Ivan Brezina - 13.9.2010
„Z Česka bychom museli vymýtit i vlčí mák,” říká profesor Petr Pyšek z Oddělení ekologie invazí Botanického ústavu AV ČR
* Kolik je v Česku nepůvodních druhů rostlin?
Záleží na tom, odkdy to budete počítat. Dají se totiž rozdělit na dvě skupiny. Mladší neofyty tu zdomácněly po roce 1500, když se díky Kolumbovi otevřely nové možnosti šíření rostlin z Nového světa. Je jich asi dvě stě. Dávno před nimi ale na naše území pronikaly archeofyty. Za začátek jejich invazí se dá označit neolitická revoluce. Předtím se člověk choval v přírodě jako každý jiný velký savec a příliš ji neměnil. V neolitu se to ale změnilo nástupem zemědělství. Lidé začali používat osivo, se kterým se šířily plevele. Třeba chrpa, vlčí mák, hadinec a další pestré květiny, bez nichž by dnešní česká krajina nebyla tak hezká. Považujeme je za běžnou součást přírody, jenže je možné, že se v neolitu chovaly stejně agresivně jako dnes třeba bolševník. Zjistit se to už bohužel nedá. Dnes má česká květena asi 3000 druhů, ze kterých archeofyty a neofyty tvoří dohromady asi 1400. Nepůvodních je u nás tedy asi 35 % druhů květeny.
* Kolik z nich je invazních?
Jen zlomek - nepůvodní druh totiž ještě nemusí být invazní. Snaha šířit se co nejvíc na úkor jiných druhů je sice základní vlastností života, jenže zdaleka ne každému druhu se to povede. Dejme tomu, že k nám někdo zavleče semena cizí rostliny. Většině cizinců se v české přírodě nepodaří přežít, rozmnožovat se a postupně zdomácnět. I v minulosti byla neúspěšných pokusů naprostá většina, ale nevíme o nich, protože jim to prostě nevyšlo. Dejme tomu, že se to povede asi deseti procentům. A z nich je invazních zase jen zlomek. Ze dvou set neofytů jich je invazních jen asi šedesát.
* Čím se vyznačují?
Invazní rostlina se rychle rozšiřuje krajinou, vytváří velké porosty a ve společenstvech jiných rostlin se stává dominantní. Třeba proto, že „doma“ nechala škůdce, choroby a nepřátele, takže ji u nás nic nebrzdí. Nebo proto, že v Česku našla volný prostor, který žádný jiný domácí druh nevyužíval. Invazní druhy ale většinou jsou i „doma“ vázány na stanoviště, která mají hodně živin a příznivé podmínky, takže rychle rostou a dobře se šíří. Někdy jde i o kombinaci všech těchto faktorů.
* Kolik jich je škodlivých?
Zase jen malá část - ty opravdu nejúspěšnější, které vytlačují původní druhy. Mediální hvězdou je jednoznačně bolševník, ale kromě něj škodí třeba křídlatka, netýkavka žlaznatá, akát, pajasan nebo vejmutovka, která roste v pískovcových skalních městech. Invazní byliny se sice šíří rychleji, ale dřeviny se zase obtížněji odstraňují.
* Jakými mechanismy invazní druhy vytlačují původní rostliny?
Každý to dělá jinak. Bolševník na jaře velmi brzo vyklíčí a velkými listy zastíní vše ostatní. Jehličí vejmutovky vytváří kyselý humus, ve kterém toho moc nevydrží... Invazní druhy jsou většinou velmi plodné, rostlina bolševníku má v průměru 20 000 semen. Taková křídlatka japonská ale u nás vůbec neplodí, a tak se šíří oddenky - když kolem ní kopnete do země, je tak promořená, že se tam nic jiného nechytne. V Severní Americe žijí dva druhy sveřepu. Ten invazní začne růst dřív, takže se kořeny dostane do hlubších vrstev půdy a „kolegu“ už tam nepustí. Zajímavým mechanismem jsou požáry. Invazní druhy trav výborně hoří - třeba sveřep, který se po USA rozšířil při stavbě železnic a zničil tam obrovské plochy květnaté prérie. Jejich přirozená frekvence požárů byla asi padesát až sto let. Když se na prérie dostal sveřep, začaly hořet jednou za tři až pět let. Původní domácí druhy nebyly na tak častý oheň adaptované, takže měly smůlu.
