Znatelný pokles zastoupení jedle bělokoré v lesích střední Evropy nastal postupně již od poloviny 19. století v souvislosti se zaváděním racionálního holosečného smrkového hospodářství a v průběhu 20. století. Za příčinu je označován komplex vzájemně závislých faktorů, jako jsou emise síry a další znečišťující látky, acidifikace půdy, nedostatek genetické variability, patogeny, výskyt parazitických organismů snižujících vitalitu stromů, výkyvy počasí (extrémní teplotní periody, období sucha) a v neposlední řadě také nevhodné lesnické a myslivecké hospodaření včetně nedostatečné ochrany lesa.
Příklad intenzivního odumírání jedle ve smíšeném svahovém porostu vlivem sucha a napadení podkorním hmyzem (Čechy, střední Povltaví). Foto: Jan Liška
Po klimaticky extrémním roce 2015 došlo v celé řadě oblastí Česka k výraznému zhoršení zdravotního stavu jedle bělokoré. V důsledku těchto změn se výrazně zvýšila role sekundárních biotických škodlivých činitelů, podkorního a dřevokazného hmyzu, savého hmyzu i houbových chorob, kteří se na mnoha místech kalamitně přemnožili a regionálně zapříčinili chřadnutí a odumírání fyziologicky poškozených a oslabených porostů.
S ohledem na snahu opět zvýšit podíl jedle v našich lesích nabývá na významu její ochrana před škůdci a škodlivými vlivy. Proto vědci z Lesní ochranné služby VÚLHM, v. v. i., připravili pro praktické lesníky certifikovanou metodiku Ochrana jedle proti hmyzím škůdcům a houbovým chorobám. Metodika je výsledkem řešení výzkumného projektu č. QK1910292 „Postupy pro podporu jedle bělokoré v lesním hospodářství ČR“.
V metodice vědci na základě poznatků o aktuálním spektru biotických škodlivých činitelů a na základě nově získaných poznatků zpracovali návrh optimalizovaných metod kontroly a ochrany. Podrobněji zde také uvádějí druhy nově zjištěné nebo nově se škodlivě projevující na jedli bělokoré.
Mezi významné biotické škůdce jedle bělokoré patří zástupci podkorního hmyzu, především lýkožrouti rodu Pityokteines – lýkožrout prostřední a lýkožrout malý. Oba druhy často obsazují napadené stromy společně. Dříve často udávaný lýkožrout jedlový patří v Česku v současnosti k velmi řídkým až vzácným druhům s minimálním lesnickým významem.
Požerek lýkožrouta prostředního – samice kladoucí vajíčka. Foto: Archiv LOS
V posledních desetiletích dochází k zásadnímu úbytku výskytu lýkožrouta jedlového v naší přírodě, oproti stavu před cca půl stoletím, kdy ještě patřil k běžným druhům fauny kůrovců na jedli v mnoha oblastech Česka. Důvody tohoto jevu nejsou přesně známy, jednu z příčin může představovat dramatický úbytek starých jedlových porostů, které tomuto druhu nejvíce vyhovují.
Z dřevokazného hmyzu je významná zejména pilořitka fialová, jejíž početnost a význam silně vzrůstá v chřadnoucích starších jedlových porostech, a lze ji na mnoha místech považovat za jednoho z významných sekundárních hmyzích škůdců.
Samice pilořitky černé na jedlovém kmeni. Foto: Archiv LOS
Listožravý hmyz je v současnosti silně na ústupu a v jedlových porostech nemá v celé střední Evropě prakticky žádný negativní vliv, některé dříve významné druhy jsou dokonce dnes považovány za vymizelé. Naopak u savého hmyzu jeho význam v poslední době v jedlových porostech silně narůstá.
Z hub jsou nejvýznamnějšími václavka smrková, kořenovník vrstevnatý a původci padání semenáčků a kořenových hnilob.
Plodnice troudnatce pásovaného na jedlovém kmeni. Foto: Archiv LOS
V posledních letech narůstá výskyt a význam jmelí bílého jedlového. Obnova a repatriační snahy jsou u jedlových porostů silně omezovány až znemožňovány působením přemnožené spárkaté zvěře.
Postupy pro zachování jedlí je nezbytné posílit i s ohledem na očekávané klimatické změny, neboť jedle má, zejména ve vyšších nadmořských výškách, ve vztahu k suchu větší rezistenci i resilienci než např. smrky, buky a modříny.
Rovněž má jedle bělokorá jakožto pozdně sukcesní druh za určitých podmínek potenciál rozšiřovat na území Evropy svůj areál výskytu. Na stávajících lokalitách výskytu však může docházet k podstatnému snížení rozlohy původního areálu a snížení velikosti populace.
Ke zlepšení ochrany jedle bělokoré musí praxe přijmout odpovídající způsoby hospodaření, neboť s měnícím se klimatem bude docházet k nevhodnému rozložení srážek během roku a poryvům větru, což povede k mechanickému poškození a silnému napadání jedlí podkorním hmyzem za současného oslabení stromů suchem.
Zásadním přínosem metodiky je přehledný souhrn informací o lesnickém a hospodářském významu, bionomii a rozšíření jednotlivých druhů a navržení prakticky proveditelných metod ochrany a obrany u doposud nevýznamných či nově zjištěných druhů škodlivých organizmů.
Kromě toho vědci na základě získaných poznatků revidovali metodické postupy obrany proti stávajícím známým význačným škodlivým činitelům.
Metodika tak dává provozním pracovníkům potřebné informace, na jejichž základě mohou provádět efektivní opatření ochrany lesa, zamezující vzniku a rozvoji gradací, případně vedoucí k potlačení vzniklých gradací, ať již u dosavadních známých či u nově se etablujících škodlivých organismů.
Metodika Ochrana jedle proti hmyzím škůdcům a houbovým chorobám je ke stažení zde.
Autoři metodiky: Ing. Miloš Knížek, Ph.D., Ing. František Lorenc, Ph.D., Ing. Marie Zahradníková, Ing. Jan Liška; VÚLHM, v. v. i.
TZ VÚLHM, v. v. i.
Komentáře
SLÁVA OBECNÉMU UŽÍVÁNÍ LESA !!!
A k MYSLIVCŮM...co dodat, stačí se projít po lese a počítat ...poměr krmelců v kterých se krmí (nepočítám celoročně prázdné jesle a TD) a poměr celoročně využívaných krmelišť na kterých se loví....1:8 a to nemluvím o zásypech a pod pro drobnou zvěř, které skoro nejsou vidět, ale opět oproti krmelištím 0,01:8.
To jsou změny nevídané a opravdu pokud nedojde ke změně, tak se to nepohne a nepohne.!