Po dvou hodinách klidné jízdy dojedeme z Blovic do Sušice – brány Šumavy.

Po 23 km kolem krásné Vydry dojedeme na Srní. Je počátek podzimu, okolní příroda poskytuje zajímavé obrazy.

Po dalších pár kilometrech oblíbená Modrava,z ní cesta až na Modrý sloup. Měl jsem to štěstí, na rozdíl od jiných, se tam dostat. Velkou část cesty lemují kůrovcem zničené lesy. Tisíce holých šedých kmenů, které se nesmí porazit. Příroda si prý poradí sama. Strašný pohled a moje velká pochybnost. Cesta přes Kvildu mi připomněla záběry z filmu Král Šumavy. Pět kilometrů za Kvildou je cíl mé cesty – obec Borová Lada a líhně pstruha potočního. Zapálený chovatel této krásné ryby, muž ošlehaný šumavskou přírodou, poutavě vypráví o jeho chovu. I na leteckém snímku je dobře vidět líheň a kaskáda šesti tůní, kde pstruh roste.

V příjemné kanceláři s loveckými trofejemi a puškou na zdi poslouchám celoživotní zkušenosti ze života na Šumavě. Do oka mi padla hromada smrkových krajinek, kterými v kanceláři topí.

Projevuji údiv, protože hned za pletivem je les plný padlých stromů. Průvodce skoro s hořkostí vysvětluje, že jsme v zóně, kde není možno les těžit.

A tak na topení dovážejí krajinky až z Vimperka, vzdáleného 15 kilometrů. Vzpomíná dále, jak dlouhá desetiletí měli práci v péči o les, topilo se jen dřevem, každá chaloupka byla na zimu obložená polínky až po střechu.

Les byl bez kůrovce. A pokud se vyskytl, hospodář raději les podpálil, aby kalamitu zastavil, pak les znovu vysadil. Pan průvodce mi ukazuje průřez kmenu smrku,který na kůrovec před dvěma lety zašel. Tomu smrku bylo 350 let! Až současné moderní úvahy na Šumavě mu vzaly život.„To je tak, když do problémů Šumavy mluví lidé vytvářející neověřené teorie. Mnohdy takoví neumí rozeznat kosa od vrány,” pronesl mezi jiným pan průvodce.

Vracím se domů po stejné cestě, jako jsem přijel. Borová Lada je malebná vesnička s obecním úřadem, mateřskou školkou a několika penziony. Podél cesty zpět vnímám občas hromadu briket, dřeva je poskrovnu.

Všeobecné mínění šumavských obcí je podobné názorům a zkušenostem pana průvodce v líhních pstruha potočního. Co je to za ekologické teorie, za kterých Šumavu ničí kůrovec, dřevo, tato naše důležitá surovina se nesmí zpracovávat, les se nesmí ošetřovat. Topení uhlím uprostřed lesů je opravdu zvrhlost!

Jednoznačně souhlasím s názory a letitými zkušenostmi domorodců na Šumavě, jejichž těžkou prací byla Šumava vždy krásná.

Předci na Šumavě neznali význam slova ekologie. Přírodě ale dobře rozuměli, uměli o les pečovat, dobře ho chránit a s dřevem smysluplně nakládat. Držím vesničkám na Šumavě oba palce, aby zvítězil zdravý rozum!