V politické praxi v ČR se naprosto běžně setkáváme s nepřeberným výběrem mimořádně odporných postupů, jednání a jevů. Není to žádným tajemstvím, veřejnost si je toho dobře vědoma, odsuzuje to, ale bohužel, nijak nepostihuje.

Snad nejtypičtějším jevem naší politické „subkultury” je, že není důležité, zda je prosazován názor, myšlenka nebo opatření dobré nebo špatné, ale to, kdo je prosazuje, kdo s ním přišel. Je-li autorem vlastní nebo (ideově) spřízněná politická strana, pak je třeba takový názor všemožně podporovat, vychvalovat a prosazovat – i kdyby to byl sebevětší nesmysl, jehož realizace způsobí jakékoli škody. Naopak, pokud s něčím (čímkoli) přijde náš ideový odpůrce, je třeba okamžitě jeho návrh zpochybnit, označit za špatný, škodlivý, nenechat na něm nit suchou – a hlavně – překazit jej. Především tehdy, jedná-li se o názor a opatření dobré a potřebné, jehož realizaci by lidé ocenili a uvítali – a tím by náš odpůrce získal politické body. K tomu, aby se zabránilo přijetí dobrého návrhu politického odpůrce, se použijí všechny prostředky, jež jsou k disposici. Do akce se zapojí nejen členové strany, ale i partaje spřátelené, nezávisle závislí politici a veřejní činitelé, novináři – prostě kdekdo, koho lze jakýmkoli způsobem donutit ke spolupráci. Obávám se, že právě nyní jsme svědky těchto praktik v případě rozhodování o osudu Brd.

Rozhodnutí o zrušení VVP Brdy přivítalo mnoho lidí. Těch, kterým vadil režim zákazu vstupu a kteří by rádi toto pohoří navštěvovali bez strachu z pokuty a „buzerace”. Přivítali ho i ti, co dobře znají současný stav v Brdech, kde příroda je drancována bezohlednými těžařskými společnostmi a chtějí pro ni skutečnou ochranu, kterou už jí nyní armáda poskytnout nemůže. A vítají ten úmysl i ti, kteří věří, že příliv nových návštěvníků do Brd pomůže i nepříliš povzbudivému stavu obecních pokladen a místním soukromníkům.

Prostě – typický dobrý nápad, který musí být za každou cenu překažen, aby ten, kdo s ním přišel, náhodou na něm nezískal politické body.

A tak se započalo s varovným zdvíháním obočí a prstů a strašením skutečnými, ale hlavně vykonstruovanými riziky, podněcováním závisti a podsouváním nejrůznějších podezření, mediální masáží a vydíráním politických partnerů i „nezávislých” politiků a veřejně činných osob, aby se přidali do křižáckého tažení proti úmyslu zrušit VVP Brdy a otevřít jej veřejnosti.

Najednou mají někteří panický strach, jak to bude s pitnou vodou, až ji nebudou „hlídat” vojáci, lidé, kteří z pohodlnosti neudělají krok pěšky, se pozastavují nad údajnými horami odpadků, které prý všude pohazují nezodpovědní turisti a cyklisti. Ti, co nerozeznají smrk od lípy, pletou si jelena se slonem a v Brdech v životě nebyli, se najednou chvějí obavami, co bude s tou úžasnou přírodou, o kterou se (prý) tak příkladně vojenské lesy a statky starají. A ti, kteří sedí ve správních a dozorčích radách nejrůznějších realitek, dopravních společností a stavebních a těžařských firem, silným hlasem varují před vpádem developerů. Všichni tihle „zodpovědní a poctiví občané”, co kážou vodu a pijí víno, se spoléhají na to, že masivní masáží veřejnost dokonale „zblbnou” a že takový návrh, kterým by si politický protivník připsal důležité pozitivní body, pokud možno co nejdříve sprovodí ze světa. Co na tom, že to odnese příroda, i lidé v regionu. O ně jim vůbec nejde. Jen o vlastní prospěch a politickou kariéru. A v takovém případě účel světí prostředky. (Bohužel, bývají dost často úspěšní a veřejnost jim opakovaně na jejich podfuky skočí).

Jsme svědky trvajícího útoku proti úmyslu MO zrušit vojenský újezd a vyhlásit v Brdech CHKO. Ten útok je veden z nejrůznějších stran, má však jedno společné – plytkost a diskutabilní váhu používaných argumentů, zkreslování, zamlžování nebo dokonce i nepravdivé překrucování skutečnosti a v neposlední řadě i „hru na city” a podněcování závisti a nenávisti.

Podívejme se na tento tzv. problém také z druhé strany, těch, kteří úmysl zrušit VVP Brdy vítají a věří, že je to nápad nikoli jen dobrý, ale přímo výtečný. A řekněme si, co dobrého přinese, ale i kde jsou skutečná rizika.

