Zvýšený tlak a mediální aktivita „zelené lobby“ je podle představitelů profesních svazů zaštítěna především veřejně deklarovanou politikou nábytkářského koncernu IKEA, který hodlá nejpozději od roku 2020 obchodovat 100% dřeva z takzvaných více udržitelných zdrojů. To přitom podle jejich názoru v podání IKEA znamená dřevo certifikované pouze systémem FSC. Do tohoto systému se ale za dobu jeho existence přihlásilo v ČR pouze několik majetků, představujících jen 2 % lesních porostů. Požadují proto změnu systému certifikace u lesů v majetku státu.
„To zcela postrádá smysl za situace, kdy systém PEFC garantuje trvale udržitelné hospodaření v lesích také, a kromě toho patří česká lesnická legislativa k nejpřísnějším na světě, což se rozhodně nedá říci o zemích, kde je dominantní systém FSC,“ zdůraznil na tiskové konferenci výkonný ředitel PEFC ČR Stanislav Slanina. Stejný názor má i předseda představenstva Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR František Kučera. „Jak výrobky s logem PEFC, tak i s logem FSC jsou pro konečného spotřebitele ujištěním, že pocházejí z lesů, které jsou trvale udržitelně obhospodařovány. Nevidíme proto důvod, aby vlastníci, kteří už na svém majetku mají certifikát PEFC, vydávali další finanční prostředky na prokázání stejné věci,“ uvedl František Kučera. Požadavek IKEA navíc dle informací uvedených na tiskové konferenci znamená vícenáklady a s nimi spojenou byrokracii pro všechny účastníky trhu s dřevem, včetně všech doprovodných činností, kteří by byli nuceni certifikát FSC používat. Odhadovaná suma, kterou by přitom bylo třeba na tyto účely vydat, představuje podle názorů zástupců vlastníků lesů stovky milionů korun.
„Přistoupení k certifikaci je založeno na dobrovolném rozhodnutí subjektů z řad vlastníků
a správců lesních majetků či firem v navazujících odvětvích dřevozpracovatelského
a papírenského průmyslu. Společným úsilím zástupců lesnicko-dřevařského sektoru by mělo být vzájemné uznávání obou certifikačních systémů,“ podpořil tento postoj prezident Agrární komory ČR Zdeněk Jandejsek.
„O ekologii ve skutečnosti nejde, za vším hledejte peníze. Za certifikát FSC se musí tvrdě platit a lidé a firmy s ním spojené z toho mají dobře prosperující obchod. Potřebují ale páky na to, aby za něj platilo co nejvíce firem. Jednou z nich je vydírání dodavatelů, kteří pohrozí ukončením nebo ihned ukončí odběr zboží bez certifikace FSC," uvedl ve svém prohlášení Petr Pražan, předseda Společenstva dřevozpracujících podniků v ČR: „Reálným důvodem, proč některé řetězce raději odebírají polské, ruské či rumunské dřevo, je levnější cena suroviny, nikoliv konkrétní certifikát.“
Ředitelka odboru certifikačních a inspekčních orgánů Českého institutu pro akreditaci Eva Černá dále konstatovala, že jediným systémem certifikace lesů fungujícím na mezinárodně uznávaných pravidlech akreditace je systém PEFC.
Čeští lesníci a zpracovatelé dřeva vnímají úmysl IKEA především jako marketingový projekt, kterým si uvedená společnost snaží vylepšit svou image za podpory ochránců přírody
a přesměrovat byznys ve prospěch takzvaných „zelených technologií“, s nimiž má naše společnost neblahé zkušenosti z oblasti biopaliv, bioplynových stanic nebo fotovoltaických elektráren na našich polích.
V posledních dnech navíc získal ryze odborný problém také svůj politický rozměr. Kampaní proti PEFC se podle názoru přítomných na tiskové konferenci snaží zviditelnit před blížícími se volbami Strana zelených, která se vyděračskými hrozbami snaží nařizovat státu, jak se má v našich lesích hospodařit. Teze Zelených o „necitlivých“ a „devastujících“ zásazích do krajiny jsou již na úrovni šíření poplašné zprávy, znevažují úsilí lesníků ale i vodohospodářů a mnoha dalších organizací, které se starají o zlepšení stavu naší krajiny.
