První původně planě rostoucí rostliny začali lidé záměrně pěstovat před deseti tisíci lety.

Z lovců a sběračů putujících krajinou a podle potřeby si vytvářejících dočasné příbytky se postupně stávali usedlí zemědělci.

Do polí se za vysetými plodinami stahovaly jednak organismy ohrožující úrodu, jednak původci nejrůznějších onemocnění zemědělských plodin. Posledně jmenovanou skupinu odborníci označují za patogeny. Organizace Spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) odhaduje, že škůdci a patogenní organismy každoročně připraví zemědělce na celém světě o 10– 16 procent úrody.

Až dosud se vědci snažili předpovědět, jak na klimatické změny budou reagovat zejména některé druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, které je z nějakého důvodu zajímají, například proto, že patří mezi ohrožené, jsou významné pro procesy v přírodě, jako je opylování nebo tvorba půdy, či důležité pro člověka jako zdroj potravin, dřeva či vláken.

Úvahy o tom, jak bude v už blízké budoucnosti vypadat živá složka krajiny (biota), se pokusil doplnit se svými spolupracovníky Dan Bebber z univerzity v britském Exeteru.

Britští vědci se zaměřili na historii výskytu škůdců a patogenů. V současném, vzájemně propojeném světě se obě skupiny organismů šíří rychleji než kdykoli předtím.

Právě podmínky podnebí do značné míry určují, jestli se škůdce nebo patogenní organismus na poli nebo ve skleníku uchytí a začne žít vlastním životem. Proto někteří odborníci upozorňují, že klimatické změ -ny mohou významně ovlivnit rozšíření škůdců a patogenů plodin a následně nejen množství, ale i kvalitu potravin.

Staré záznamy promlouvají

Badatelský tým vedený Bebberem vyšel z předpokladu, že oteplování umožňuje škůdcům a patogenům se úspěšně usídlit i v místech, která pro ně byla až do nedávna nevhodná, protože byla chladnější.

Vědci využili záznamy o výskytu škůdců a patogenů zemědělských rostlin, které vede mezinárodní organizace CAB International zaměřující se na odborné otázky zemědělství životního prostředí. Ačkoliv sahají od roku 1822 až do současnosti, soustředili se britští výzkumníci na období začínající rokem 1960. Ale i tak měli k dispozici téměř 27 tisíc údajů o 612 druzích, které škodí plodinám nebo přenášejí jejich rozmanité choroby, od virů až po mouchy a další dvoukřídlý hmyz.

Do hledáčku biologů se tak dostala plíseň bramborová, mající v letech 1845– 1851 na svědomí neúrodu brambor a následný hladomor v Irsku, houbám podobná rez pšeničná,

ničící úrodu v Africe, na Blízkém východě a v Asii, nebo kůrovcům příbuzný lýkohub, masově napadající borové lesy Skalnatých hor

v USA a Kanadě. Ve všech případech dokázali stanovit, kdy se v určitém státě nebo oblasti velké země sledovaný druh objevil vůbec poprvé. Mohli tak porovnat rozšíření cílového druhu v minulosti a dnes.

Ohrozí potravinovou bezpečnost?

Záznamy o výskytu ekonomicky a epidemiologicky významných organismů ukazují, že se tyto druhy každoročně posunuly v průměru o 2,7 kilometru. Změny rozšíření se u jednotlivých skupin organismů významně lišily. Zatímco hmyz, zejména motýli, za rok postoupil od začátku 60. let 20. století směrem k pólům i o dvacet kilometrů, rozšíření některých bakterií se téměř nezměnilo. Ale i houby a jim příbuzné organismy přemístily areál rozšíření za poslední půlstoletí každoročně o 6 až 7 kilometrů, na severní polokouli na sever, na jižní na jih. Mírné zimy umožnily, aby se mandelinka bramborová usadila i ve Finsku a Norsku. Směrem k pólům se přemístili především houby, roztoči, ploštice, mšice, denní motýli a můry.

Sami autoři upozorňují, že hospodářsky vyspělé země, ležící obvykle blíže k pólům než rozvojové státy, mají více odborníků i lepší přístrojové vybavení pro určování přítomnosti škůdců nebo původců chorob. Protože ale studované organismy byly nejdříve zaznamenány v oblastech blíže k rovníku a teprve později se přesunuly odtud buď na jih, nebo na sever, odrážejí změ -ny v jejich rozšíření oteplování určitých částí Země.

Přestože výroba a rozdělování potravin na Zemi závisí na mnoha navzájem souvisejících činitelích, mohou je zejména v chudších zemích drasticky ovlivňovat právě škůdci a patogenní organismy. „Jsme nuceni používat chemické látky proti stále novým a novým škůdcům a patogenům, u nichž se navíc může vyvinout proti postřikům odolnost,” varuje Sarah Gurrová z exeterské univerzity, která se rovněž účastnila Bebberova výzkumu. Výsledky britských vědců potvrzují, že již v blízké budoucnosti bude nezbytné investovat do sledování škůdců a patogenů a zejména do předcházení jejich šíření více finančních prostředků než dnes.

Odpověď je trojí

Na probíhající a očekávané změny podnebí mohou organismy odpovědět třemi způsoby. Někteří živočichové, rostliny, kapraďorosty, mechorosty, houby či řasy se pozměněnému podnebí stačí včas a úspěšně přizpůsobit, takže zůstanou tam, kde se vyskytují již dnes.

Další, upřednostňující chladnější prostředí, se musejí posunout do vyšší nadmořské výšky nebo směrem k pólům.

Druhy, které se na pro ně zcela nové klima neadaptují a ani nedokážou změnit areál rozšíření směrem do chladnějších oblastí, vyhynou.