být dopady církevních restitucí a samozřejmě i rozvoj našich veřejně prospěšných aktivit. Myslím si, že HV bude v budoucnu oscilovat mezi 3,5 a 4 miliardami korun.

Jednáním s profesními svazy a zájmovými lesnickými skupinami jsme otevřeni. Chceme působit transparentně a chceme mít s profesními svazy korektní vztahy. Pracujeme na tom, abychom jim, pokud je to možné, dopředu oznamovali naše záměry, strategii. Zároveň od nich očekáváme konstruktivní diskuzi a možná i konstruktivní kritiku, ze které se můžeme poučit. Momentálně úspěšně pokračuje široká diskuze na platformě indexace cen dřeva na ČSÚ a MZe, na začátek října připravujeme společně s dalšími evropskými státními lesy seminář, který by se měl vztahovat k certifikaci lesních majetků. Naším cílem je seznámit zpracovatele s naším lesnickým managementem a nastolit otázku, jestli je v tomto případě nutná ještě nějaká další certifikace. Proč by nemělo zpracovatelům stačit to, že dodržujeme veškerou legislativu? Ta je často daleko přísnější, než jsou národní legislativy některých certifikačních autorit.

 

Církevní restituce

Musím říci, že proces církevních restitucí je velmi náročný a administrativně komplikovaný. Dikce zákona 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, staví podnik do složité situace. Lesy ČR byly postaveny do pozice arbitra, který musí v mnoha případech vyhodnocovat celou řadu historických okolností a dokumentů. Někdy by se po nás chtělo, abychom z určitých historických záznamů vyvozovali i závěry. To ale podle mého názoru není v naší kompetenci.

Nemám zprávy, že by bývalé vedení restituce nějak brzdilo. My dnes usilujeme o to, aby proces církevních restitucí proběhl co nejhladším způsobem. To ale neznamená, že vydáváme majetek bezhlavě. Případy, které nejsou komplikované, se snažíme vyřešit v co nejkratší době. Už jenom proto, že LČR s tímto majetkem momentálně evidují pouze náklady.

Dnes máme většinu výzev posouzenu. Aktuálně jsou uzavřeny dohody na zhruba 35 tisíc ha. Některé případy se posunuly na Státní pozemkový úřad ČR, např. k dopracování geometrických plánů. V situacích, kde máme o vydání majetku důvodnou pochybnost, nastoupí správní řízení a případně i soudy. U dlouhodobějších sporů, kdy by majetek nebyl obhospodařován, stojí LČR mezi mlýnskými kameny. Zákon o majetkovém vyrovnání ukládá, abychom majetek předali ve stavu, v jakém byl ke dni podání výzvy. Na druhé straně lesní zákon ukládá vlastníkovi lesu různé povinnosti. Zároveň jde i o to, aby se hodnota majetku nesnižovala, a přirozeně chceme mírnit i negativní sociální dopady, zejména pokud jde o odliv lidí v lokalitách, kde se nyní z důvodu církevních restitucí netěží. Proto Lesy ČR uskutečnily sérii jednání s oprávněnými subjekty, kdy jsme jednali se všemi, kterým odmítneme vydat majetek. Zdůvodnili jsme, proč se tak děje, vyslechli jsme si protiargumenty a nabídli určitou možnost, jak majetek v mezidobí obhospodařovat. Veškeré výnosy, ale i náklady vztahující se ke konkrétnímu majetku budeme evidovat na samostatném účtu. Jakmile vyšší právní autorita rozhodne o vydání nebo nevydání majetku, připadnou prostředky z tohoto účtu oprávněné osobě, nebo Lesům ČR. Církve tak budou mít jistotu, že o prostředky nastřádané v mezidobí nepřijdou. Případné přijetí tohoto návrhu bude zástupci církevních majetků zváženo. Podnik již pracuje na přizpůsobení našich evidenčních systémů.

Tento majetek by byl zařazen do režimu komplexních lesnických zakázek. Jeho samotné obhospodařování by probíhalo na základě korektně zpracovaných a odsouhlasených projektů.

 

Jsem neaktivní myslivec. Minulý týden jsem měl flintu v ruce po sedmi letech, a to jen díky vnitrofiremní akci pořádané na jedné z našich sportovních střelnic. Když si nenajdu čas, abych o zvěř pečoval (už několik let jsem do krmelce nedonesl seno ani jablko), potom podle mého názoru nemám ani právo zvěř lovit.

Škody zvěří jsou pro státní podnik enormním problémem a vnímáme je velmi citlivě. V rámci současného vedení jsme v tomto naprosto jednotní a jsme si vědomi, že škody zvěří a náklady na pěstební činnost jsou propojenou nádobou.

Pro snížení škod zvěří budeme dělat maximum. Budeme se snažit striktně dohlížet a vyhodnocovat naplňování mysliveckých záměrů pro pronajaté honitby. U režijních honiteb budeme striktně dbát na dodržení plánů lovu a některá opatření budou aplikována do motivačních kritérií našeho personálu.

 

Nejsem toho názoru, že by bylo nutné zřizovat další národní parky. Současná úroveň ochrany přírody a krajiny je podle mého názoru na vysoké úrovni. Lesy ČR ji naprosto respektují a důkazem je, že dnes je více než 40 % území ve správě Lesů ČR nějakým způsobem dotčeno ochranou přírody.

Lesníci v historii dokázali, že dokážou ochranu přírody respektovat a existovat s ní v symbióze. Dobrým příkladem je Lesnický park Křivoklátsko. To je oblast mimořádného významu z hlediska stavu místních ekosystémů, kontinuity hospodaření i ochrany přírody. Výsledkem lesnického hospodaření je, že zde můžeme vytvořit lesnický park, přiblížit oblast širší veřejnosti a ukázat jí, že je možné lesnicky hospodařit a současně udržet vysokou kvalitu ochrany krajiny. Domnívám se totiž, že bychom měli usilovat nejenom o ochranu přírody, ale spíše o ochranu krajiny jako celku. Lidé historicky vždy žili v krajině, která jim sloužila jako zdroj obživy.

 

Nemyslím si, že je podnik v dezolátním stavu. Cítím velké rezervy na poli nakupovaných služeb, cítím, že naše smluvní vztahy s partnery je potřeba kultivovat, cítím prioritu v rozvoji spolupráce s odbornou veřejností, se školstvím, ale i v sociální odpovědnosti při zadávání zakázek, a to nejenom lesnických. My každým rokem realizujeme zhruba 1,5 miliardy investičních prací a právě tady můžeme uplatňovat aspekt sociální zodpovědnosti.

Tento rok jsme žel neměli dostatek času ovlivnit nějakým výraznějším způsobem lesnické zakázky, ale věřím, že již příští rok se situace posune k lepšímu.

Mým záměrem ale není bourat historické nastavení a jít cestou destabilizace trhu. Jediným cílem určitě nemůže být dosažení maximálního hospodářského výsledku, i když se jedná o podstatný aspekt. Musíme být schopni podnik rozvíjet, investovat do jeho infrastruktury a zároveň vytvářet prostor pro rozvoj sektoru.

Jinými slovy si netroufám podmiňovat či nárokovat potřebu časového období. Řízení a rozvoj firmy je permanentní proces a my jsme na tuto cestu nastoupili.