Společně konstatujeme, že ekologický a nyní již i politický nátlak jednoho ze systémů, načasovaný do předvolebního období, je všemi zúčastněnými považován za nepřípustný
a je třeba jej striktně odmítnout.
Reakce FSC ČR ze dne 31. 8. 2017
FSC ČR upřednostňuje racionální a věcnou diskuzi nehledě na to, ze které strany sporu o certifikaci státních lesů pochází. Té se ve svých vyjádřením držíme a budeme i nadále. Věříme, že slušnost je významnější hodnotou než skandalizující prohlášení. Proto je pro nás poněkud obtížné reagovat na text Agrární komory („Vyděračská kampaň o certifikaci dřeva poškozuje české lesnictví“). Přesto se k tomuto textu, ve kterém místy spíše než argumenty převládají právě podobná tvrzení, popř. se text věnuje věcem, které nemají s FSC absolutně nic společného s cílem ho poškodit, s odstupem vyjádříme.
FSC má podle Agrární komory znamenat „zvýšení byrokracie, snížení konkurenceschopnosti českého lesnického a dřevozpracujícího průmyslu a riziko poklesu počtu pracovních míst v oboru.“ Jen komplikovaně lze uchopit racionální základ toho, proč by se měla snížit konkurenceschopnost dřevozpracujícího průmyslu tím, že mu státní lesy nabídnou FSC certifikovanou surovinu, kterou potřebuje a veřejně deklaruje její velký nedostatek. A při množství vyváženého českého surového dříví bez přidané hodnoty a ve světle příplatků za FSC surovinu je to hůře pochopitelné i v lesnickém sektoru. Záhadou zůstává, jak dostatek české FSC suroviny ohrozí pracovní místa, když už nyní dotčení zpracovatelé uvádí, že mohou díky jejímu nedostatku v ČR přijít o zakázky. Budou tak nuceni FSC surovinu dovážet, což znamená omezení jejich konkurenceschopnosti, zátěž pro životní prostředí a následně hrozbu ztráty několika tisíc pracovních míst. Narážky na zvýšení byrokracie v prohlášení Agrární komory zase směřují k duální certifikaci lesů (jak v textu uvádí např. František Kučera ze Sdružení vlastníků obecních lesů, na které ale tato diskuze o certifikaci státních lesích zaměřena není). Tu ovšem nikdo nepožaduje. K tomu v textu padají vyjádření o „zeleném byznysu“ od osob spojených s PEFC, kterému nyní státní lesy platí přímo pětkrát více než by platily systému FSC, což je poněkud absurdní.
Ale konkrétně k argumentům v textu, ať již jsou podány jakoukoliv formou. Jako první je zmíněno působení FSC v jiných než evropských krajinách. Samozřejmě, FSC se zaměřuje i na ohrožené světové lesy mimo Evropu, v tom je jeho další přínos. I proto, že v těchto zemích jde zpravidla nad legislativní požadavky s cílem zlepšit stav tamních lesů či je lépe připravit na probíhající klimatické změny, které příliš nezajímají hranice států a jejich legislativa. Podobné nároky jako má FSC jdoucí nad tamní lesnické zákony však většinou neplatí pro jiné certifikační systémy lesního hospodaření, které v těchto zemích taktéž působí. Jen to jejich představitel kritizující za tento fakt paradoxně FSC zapomněl jaksi dodat. Když se pak snaží relativizovat úroveň mimoevropských standardů FSC tak zapomíná zmínit, že např. v často uváděném Rusku sice FSC povoluje holoseče ve větší míře než v ČR, ale jak ruský lesní zákon, tak PEFC, který zde má certifikovány miliony hektarů lesa, je neomezují vůbec! Naopak v České republice pak FSC směřuje v některých aspektech k typu lesního hospodaření, které je obvyklé v Bavorsku či Rakousku a nepožaduje např. v nejvíce zmiňovaném indikátoru holých sečí více než legislativa v těchto zemích. A to, že se v mezinárodním srovnání jednotlivé standardy certifikací liší je samozřejmé (navíc růstové podmínky a dřevinná skladba lesů je často zcela jiná) – jenže daleko více u PEFC než u FSC, což je jedním z důvodů, proč se IKEA, jejíž požadavek na recyklované či FSC zdroje text uvádí, rozhodla pro FSC.
Celou reakci FSC ČR si můžete přečíst zde.
Komentáře