Šumava – Tento příběh je asi nejmladší ze všech, které jsme si vyprávěli. Je tomu totiž právě sto let a měsíc, kdy zmizel panský hajný Buršovský, a osmdesát let od přiznání jeho vraha. Bohužel se hajný ztratil zrovinka v době, kdy dostal povolávací rozkaz od císařského a královského ministerstva války. Na podzim roku 1916 už byli mobilizováni i čtyřicátníci.
"Někdy 12. září večer se hajný František chystal do lesa na pravidelnou obchůzku. Jeho droboučká žena Marie mu do šátku zabalila pár padanek a prosila ho, aby na sebe dával pozor, že má zlé tušení. Okřikl ji, že ví, at dá pokoj s pověrami a vyšel do tmy. Marie se zanedlouho vyděsila ještě víc, když ji ze spaní vzbudila rána a zvuk rozbitého skla. To ze zdi spadl mariánský obrázek po mamince, jediný v jejich chudičké domácnosti. Hajný nebyl od onoho večer k nalezení. Hledala ho po lesích několik dní celá vesnice. Policie odvedla Marii a starší patnáctiletou dceru Julču do okresního vězení do vyšetřovací vazby. Hajný byl prohlášen za zběha a jeho rodina byla obviněna z jeho ukrývání. Doma zůstala jen maličká Mařenka, o ni a skromné hospodářstvíčko se museli postarat příbuzní. Na celou vesnici jako by padla klatba: stálé prohlídky domů, na polích i v lese... Byla válka a lesy i vesnice byly plné ukrývajících se zběhů, kteří přijeli na dovolenku a už se nevrátili na frontu, to bylo veřejné tajemství. Nebylo lehké jim pomáhat, a pátrání po hajném mnoha lidem ještě ztížilo už tak těžký život. Až na jaře příštího roku jedna vesničanka při sázení stromků v panském lese vyhrabala mrtvolu. To málo, co v malé vlhké prohlubni pod vrstvou listí a klestí bylo možno identifikovat na muži, ležícím obličejem dolů, byly už jen knoflíky na služební kamizole – a to, že byl zastřelen. Z hledání zběha byl případ překvalifikován na vraždu. Byla ale válka, a tak se příběh rozuzlil až za dvacet let. Vrah se přiznal při vyšetřování celé řady dalších zločinů. Hajný jej tehdy v podzimní noci přistihl při pytlačení. Ten hrozný příběh neměl jen tragické následky. Zapomněla jsem dodat, že hajný prolil hrdlem všechno, co vydělal a ještě po jeho smrti vdova splácela dluhy, které měl po celé vesnici. Marie i Julie, droboučké a podvyživené, byly velice pracovité, a tak se vlastně celé rodině velice ulevilo. A potomci malinké Mařenky se dodnes starají o obrázek v lese, který připomíná tento stoletý příběh."
