Ondřej KONRÁD, moderátor
--------------------
Vládní předloha zákona o národních parcích se stala předmětem poměrně široké diskuse. Senátoři se kvůli ní střetli s poslanci. Ti verzi horní komory odmítli a opakovaně schválili původní návrh z dílny ministerstva životního prostředí. Jenomže vetoval ho prezident, kritizující rozšíření bezzásahové zóny, což podle něho může znamenat další kůrovcovou kalamitu. Nyní je tedy na řadě opět sněmovna a slovo má Petr Holub, komentátor týdeníku Echo24.
Petr HOLUB, komentátor
--------------------
Nastává posledních pár dnů, kdy je možné ještě promyslet nový zákon o ochraně přírody a krajiny. Systémově jde o novelu, která má za úkol regulovat správu národních parků, a fakticky se týká jediného národního parku Šumava. Svou rozlohou 680 kilometrů čtverečních je větší než všechny tři zbylé parky dohromady. S přilehlou chráněnou krajinnou oblastí o tisíci kilometrech čtverečních je tedy největším a nejpřísněji chráněným územím v České republice. Jakákoli agenda týkající se Šumavy je proto automaticky důležitá, obyčejné otázky rychle přecházejí do absolutních tvrzení, která kromě jednoho národního parku postihují obecně vztah člověka v přírodě nebo sám smysl jeho pobývání na zemi. Zákon má najednou vyřešit několik otázek, které se ve vztahu k Šumavě nahromadily. Hlavní z nich je sama rozloha chráněného území. Vznikl v jednom okamžiku, který by mnozí označili za šťastný, když se armáda musela vzdát pohraničních oblastí. Rozlehlé a z větší části neobydlené prostory hvozdů tak přešly pod správu jiného státního orgánu, který měl jen dohlížet, ať se v nich uchová pokud možno nerušená příroda, kterou dosud do značné míry chránily zákazy vstupu a ostnaté dráty. Záhy se ukázalo, v čem má tento koncept slabiny. Chráněné území bylo příliš velké a nebylo úplně jasné, s jakou mírou přísnosti je chránit. Úplně přísná ochrana se týkala jen řady oddělených území první zóny zabírajících 13 procent plochy, většinu prostoru však zabírala druhá zóna, kde se hledal nějaký kompromis pro ochranu přírody a hospodaření zhruba dvacítky vesnic, které leží přímo na území parku, anebo k němu přiléhají. Zájmy obcí a národního parku se pochopitelně křížily, do toho později vstoupily ekologické iniciativy, které tlačily správu parku k přísnější ochraně. Nejasný koncept ochrany odhalil svou slabost při kůrovcové kalamitě. Nastala po roce 2007, kdy část šumavských lesů zničil orkán Kyrill. Protože nebylo jasné, jak zacházet s pokáceným dřevem, rozšířil se nekontrolovaně kůrovec, který zlikvidoval celkem 200 kilometrů čtverečních lesa. Jedni tvrdili, že to je vlastně v pořádku, že kůrovcová kalamita je branou, kterou dosud hospodářské lesy projdou do prostoru neporušené a člověkem neovlivňované přírody. Jiní zase varovali, že vznik mrtvého lesa na tak velkém území degraduje krajinu na pustinu severočeských rozměrů. Spor o kůrovce se vyostřil, a dodnes se znesvářené strany neshodly. Nezbývá než počkat, až vyroste nový les, pokud tedy vyroste. Odpověď se dozvíme nejdříve za 20-30 let. V této chvíli však přichází zákon, který spor jakoby rozsekl pravidlem, že je třeba rozšířit bezzásahové plochy, nechat kůrovce a neodstraňovat důsledky jeho přemnožení v minulých letech. Jde tedy o mocenský akt, který nechává bez odpovědi řadu otázek včetně té, jak bude Šumava vypadat za 30 let. Proto je logické, že zákon vetoval prezident Miloš Zeman. Použil přitom pozoruhodný argument, který osvětluje, o čem budou poslanci rozhodovat, až budou hlasovat o prezidentském vetu. "Je zřejmé, že novela zákona o ochraně přírody je způsobilá zajistit, aby příroda v převážné části Národního parku Šumava byla ponechána volnému bezzásahovému vývoji, a přispět zároveň k postupnému zániku lidského osídlení na území národního parku," napsal prezident.
