Hranice – Do lavic Střední lesnické školy v Hranicích zasedají zejména zástupci silnějšího pohlaví, studentce Petře Pantové to ale vůbec nevadí. Působení na hranické „lesárně” je pro ni, jak sama říká, splněním dětského snu.

„Vím, že ženy to v lesnictví nemají úplně jednoduché, protože si musejí získat respekt mužských kolegů. Myslím si ale, že to je spíše o osobnosti daného člověka a třeba já jsem vůdčí typ,” říká osmnáctiletá slečna z Brněnska, která v Hranicích bydlí na internátu. Sama dodává, že prostředí vlesnické školesejí líbí. Vztah k přírodě a lesům si navíc buduje od dětství. „Doma máme hospodářství a už na základní škole jsem se účastnila biologických olympiád a docházela do přírodovědného kroužku. Když jsem pak řekla, že půjdu na lesnickou školu, některé učitelky k tomu měly jisté výhrady. Radily mi spíše gympl. Doma mě ale zase podpořili,” vzpomíná studentka.

Na hranické „lesárně” je zavedenou tradicí docházka do vyučování v zelené uniformě s kravatou. Někteří se možná nad tímto pravidlem podivují, Petře se zvyk naopak zamlouvá. „Vnímám to velice pozitivně. Jednak to nedělá žádné rozdíly mezi studenty a zelená uniforma také dobře působína veřejnost, když v ní jdeme po městě. Já jsem o tom pravidle věděla už před nástupem do prvního ročníku a vůbec mi to nevadilo. S holkami se nebavíme o oblečení, ale úplně o jiných věcech, a kolektiv ve třídě máme výborný,” potvrdila studentka z Malhostovic, která se lesní pedagogice nebo třeba učitelství přírodovědných oborů hodlá věnovat i na vysoké škole. „Po maturitě bych chtěla jít na obor lesnictví na Mendelově univerzitě v Brně,” dodává.

O tom, že ji studium baví, svědčí také Petřin výborný prospěch, což potvrdili i spolužáci. Jako jedna ze tří vyslanců školy se na konci září v německém městě Eberswalde zúčastnila prestižní soutěže YPEF (Young People in European Forest), tedy Mladí lidé v evropských lesích. „Nesoutěžili jsme ovšem za naši školu, při soutěži jsem spolupracovala v týmu s Rakušankou a Portugalcem, i když jsme se nikdy předtím neviděli. Byla to pro mě obrovská zkušenost a třeba s Rakušankou jsem doteď v kontaktu,” doplňuje Petra Pantová.

Podobným zážitkům prý nechává dveře otevřené. „Cestování mě baví, takže pokud bude zase nějaká taková příležitost, tak toho ráda využiji,” uzavírá studentka.