Téma blokády kácení v Národním parku Šumava je v posledních dnech stálicí ve většině médií. Sama jsem strávila osm intenzivních dnů jakožto účastnice blokády. Možná si někdo představuje, že se aktivisté na Šumavě jen tak pohodově potulují po lese a postávají u stromů. Ve skutečnosti je ale život blokádníka velice náročný. Každý den vstáváme mezi čtvrtou a pátou hodinou, abychom byli na místě včas. Když se po kraťounké noci ozve signál budíku, je venku ještě tma. Rychle do sebe dostat teplý čaj a vyrazit na několikakilometrovou cestu na Ptačí potok. Jde o to, být tam dříve než těžaři. Rozmisťujeme se na stanoviště a napjatě čekáme, až to zase vypukne.
První týden byl klid, naše práce spočívala v hlídkování a monitorování přijíždějících aut. Občas jsme zašli do hloubi lesa a žasli nad změtí padlých kmenů, malých semenáčků i vzrostlých stromů uprostřed mechem porostlých bažin. Jedna účastnice blokády tiše seděla uprostřed lesa a podle svých slov „pocítila starou pravdu”. A to všechno má být bezohledně a ilegálně zničeno? Tomu musíme zabránit!
V pondělí 25. července akce propukla v plné síle. Na místo nejprve nastoupili strážci parku a vytyčili prostor pro kácení. Mnozí z nich s omluvnými výrazy. Vědí totiž, o co tam jde. Kůrovec to asi nebude. Mnozí z nich nás po straně podporují, vozí nákupy a snaží se nám dát alespoň morální podporu. O práci ale přijít nechtějí, což je pochopitelné. Poté nastoupili těžaři. Mimochodem jeden z argumentů místních odpůrců blokády je ten, že bereme místním dřevorubcům práci. Nevím přesně, kde jsou místní dřevorubci. Tihle jsou Rumuni, Vietnamci, Ukrajinci. Představte si Rumuna nebo Vietnamce, jak ničí unikátní český prales... No, možná je to ještě pomsta za vietnamskou válku.
Kdo jsme my?
Začali jsme blokovat a potom, slovy klasika, „přišlo právo”. Nejprve několik místních policistů, kteří v oficiálním rozhovoru na naše argumenty říkají „máme svoje rozkazy”. Ovšem v některých případech nastal poté ještě neoficiální rozhovor, ve kterém smutně říkají: „My víme, kde je právo, ale nechte toho boje s větrnými mlýny. Stejně to nevyhrajete”. Divné... Ovšem zásahová policie, která dorazila později, už se s nikým nebaví. Nastoupila tvrdá síla.
Vlastní blokáda probíhá tak, že svým tělem bráníme stromy, jsme z lesa vyváděni, vracíme se, jsme opět vyváděni a odváženi na policejní stanici. Celé to končí až večer. Vyčerpaně se vracíme na základnu, tam v rychlosti něco sníme a jdeme na poradu, která končí až pozdě večer. Po několika dnech nastává totální vyčerpání, tělo ještě lze donutit k poslušnosti, hlava ale chvílemi nechce fungovat. Aktivisty, kteří jsou na blokádě již delší dobu, lehce poznáte podle ztrhaných výrazů. Naštěstí stále přijíždějí noví lidé. Někteří zůstanou pouze na den, i to má smysl. Jiní přijíždějí na několik dnů. Mnozí měli už dávno odjet, ale svůj odjezd den ode dne odkládají. Říkají: „Přece v tom nemůžu ostatní nechat samotné.” A kdo jsme? Jsou mezi námi odborníci, vědci, lidé pracující v ekologických organizacích i učitelé, právníci, studenti a dělníci. Spojuje nás jediné: snaha zachovat alespoň malý kousek neporušené přírody a boj s korupcí.
Mluvila jsem po telefonu s kamarádkou, která měla to štěstí (či smůlu), že odjela den před tím, než se začalo kácet a desítky policistů nás začaly vyvádět z lesa. Řekla jsem jí, že už byly poraženy stovky stromů. Na druhé straně bylo chvíli ticho a pak Katka s pláčem nevěřícně šeptala: „V našem lese? Stromy, které jsme hlídaly? Ne, to přece ne!” Koláče pro dřevorubce Na scéně se potulují spousty novinářů, pravidelně jezdí televize. Nezdá se mi ale, že by byla veřejnost o celé kauze pravdivě informována. Méně hlasitě se ozývají hlasy vědců a právníků, kteří upozorňují na to, že kácení je skutečně ilegální a s bojem proti kůrovci má málo společného. Právě před chvílí jsem se dočetla, že mimo jiné „šumavské hospodyňky napečou dřevorubcům borůvkové koláče”. Škoda že se nepíše o tom, že i nám lidé donesli koláče. Mnozí vyjadřují svoji podporu, která často končí opatrným „víte, já tu nemůžu být s vámi, ale stojím za vámi”. I to potěší. Jsme vyčerpaní, špinaví, promoklí, někteří i zbití, ale neustoupíme.
Kamila Hronová, psycholožka a lektorka angličtiny
