Eukalyptus, jeden z nejkrásnějších stromů světa, pochází z Austrálie. Jeho zmenšeninu si můžete vypěstovat i u nás.

Známe ho také pod českým názvem blahovičník, ale v našich končinách se s ním nesetkáte. Z původní domoviny, australských savan, kde tento subtropický až tropický krasavec tvoří asi devadesát procent všech lesů, jichž bohužel ubývá, se rozšířil například do oblasti Středozemního moře, Portugalska či na sever Afriky. Roste i v Asii, Indonésii nebo Nové Guineji. A dodejme, že celkem existuje kolem sedmi set druhů, a tak eukalyptus rozhodně nevypadá všude stejně.

Spolehlivě ho ale poznáte podle saténově hladké kůry, která bývá bílá, krémová, šedá, ale také nazelenalá. Když přijedete na stejné místo za pár let, promění se eukalyptový ráj k nepoznání. Tyto stromy totiž rostou ne uvěřitelně rychle, za rok v závislosti na klimatu o tři až deset metrů. Neméně pozoruhodná je jejich kůra, silná tak, že odolá i požáru. Díky tomu velmi brzy vyraší pupeny a větve se opět zazelenají.

Klidně by se jim mohlo říkat ohnivzdorné nebo také žíznivé stromy, a to s ohledem na jejich velkou spotřebu vody. Dokonale vysuší půdu, takže v některých eukalyptových lesích to vypadá trochu jako na poušti. Proto se sázejí v oblasti močálů, jež spolehlivě odvodní, čímž zabrání šíření moskytů, kteří roznášejí malárii. Na druhé straně se jim výborně daří v suchých půdách. Jde o jediné stromy, jež lze sázet na vykácená místa následně zničená erozí a vysušená větrem.

V Austrálii dosahují dosahují obdivuhodných rozměrů. V dutině jednoho stromu prý žil domorodec se čtyřčlennou rodinou.

Nesmíme zapomenout na listy. Na mladých výhonech jsou bezřapíkaté a mají specifi cký oválný tvar a stříbřitou barvu. Na starších větvích jsou tmavě zelené, jakoby voskové. Aby si udržely vodu, příroda je obdařila schopností otáčet se ke slunci zády či bokem - nejtenčím profilem, aby na ně dopadlo co nejméně slunečních paprsků.

Blahovičník je všestranně využitelný. Dřevo označované jako australský mahagon či železné dřevo je odolné proti hnilobě, což ho předurčuje jako materiál na výstavbu mostů.

Už v dávných časech domorodci používali eukalyptus jako lék proti horečce, nachlazení a také při hadím uštknutí. I dnes se těší oblibě. Výrobci se předhánějí s přípravky obsahujícími blahovičník, které nádherně provoní byt a pomáhají při zánětech průdušek, nosních dutin či problémech s dýcháním. Existují zubní pasty i bonbony. Soli a aromatické oleje zpříjemní koupel, údajně se tak zmírní nervozita a stres. Jedna lahvička éterického oleje, jenž se může dát i do aromalampy či použít k masážím, se získává z několika desítek kilogramů suroviny.

Ale všeho s mírou a rozumem. Na salát z jedovatých listů eukalyptu zapomeňte. Ovšem bez obav ho můžete pěstovat doma jako okrasnou rostlinu. Hodí se k tomu jen dva druhy, Gunnův a citronový. Potřebuje zejména dostatek světla, vody a přihnojování. Aby košatěl, nutno zaštípnout vrcholky. Vzdejte se ale představy, že se v obýváku uvelebíte do houpacího křesla pod svůj blahovičník a budete vdechovat jeho vůni. Na to byste museli vlastnit eukalyptový háj. *

***

Zajímavosti

* Maskot Austrálie, roztomilá koala, tráví v korunách eukalyptů skoro celý život. Poskytují jí útulek před nepřáteli a dávají potravu. Živí se totiž téměř výhradně eukalyptovými listy. Ovšem vyhovuje jí jen dvanáct z více než pěti set druhů těchto stromů, které v Austrálii rostou. Nejvíce si pochutná na vrcholových lístcích šedého, modrého a říčního červeného eukalyptu.

* Hořké, jedovaté listy, pro většinu zvířat nepoživatelné, koala bez problémů stráví, ale přesto si čichem vybírá ty nejméně jedovaté.