- Na podzim minulého roku jste společně s prezidentem Agrární komory Janem Doležalem poslali otevřený dopis prezidentovi České republiky Petru Pavlovi. Proč jste se k tomuto kroku rozhodli a jaká byla reakce pana prezidenta?
Dopis jsme odeslali v závěru první části naší kampaně „Hospodaříme s odpovědností“, kterou se Lesnicko-dřevařská komora snažila odprezentovat klíčovou myšlenku, že hospodařit je lepší než nehospodařit. Chtěli jsme s Janem Doležalem doručit dopis osobně a případně i dovysvětlit některé formulace v něm uvedené, ale konec roku byl podle sdělení Tomáše Lebedy, ředitele Odboru vnitřní politiky Kanceláře prezidenta republiky, velmi hektický. Byli jsme však ujištěni, že pan prezident je s obsahem příchozích dopisů průběžně seznamován. Obsah dopisu je stále aktuální, možná ještě aktuálnější, než byl na konci minulého roku. Předpokládáme, že se nad jeho obsahem ještě budeme v nejbližší době potkávat na různých státních institucích.
- Co je tedy obsahem tohoto otevřeného dopisu, můžete ho nějak stručně shrnout?
Obrátili jsme se s našimi obavami na pana prezidenta republiky jako na nejvyššího ústavního činitele, jehož rozhodování není zatíženo stranickými či vnitrostranickými šarvátkami ani blížícími se volbami, s vírou, že může nestranně posoudit už delší dobu probíhající negativní procesy v naší společnosti. Tyto procesy se zaštiťují praporem ochrany přírody a budou mít značné, dlouhodobé a veskrze negativní dopady na běžný život, na chod a produkci našich firem i bezpečnost občanů této země.
V dopise jsme uvedli, že s obavami sledujeme neustálou a v poslední době rychle se zvyšující snahu zavádět další, ještě přísnější omezení hospodaření na zemědělské a lesní půdě nad stávající zákonný rámec, a to velkoplošně, necíleně, a mnohdy proto i neefektivně, aniž je přitom řádně odůvodněn předmět ochrany a praktické dopady na život a podnikání občanů, ale i komplexní socioekonomické dopady na celou společnost.
Dnes je tato výzva ještě aktuálnější, neboť malá skupinka jedinců doposud profitujících na nesmyslných eko-projektech většinou bez kontrolovatelného výsledku a cíle, cítí, že se nálada ve společnosti změnila a že nové vědecké poznatky nepodporují teorii o významném vlivu oxidu uhličitého na oteplování naší planety. Navíc je vidět, že velké a silné státy světa odstupují od dříve uzavřených ekologických dohod. Proto se tito lidé snaží urychleně prosadit co nejvíce opatření a protlačit Poslaneckou sněmovnou co nejvíce legislativy, která bude podporovat jejich ideologii. Pro nás ostatní je to ale nebezpečná „jízda na mrtvém koni“. Je třeba z onoho mrtvého koně sesednout a začít opět normálně udržitelně hospodařit.
- Co tedy považujete za největší hrozby a na co konkrétně ve svých snahách upozorňujete?
Mnozí si vzpomeneme, jak nás ve škole učili, že naše příroda a její ochrana nejlépe funguje, když je zachována rovnováha mezi její environmentální, ekonomickou a společenskou složkou. Dnes vidíme, že proti této rovnováze byla nasazena ideologie, která eliminuje ekonomické a sociální aspekty našeho života. Máme drahé energie, drahou výrobu i produkci, na světových trzích ztrácíme konkurenceschopnost, a jak se ukazuje v poslední době, tak i politický vliv. Slibovali nám prosperitu, bezpečnost a vyváženou ochranu přírody, nemáme nic z toho. Když nebudeme mít zdravou a konkurenceschopnou ekonomiku ani spokojené občany, nebudeme schopni financovat ochranu přírody, udržitelnost hospodaření a nakonec ani svoji bezpečnost.
Nemravné, možná i nezákonné urychlené vyhlašování nových národních parků či chráněných území proti vůli občanů i obcí, aniž se dělají dopadové studie takových kroků, je dobrým příkladem toho, co mám na mysli. Vlastníci půdy a občané přestávají věřit institucím tohoto státu, což vždy otevírá dveře různým formám extremismu. Někteří z nás – třeba já – mají potom pocit, že se ten náš evropský svět úplně zbláznil.
Kompletní rozhovor najdete na stránkách březnového vydání Lesnické práce. Předplatné snadno získáte ZDE.
Za největší hrozbu považuji další bezprecedentní omezování hospodaření pod nepravdivou záminkou, že to tak chce Evropská unie. Současné vedení Ministerstva životního prostředí hodlá vyhlásit do roku 2030 až 510 tisíc hektarů nových chráněných území a územních ochranných opatření, což je 6,45 % celkové plochy České republiky! Tato území se ale ještě připočtou k nejméně 1 725 660 hektarům (21,88 % plochy státu) stávajících chráněných ploch.
Lze říci, že se orgány Ministerstva životního prostředí chystají hospodaření lesníků a zemědělců nějakou formou omezit na více než 28 % rozlohy republiky, v lesních porostech na 38 % plochy. U Lesů ČR, kde je aktuálně pod ochranou cca 44 % spravovaného území, bude tento podíl omezení ještě násobně vyšší, což ve výsledku reálně znemožní výkon hlavního účelu, pro který je podnik založen.
Nově připravované CHKO a snaha omezit hospodaření i následnou zonaci povedou k omezení vlastnických práv také na pozemcích soukromých, obecních i církevních lesů. To vše se děje bez diskuzí, bez dopadových studií a bez pořádných definic jednotlivých forem ochrany přírody. Kdyby to dělali aktivisté, tak budiž, ale toto organizují politici našeho státu.
Dopady na celou společnost i udržitelnost lesnického a dřevozpracujícího průmyslu budou obrovské. Argumenty aktivistů jsou nám předkládány jako jediná pravda, a jak zjistili starostové obcí sousedících s NP Šumava, někteří politici se už nezdráhají prezentovat průzkumy veřejného mínění vytvořené bez potřeby zjišťovat skutečný stav veřejného mínění. Z ochrany přírody se stala fraška. Nabízí se otázka, kdo z toho má prospěch a kdo to chce. Víme, že EU, občané, vlastníci pozemků, obce, lesníci ani zpracovatelé dřeva to nechtějí.
V pokračování rozhovoru si přečtete o pohledu Jana Václavíka na možný dopad omezení dřevozpracujícího průmyslu a lesnického hospodaření na různé oblasti našeho života a také na možná východiska a příležitosti pro lesníky a dřevaře.
Děkujeme za odpovědi (26. 2. 2025), red.