Odchodem vojáků z Brd prý dojde k devastaci zdejší zachovalé přírody – toť argument odpůrců. Jak tomu tedy je?

Není úkolem armády přírodu chránit – a také to nedělá. Relativně zachovalá příroda ve VVP Brdy byla důsledkem desítky let trvajícího zákazu vstupu veřejnosti a hlavně stavební a dopravní uzávěry a také toho, že podnik VLS dříve nebyl nucen k intenzivní těžbě a omezoval se jen na nejnutnější výchovné zákroky, likvidaci polomů a lesních škůdců atd.

Tento stav skončil v devadesátých letech, kdy VLS byly i na základě jasného požadavku MO nuceny rozběhnout intenzivní těžbu dřeva v Brdech a další ekonomické aktivity, za účelem vytvoření co největšího objemu finančních prostředků, které MO nutně potřebuje. Zhruba od roku 1995 se v Brdech spustila taková těžba dřeva, jaká tu neměla dříve nikdy obdoby a podnikají se i takové aktivity, které i jinak zdejší přírodu (mnohdy i nevratně) poškozují. I řadě zaměstnanců samotného podniku VLS je to proti mysli, ale veřejně si to nedovolí říci, protože nechtějí přijít o zaměstnání.

Armáda nyní nemá sílu ani prostředky (a ani zájem) přírodu v Brdech chránit, pečovat o ni už vůbec nemůže. Chceme-li zachránit zdejší přírodu, musíme k tomu použít standardní nástroje, které poskytuje náš právní řád. Od toho tu jsou zvláště chráněná území přírody a mezi nimi i institut CHKO nebo NP. Brdy zřejmě kritéria NP nesplňují, ale CHKO ano. Jejím hlavním úkolem je ochrana a péče o přírodu, nikoli exploatace lesů za účelem co nejlépe je zpeněžit.

Zrušení VVP Brdy a jeho nahrazení CHKO je (zřejmě jedinou) příležitostí pro záchranu zdejší přírody, setrvání současných poměrů do budoucna by pravděpodobně znamenalo definitivní zničení všeho cenného, co ještě v Brdech je.

Návštěvníci prý Brdy zničí a zavalí odpadky. Je tomu tak? Pokud bude v Brdech i nadále zachována stavební a dopravní uzávěra (a to je v CHKO v zásadě samozřejmé) a pohyb zde bude omezen jen na pěší, cyklisty a lyžaře, takové nebezpečí nehrozí. Odpadky? Ano – nejsou jich sice hory, ale občas se vyskytují. Újezdní úřad se s žádnou firmou nedohodl na jejich odvozu a likvidaci, neumístil proto k odpočívadlům ani odpadkové koše. Většina návštěvníků si odpadky bere sebou zpět „do civilizace”, ale někteří je skutečně ponechají na místě. K tomu přispívají i někteří lesní dělníci, kterým houby záleží na nějaké ochraně přírody – a bohužel i někteří obyvatelé okolních obcí, kteří si z Brd dělají černou skládku.

Jedním z úkolů Správy CHKO je také úklid, odvoz a likvidace odpadků – a tento problém by byl vyřešen. Vojenské orgány takovou povinnost přímo uloženou nemají. (K jejich cti však nutno říci, že v rámci svých omezených možností se čas od času o odvoz a likvidaci některých odpadů skutečně snaží).

Když prý nebudou o Brdy „pečovat” vojáci, hrozí kontaminace nebo aspoň zhoršení kvality zdejší vody. Jak je tomu ve skutečnosti?

Jediná forma ochrany (když pomineme vyhlášení tzv. EVL, s nimiž si nikdo pořádně neví rady), která se týká Brd, bylo jejich vyhlášení Chráněnou oblastí přirozené akumulace vod – CHOPAV, v roce 1979. Kvalitní, většinou pitná voda, je skutečně jedním z největších pokladů tohoto pohoří. Akumuluje se v četných mokřadech, třasoviskách a rašeliništích a z důvodu nepropustného skalního podloží pak četnými vodotečemi pohoří opouští. Řada obcí i měst (včetně Příbrami) je na pitné vodě z Brd skutečně velmi závislá.

Tyto skutečnosti ale nebrání organizacím, které v Brdech nyní „hospodaří”, aby v zájmu rychlých zisků např. z chovu a následného prodeje ryb z Padrťských rybníků, zlikvidovaly největší rašeliniště v Brdech, protože „kyselá” voda z rašeliniště rybám na Padrti nevyhovovala. Bohužel se likvidují i další rašeliniště a mokřady, vody ubývá, snižuje se její kvalita a Brdy vysychají. Bezohledná a masivní těžba dřeva navíc snižuje retenční schopnost lesů, které tak už nejsou schopny vodu zadržovat, ta rychle a bez užitku odtéká a občas působí i lokální bleskové povodně. Doposud s tímto tragickým stavem nebyl nikdo ochoten ani schopen cokoli udělat. Brdy už zdaleka nejsou tou houbou, nasáklou vodou, jak o nich ve svých půvabných knihách píše pan Čáka.

