Dvacet žáků Základní školy v Údlicích začalo letošní školní rok zcela netradičně, zúčastnili se ekologického pobytu – ekokemp. A aby to bylo ještě zajímavější, vypravili se na něj do sousedního Německa.

Ve škole se ekologií zabýváme už řadu let, podařilo se nám potřetí získat mezinárodní titul Ekoškola. Od samého počátku jsme spolupracovali s různými organizacemi, jednou z nich je i střední odborná škola Schola Humanitas, která má sídlo v Litvínově. Do této školy jezdíme každý rok na soutěž Litvínovský Choroš a celkem slušně se v konkurenci velkých škol umisťujeme. Před dvěma lety byl v naší základní škole na náboru žáků právě ředitel litvínovské školy. V té souvislosti nám byla nabídnuta spolupráce na projektu Pestrý– Bunt formou účasti výjezdu na ekokemp. Neváhali jsme, návrh se nám moc líbil, žáci byli doslova nadšení.

Mapujeme les Nejdříve proběhla první část – pobyt německých žáků s našimi deváťáky na české straně Krušných hor ve středisku Lesná. A letos v září pro změnu osmnáct žáků osmé třídy a dvě žákyně sedmé třídy odjeli na výměnný pětidenní ekokemp Proměny lesa v rámci projektu Pestrý-Bunt do Naturschutzzentra Erzgebirge u německého Annabergu. Celý projekt byl zaměřen na poznání lesa pokaždé z jiného pohledu a často byl provázán s dalším školním předmětem. Nejlépe to bylo vidět na mapování vzorku vybraného lesního území. Žáci si nejprve v lesním porostu vyznačili čtvercovou plochu o hraně dvacet metrů a sepsali s využitím atlasů všechny dřeviny a keře vyšší jednoho metru. Potom podle návodné tabulky zapsali procentuální zastoupení jednotlivých dřevin a s pomocí pásma a znalosti vlastností rovnoramenného trojúhelníku určovali výšku jednotlivých stromů. Následovalo ještě měření obvodů kmenů. Lepší uplatnění přírodopisu a matematiky v praxi si lze těžko představit.

Jak na vlky?

Jindy žáci procvičovali vedle přírodovědných dovedností pro změnu vzájemnou komunikaci, vyhledávání informací v knihách i na internetu a částečně i němčinu. Česká i německá třída se rozdělila do skupin, kdy každá představovala některou zájmovou skupinu, která podle zaměření obhajovala své zájmy, které se týkaly fiktivního výskytu vlků v dané oblasti. Po několikahodinové přípravě argumentů, psaní dopisů druhým skupinám rozmístěným po budově, ale i tvoření plakátů se všechny skupiny sešly u „kulatého stolu” a s pomocí argumentů se snažily prosadit představu a zájmy své zájmové skupiny. Tak se u stolu sešli zástupci myslivců, svazu turistů, ochránců přírody, svazu chovatelů ovcí, občanská iniciativa proti vlkům a pověřenec ochrany vlků Krušných hor. Po vzájemném představení a předložení své představy řešení nastalé situace (zvýšený výskyt vlka v okolních lesích) se rozpoutala opravdová diskuze a často i rychlá přestřelka názorů, argumentů a návrhů řešení. Celá konference měla svého moderátora z řad lektorů a pro rychlé porozumění i profesionální tlumočnici.

Domluva bez problémů Mimo zmíněné aktivity se žáci seznámili s životem káněte Harrisova, zazpívali si u ohně, zhlédli německý film s českými titulky, jejich němečtí hostitelé je ve skupinkách provedli svým městem a ukázali jeho pamětihodnosti. Největším zážitkem bylo hrabání louky v chráněném území, na kterou z důvodu výskytu vzácných orchidejí nemohla vjet technika.

Společně s německými přáteli jsme strávili nezapomenutelných pět dní. Poznali jsme spoustu nových věcí, většinu jsme si také hned vyzkoušeli v praxi. Měli jsme zpočátku trochu obavy, jestli se vůbec s naší němčinou domluvíme, ale hned po prvním setkání šly obavy stranou. A kde to nešlo německy, pomohli jsme si angličtinou. Navíc studenti z Gymnázia v Annabergu, kteří tam s námi byli, byli ve věku našich osmáků, takže si spolu skvěle rozuměli.

Vzal jsem kompletní třídu a nelitoval jsem. Vyplácí se žáky náležitě motivovat, vzít ty, kteří opravdu chtějí (chtěli všichni – to vždy nebývá), dát jim pocítit, že mají mou důvěru, zaměřit se na program a vyplnit jim celý den. Žáci si sice z pobytu neodváželi známky v žákovských knížkách, ale zkušenosti a dovednosti, které získali, se známkami ani vyvážit nedají.