Šumava – Větrné a kůrovcové kalamity za poslední desetiletí skoro vymýtily smrky ze Šumavy. Jde o původní stromy, které jsou odolné a navíc se vyvíjejí dlouhé stovky let. Odborníci teď řeší, jak šumavský smrk zachránit.
Ještě před více než dvěma sty let byly typicky šumavské smrky, které se na silný vítr, mráz a sníh adaptovaly tisíce let, na celém území Šumavy. Teď už jich přežívá jen minimum, a to jen na několika lokalitách. Přírodní kalamity a lidé ho totiž skoro vyhubili. "Ten takzvaný šumavský smrk se vyznačuje úzkou korunou s převislými silnými větvemi, aby odolal množství sněhu a námrazy," podotkl Vladimír Hynek z katedry dendrologie a šlechtění lesních dřevin z České zemědělské univerzity.
Lesníci tvrdí, že by se mělo proti kůrovci zasahovat ostřeji
Tento smrk se ještě v roce 2000 hojně vyskytoval na osmnácti lokalitách celé Šumavy. Podle odborníků z lesnické fakulty přirozená obnova v těchto místech sice funguje, ale nestačí. Navíc původní smrk se může zkřížit s nepůvodním, který byl uměle vysázen, a nová generace nemusí být tak odolná.
Lesní odborníci proto radí, aby se proti kůrovci zasahovalo s větší razancí a tam, kde přirozená obnova nestačí, se uměle podsazovaly semenáčky původních smrků. Navíc je třeba, aby se co nejrychleji založily nové semenné sady. Správa národního parku plánuje, že semenný sad rozšíří už v roce 2013.