CHKO je povinna přírodu chránit a pečovat o ní komplexně. Včetně ochrany kvality a množství vod na spravovaném území. Její zřízení v Brdech by tak dávalo solidní naději na to, že se se současným, už velmi nedobrým stavem, začne něco měnit k lepšímu.

Ti, kteří pochybují o tom, že je stav takový, jak jsem jej zde popsal, se mohou snadno přesvědčit. Obětovat trochu toho nepohodlí a nejlépe pěšky se vypravit do brdských lesů ve VVP. I kdyby respektovali režim vstupu, pak i v těch částečně otevřených „nudlích” se přesvědčí o masivní těžbě, devastaci terénu a vyschlých strouhách, které dříve bývaly plné vody. Přesvědčí se i o tom, že „překvapivě” nejvíc odpadků se nachází v blízkosti přilehlých obcí a tam, kde „hospodaří” těžařské firmy. A že to nejsou „jen” petlahve a obaly od energetických nápojů, ale hlavně suť, staré pneumatiky, plechovky od barev, olejů a maziv a vyřazené kočárky, elektrospotřebiče a zařízení domácnosti. (Prostě takový typický „turistický svinčík”).

Odchod armády prý ekonomicky postihne řadu místních obyvatel, kterým armáda poskytuje zaměstnání. Opravdu?

Po zrušení vojenských posádek např. v Příbrami, Rožmitále a Strašicích, zůstala v oblasti jediná posádka – v Jincích. Ta ovšem dává práci i řadě civilních zaměstnanců. Jinak již armáda v Brdech prakticky nikoho z „civilů” nezaměstnává. Jinecká posádka však nekončí, bude zde působit i po zrušení újezdu a bude tak řadě jineckým občanům i dál poskytovat práci. Takže žádné zemětřesení na pracovním trhu v důsledku zrušení vojenského újezdu určitě nenastane. Podnik VLS, s. p. bude prý dál v Brdech „hospodařit” (osobně mne z toho jímá hrůza, ale nešť) a jeho zaměstnanci tak také o svou práci nepřijdou. (Kdyby z Brd odešly VLS, s. p., – což ovšem MO nechce dopustit, působila by zde nepochybně jiná obdobná firma). Tak jakápak ekonomická tragédie? Kolik osob zaměstnává v jednotlivých obcích a městech kolem Brd přímo armáda – s výjimkou Jinec? Řekl bych, že to číslo nebude příliš závratné...

K tomu jen opět poznámka: Nové pracovní příležitosti vzniknou v souvislosti se zřízením CHKO a její Správy. Ani toto číslo by sice nebylo nijak vysoké, ale nepochybuji, že by plně kompenzovalo ztrátu pracovních míst osob, které doposud armáda mimo Jince zaměstnává.

Obcím prý nebyla předložena žádná ekonomická rozvaha, z níž by vyplývalo, proč se vojenský újezd ruší.

Nemyslím, že obce by se vůbec měly vyjadřovat k otázkám bezpečnostní politiky státu, kam nepochybně náleží i problematika vojenských újezdů. Je věcí MO a vlády ČR aby zvážila a rozhodla, zda konkrétní vojenský újezd potřebuje, nebo nikoli. Vyjadřuje se k tomu samozřejmě ve stádiu projednávání příslušného zákona i branně-bezpečnostní výbor PS a bude tak tomu nepochybně i v tomto případě. MO dospělo k závěru, že VVP Brdy není pro jeho potřeby nezbytný a rozhodlo se jej zrušit. Je to plně v jeho kompetenci a není možné, aby v takových otázkách si MO muselo vyžadovat souhlas obcí se zrušením újezdu. To by bylo naprosto absurdní. Vláda ČR také zmíněný záměr MO plně akceptovala. Když to vyjádřím hodně lapidárně a expresivně, pak obce do toho, zda MO vojenský újezd zachová, či nikoli, nemají co mluvit. Domnívám se, že MO šlo dokonce nad rámec svých povinností, když zdůvodnilo, že rozhodnutí o zrušení VVP Brdy je mj. motivováno i ekonomickými hledisky. Je to mnohem víc informací, než bylo povinno sdělit. Pokud někteří představitelé místních samospráv takové informace po MO nebo vládě vyžadují, buď nemají dostatečně jasno o svých kompetencích, nebo pouze matou veřejnost a celý proces (možná záměrně) zdržují.

