Bukové pralesy na území Německa, Slovenska a Ukrajiny se neocitly na seznamu UNESCO náhodou. Zdejší porosty nám totiž pomáhají pochopit vývoj zalesňování po poslední době ledové

Přírodní památka zařazená na seznamu UNESCO pod názvem „Bukové pralesy Karpat a staré bukové lesy Německa” se pyšní významem nejen estetickým, ale především genetickým. Díky jejímu studiu totiž můžeme lépe porozumět tomu, jak se buk (Fagus sylvatica) rozšířil napříč mnoha různými prostředími po celé severní polokouli. Kolonizace krajiny bukovým lesem a postupná druhová dominance těchto stromů představují podle některých badatelů dokonce jistou paralelu s lidským osídlováním.

Srnci, vlci, kapradiny

Chráněná plocha se rozprostírá na území Německa (4 391 ha) i Slovenska a Ukrajiny (29 278 ha). Jedná se o vynikající příklady lesů mírného pásma a nenarušených ekologických procesů. Při troše štěstí tu narazíte například na srnce, vlky nebo veverky a večer se můžete zaposlouchat do houkání sov patřících k ohroženým druhům, třeba sýce rousného. Milovníky rostlin potěší mimo jiné chráněná bylina arnika horská nebo kapradina žebrovice různolistá a na pět set dalších zdejších druhů. Mnohé z nich přitom patří mezi endemity, což znamená, že se vyskytují pouze ve zmíněné oblasti.

Na území celé přírodní památky platí přísný zákaz zásahů do krajiny.

Jednotlivé země pak spolupracují na tom, aby unikátní plochu udržely i nadále neporušenou, a to zejména pro vzdělávací a výzkumné účely.

Posvátný strom předků

Buk lesní (Fagus sylvatica) dnes nalezneme především v Evropě. Na jihu a jihovýchodě kontinentu přežil poslední dobu ledovou a postupně se rozšířil na celé evropské území. Z biologického hlediska je zajímavé, že zmíněný proces trval relativně krátce – pouze čtyři tisíce let. Bukové lesy pokrývají široká pásma starého kontinentu a poskytují útočiště více než deseti tisícům druhů živočichů, rostlin a hub.