Klimatická změna: od vědeckých poznatků k politickému řešení – s takovým názvem se konala panelová diskuse 5. 11. 2014 v Jednacím sále Senátu Parlamentu ČR.
Jako panelisté zasedli náměstci ministrů životního prostředí, zemědělství, zahraničních věcí. Mezi dalšími i Bedřich Moldan a Vojtěch Kotecký, kteří jsou známi jako zastánci globálních politických řešení. Tedy na úrovni samitů se dohodnout, kolik tun a procent každý stát do určitého roku sníží. Víme, že všechny takové aktivity ztroskotaly a je zřejmé, že klimatické změny a jejich zastavení je něco, co přerůstá člověka a jeho pozemské možnosti.
Petr Martan se svým příspěvkem v Senátu poukázal na to, že dvacetiletá historie lidských aktivit ke snižování emisí byla provázena škodlivými politickými řešeními. Připomeňme jen fotovoltaiky, které jsou dotovány 34 miliardami ročně po dobu 20 let; dotujeme spalování dřevní štěpky v elektrárnách a v důsledku toho si lidé nemohou koupit dříví pro spalování v domácnostech. To a další se dělo v důsledku realizace směrných čísel ke snižování emisí.
My lidé nemůžeme klimatické změny změnit. My lidé můžeme jen čelit jejich důsledkům. Tedy můžeme se připravovat na to, aby nás důsledky tolik nebolely, mluvit bychom měli o tom, na co dosáhneme. Vlivem klimatických změn je např. to, že každé druhé jaro je abnormálně suché. Omezená transpirace vody z půdy do korun smrků způsobuje jejich labilitu vůči kůrovcům a lesy následně usychají. Stalo se, že výsledkem působení ideologie divočiny vzniklo naivní a nebezpečné řešení: Pojďme se připravovat na klimatickou změnu rozmnožováním kůrovce, který nám pomůže zlikvidovat smrky, dále bezzásahovostí v lesích (čím dříve – tím lépe), vznikem kilometrů suchých a bezvodých lesů, nastolováním velkoplošné divočiny. (V tomto směru na panelu v Senátu vystupoval V. Kotecký.) Připomeňme, že snaha EU je včlenit do evropské legislativy bezzásahovost na území Natury 2000, vize MŽP je mít 1/3 lesů v ČR v bezzásahovém režimu.
Na klimatickou změnu má lesnictví co nabídnout.
Rozhodně to není rozšiřování bezzásahových území a 1. zón v národních parcích či vyhlašování dalších národních parků. Lesnictví nabízí aktivní přístup, který vychází také z vědy, ale i staletých zkušeností. Vychází z racionální filozofie, kterou lze vyjátřit takto: Je-li něco oslabeno či poškozeno lidskou činností, potom zase jen člověk musí důsledky aktivně ovlivňovat, tedy zasahovat. Teprve až člověk vrátí stav lesa do původního stavu a nebudou v krajině působit lidské vlivy – tak teprve potom má člověk právo říci: „Přírodo, pomož si sama“.
Na Šumavě se stal opak. Člověk způsobil klimatické změny. Člověk 40 let posílal na tamní lesy emise. Člověk způsobil rozmnožování kůrovce a usychání lesů a potom zkratkovitě řekl: „Přírodo, pomož si sama“. To rozum nebere. Je to dˇábelsky nepokorné. Proto není politickým řešením na klimatickou změnu, aby např. vyšla novela zákona č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny, která by umožňovala zvyšovat bezzásahová území na 50 i více procent z celkové rozlohy NP Šumava. Proto není politickým řešením důsledků klimatické změny vyhlášení dalších národních parků Křivoklátsko a Jeseníky.
