„Chcete rovnou vidět to nejhezčí, co tu máme?“ ptá se s velkou ironií v hlase inženýrka Dana Vébrová, vedoucí oddělení monitoringu Národního parku České Švýcarsko. Stojíme na fotogenickém nábřeží řeky Kamenice v Hřensku na severu země, u jedné z bran do parku. To, co nás čeká, ale není pohled.
Je deštivé, studené ráno, po obvyklých davech turistů v nejmenším z tuzemských národních parků, který byl vyhlášen v roce 2000, ani památky. Přímo zde není devastace zatím nijak patrná. To se ale za chvíli změní.
Celý článek najdete zde