* Jsou invazní druhy problém?
Co je to problém? Když všude kolem Horního Slavkova spatříte bolševník, může vám to tak připadat. V Jižní Africe, Austrálii, na Novém Zélandě nebo třeba v USA je to ale horší. V Arizoně jsem místo původních vrbotopolových porostů viděl všude tamaryšky, od obzoru k obzoru, v Jižní Africe borovice...
* Dá se spočítat, jak velké škody invazní druhy způsobují?
Jen obtížně. Můžete spočítat přímé náklady, když na ně pošlete někoho s kosou. Existují i metody, jak vyčíslit negativní dopady na ekosystém. Některé invazní druhy mění vodní režim, jiné zasolují půdu nebo zazemňují vodní toky, musíte započítat ztráty způsobené třeba nemožností pást dobytek. Jak spočítáte snížení rekreační hodnoty? Turisté nepřijedou, protože kvůli bolševníku nemohou volně procházet krajinou... Některé invazní druhy rostlin vytlačují vzácný hmyz nebo ptáky, ale jiné je zase podporují. Pak máte dilema: zlikvidovat invazní rostlinu, se kterou zmizí i nějaký ohrožený živočišný druh? Na některých invazních druzích jsou závislé rozvojové země. Jejich obyvatelům těžko vysvětlíte, že nemají pěstovat nějakou plodinu, protože tím ohrožují ekosystém. Podle nedávného odhadu způsobují invazní druhy v Evropě roční škody třináct miliard eur. Podle jiného odhadu je to celosvětově asi 5 % hrubého globálního produktu. Musíte si totiž uvědomit, že invazní organismy nejsou jen rostliny a živočichové, ale i původci chorob. Třeba virus HIV či SARS.
* Pak je ale nejagresivnějším invazním organismem člověk...
Samozřejmě! Od ostatních invazních druhů se lišíme snad jen schopností sebereflexe.
* A co jednotlivé národy? Evropa čelí invazi Asiatů, Afričanů...
Podobné úvahy velmi snadno končí xenofobií. Ostatně invaze je natolik emočně zabarvené slovo, že se o jeho používání ve vědě vedou spory. Je ale nesmysl myslet si, že můžeme vytvořit nějakou panenskou přírodu složenou pouze z původních druhů. Musíme citlivě rozlišovat. Asi má smysl pokusit se zastavit bolševník, ale kdybyste byl důsledný, musel byste vymýtit i „nepůvodní“ vlčí mák. Ten je tu přitom jen o pár tisíc let déle než bolševník.
* Bude jednou bolševník stejně běžnou součástí české přírody jako vlčí mák?
Je to možné, protože invaze archeofytů nejspíš kdysi vypadaly stejně dramaticky. Vlčí mák je už dneska v postinvazní fázi, začlenil se do naší přírody. Kdybychom se na kontrolu bolševníku vykašlali, rozhodně neobsadí celé Česko. Tím ale neříkám, že nemá smysl ho brzdit.
* Co nás čeká?
Z Německa se k nám podél dálnic blíží jeden invazní druh jihoafrického starčku, z Maďarska a Slovenska se rozšiřuje ambrózie. Je teplomilná a v Česku ji zatím brzdilo klima. Nikdo zatím přesně neví, jakým „vetřelcům“ u nás otevře prostor globální oteplování, jiné druhy to ale zase budou mít těžší, například kvůli suchu.
I kdybychom se na kontrolu bolševníku vykašlali, rozhodně nezaplaví celé Česko...
ZPÁTKY DOMA? Tahle fotka tu není pro parádu. V devadesátých letech jsme u obce Lazy potkali dva „krváky“. Rádží Dási Devidásí a Šiamanda Dás nám vysvětlili, že bolševníky jsou reinkarnace vyhnaných sudetských Němců.
