Současné zastoupení borovice v našich lesích tvoří 16 %, výhledově by se mohlo zvýšit na 17 %. Jenže udržení tohoto podílu ve stávajících přírodních podmínkách bude vyžadovat změnu ve způsobu pěstování borových lesů, spočívající např. v pěstování smíšených porostů a využití přírodě blízkých způsobů hospodaření. Výrazně vyšší pozornost budou muset lesníci věnovat ochraně lesa a potlačovat působení nežádoucích škodlivých faktorů. Stejně jako smrkové porosty jsou i borové porosty náchylné k poškození jak abiotickými vlivy (vítr, sucho, sníh), tak biotickými činiteli (býložravými obratlovci, hmyzími škůdci). Tyto faktory jsou propojeny vzájemně se posilujícími vztahy.
V důsledku postupující klimatické změny se bude mortalita borovic způsobená impaktem kůrovců a také dřevokazných škůdců pravděpodobně nadále zvyšovat. Ochrana před hospodářsky nežádoucími druhy hmyzu by se proto měla stát v borových porostech nezbytnou prioritou. Plošné a náhlé extinkce vzrostlých stromů spojené se vznikem rozsáhlých ploch bez horního stromového patra, stejně tak jako jejich dlouhodobé nezalesnění, totiž není z ekologického ani socioekonomického hlediska žádoucí. Je nutné omezit vytváření monokulturních porostů, zejména pak jehličnanů, a všemi způsoby postupně zvyšovat příměs dalších dřevin.
Z tohoto důvodu je nutné omezit vliv škodlivých biotických činitelů a využít zásad integrované ochrany lesa (ekosystémový pohled, využívání antagonistických druhů, škůdce neposuzovat izolovaně, aplikovat obranná opatření nepoškozující podstatu lesního ekosystému). Vhodné metody ochrany lesa lze plánovat a aplikovat pouze s podrobnou znalostí škodlivých činitelů spolu s prognózou jejich vývoje. Vědci z VÚLHM, v. v. i., proto pro lesníky připravili praktický manuál „Ochrana borovice lesní před podkorním a dřevokazným hmyzem“.
Borovice napadená lýkožroutem protáhlým. Foto: VÚLHM
Vědci v metodice na základě poznatků o aktuálním spektru podkorního hmyzu zpracovali návrh optimalizovaných metod kontroly a ochrany. Podrobněji jsou zde uvedeny druhy nově zjištěné, nebo nově se škodlivě projevující na borovici lesní. Prezentované metody a postupy ochrany lesa proti aktuálním škodlivým činitelům v borových porostech poskytují relativně jednoduché návody, pomocí nichž lze bránit nárůstu populačních hustot škůdců, případně potlačovat (tlumit) vzniklá přemnožení.
Dospělec krasce borového. Foto: archiv VÚLHM
Zásadním, novým přínosem metodiky je přehledný souhrn informací o lesnickém a hospodářském významu, bionomii a rozšíření jednotlivých druhů a navržení prakticky proveditelných metod ochrany a obrany u doposud nevýznamných či nově zjištěných druhů škodlivých organizmů, jakými jsou zejména pilořitka borová, lýkožrout protáhlý a lýkožrout borový, případně také zavlečení kůrovci Gnathotrichus materiarius a Xylosandrus germanus.
Dospělec krasce měďáka. Foto: VÚLHM
Kromě toho na základě získaných poznatků vědci revidovali metodické postupy u stávajících známých význačných škodlivých činitelů. Jejich příkladem může být lýkožrout vrcholkový. Metodika tak dává lesníkům potřebné informace, na jejichž základě mohou provádět efektivní opatření ochrany lesa, zamezující vzniku a rozvoji gradací, případně vedoucí k potlačení vzniklých gradací, ať již u dosavadních známých či u nově se etablujících škodlivých organismů.
Samička pilořitky borové. Foto: VÚLHM
Probíhající klimatická změna je na našem území spojena se zvýšením teplot a snížením a změnou distribuce množství srážek během vegetačního období. V důsledku toho jsou stromy oslabeny nedostatkem srážek, vyššími teplotami a změnami v koloběhu živin. Vyšší teploty jsou spojeny s kratší (rychlejší) dobou vývoje hospodářsky nežádoucích organismů, čímž se prodlužuje jejich reprodukční období a natalita, obojí podporované účinnější feromonovou komunikací hmyzu. Kratší doba vývoje také zkracuje dobu expozice larev pro jejich přirozené nepřátele.
Dospělec kozlíčka sosnového. Foto: archiv VÚLHM
Mezi nejagresivnější podkorní hmyz v borových lesích v Česku patří několik druhů kůrovců, zejména lýkožrout vrcholkový a lýkožrout borový, v menší míře pak lýkohub menší a lýkohub sosnový. Další druhy kůrovců, jako např. lýkožrout protáhlý, navíc neustále rozšiřují svůj areál.
Klikoroh borový při žíru. Foto: archiv VÚLHM
Lýkožrout protáhlý patří mezi zástupce typické fauny původních pralesovitých porostů borovic. V rámci Československa se vyskytoval pouze v oblasti západního Slovenska, později se rozšířil do oblastí jižní Moravy. V současné době se stále zvětšuje jeho areál rozšíření. V posledních letech byl nalezen i na dalších lokalitách v Česku, a to i v oblastech velmi vzdálených od původního výskytu, jako např. poprvé v Čechách u Sobotky a později v severních Čechách v regionu Mimoně.
Neméně agresivní je krasec borový, zejména pak v obdobích zesíleného fyziologického stresu hostitelské dřeviny. Typicky primárním škůdcem je pilořitka borová, jež se stává významnou příčinou usychání borovic zejména v teplejších částech státu.
V souvislosti s usycháním dřevin vyvstává i problematika následného zalesňování holin. Přítomnost velkého množství pařezů či usychajících/uschlých stojících stromů v blízkosti sazenic či mladých semenáčků je příčinou nárůstu škod způsobených klikorohem borovým.
Hlavní naše úsilí by mělo směřovat k zamezení či alespoň omezení vzniku velkoplošného odumírání borových porostů, které spolu nese závažná ekologická, ekonomická a společenská rizika.
Metodiku je možné stáhnout zde
Podle TZ VÚLHM