MO dokonce vyšlo maximálně vstříc místním potřebám, když rozhodlo, že posádka v městysu Jince zůstane i po zrušení újezdu. Vnímám to jako skutečně velkorysé gesto, díky němuž budou i do budoucna pro řadu jineckých občanů zajištěny pracovní příležitosti v místní posádce. Myslím, že tady se MO projevilo i jako velmi pozorný a ohleduplný partner obce i regionu.

Jiná otázka je ovšem rozhodnutí o další budoucnosti území zrušeného vojenského újezdu. Tady je již skutečně třeba s obcemi jednat a jejich názor je zásadní. Myslím, že MO, ale i celá vláda v tomto směru postupovala a postupují naprosto transparentně, obce v pravou chvíli do celého procesu zapojily a jejich hlasu pozorně naslouchají. Proto také i MŽP se obrátilo na okolní obce s dotazem, zda si přejí vyhlášení CHKO v Brdech nebo nikoli. Jak je všeobecně známo, obce ve své většině vyhlášení CHKO podpořily. To mne osobně samozřejmě těší, ale rád bych připomněl, že v tomto směru naopak mohou obce požadovat více informací a především mnohem razantněji projevit svoji vůli – například i pokud jde o to, který subjekt by měl mít právo hospodaření na území zrušeného újezdu. V tomto smyslu je na místě vnímat přání MO, aby to byl podnik VLS, s. p. pouze jako jeden z možných návrhů.

A pak tu máme nejoblíbenější „strašáky”: Brdy jsou „zamořeny” nebezpečnou municí. Co s ní? A kolik (nás) to bude stát? Nebylo by lepší nechat věci tak, jak jsou a ušetřit miliardy za pyrotechnickou očistu území?

Myslím, že nebylo. Jak je to s tou municí a nutnou očistou? Munice v Brdech bezesporu je, není jí zrovna málo a tu a tam je některá i ostrá, nevybuchlá a potenciálně nebezpečná. Pokud mají být lesy zpřístupněny veřejnosti, je třeba je té munice zbavit a učinit je bezpečnými. Tady ovšem mají Brdy, oproti jiným vojenským újezdům, jisté specifikum. Zdaleka nejvíce je ona „problematická” munice koncentrovaná v místech cílových/dopadových ploch a v jejich okolí – tzv. abacích. Těch je v Brdech 6 – Tok, Jordán, Brda, Padrť, Kolvín a Bahna. Padrť a Kolvín (a do jisté míry i Bahna) jsou zakonzervovány, delší čas se tam již necvičí a v současnosti tam už pyrotechnická očista probíhá. Bylo radikálně omezeno i využívání CP Tok a Jordán. CP Brda (a území na SV od silnice Obecnice – Zaječov) zřejmě armáda neopustí (aby měli jinečtí vojáci kde cvičit) – a tohoto prostoru se tedy asi nebude pyrotechnická očista týkat (jde o cca 30 % plochy újezdu – tedy o nějakých 80 km2, doufejme, že méně).

Shodou okolností právě na cílových plochách a v jejich okolí se vyskytují velmi cenné biotopy, najdeme tu řadu chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů i velmi unikátní geomorfologické jevy a útvary. Hloubková pyrotechnická očista by znamenala jejich likvidaci, což je nepřípustné. Bude tedy nutno se na těchto lokalitách omezit spíše jen na povrchový sběr (který samozřejmě vyjde nesrovnatelně levněji), zabezpečit jen určité koridory a na ostatní jejich území z důvodu nebezpečí ohrožení zdraví i ochrany vzácné přírody, omezit vstup. Ostatní území – mimo CP a abaky, je podstatně méně municí kontaminováno, nebude už takový problém je vyčistit, přičemž nemalá část z něho (cca 65 km2) již vyčištěna je – to jsou ty částečně zpřístupněné „nudle”.

Prakticky celá veřejnost i odborníci se shodují, že je třeba Brdy zachovat bez nových staveb, lidskou činností tzv. nedotčené” (Nakolik to někteří míní vážně nevím, ale všichni to jedním dechem tvrdí – vezměme je tedy za slovo). Postačí tedy, když se pyrotechnická očista zaměří na zajištění bezpečného pohybu návštěvníků v území. A to už je něco jiného, než kdyby měla zajistit i takovou bezpečnost, která by umožňovala zakládání a provoz nových staveb. K tomu by bylo už nutné provést na konkrétním místě velmi důkladný (a drahý) hloubkový pyrotechnický průzkum a trvalý dohled. Náklady, spojené s odstraněním nebezpečné munice a garancí bezpečného pohybu návštěvníků v území, tak ve skutečnosti vůbec nemusí být nijak přehnané. Zcela jistě tu nepůjde o miliardy, ale spíše o desítky milionů korun, přičemž vcelku střízlivý odhad se pohybuje kolem 200 mil. Kč. Není to málo, ale k neuvěřitelným číslům, jimiž někteří děsí, to má na hony daleko. (Kolik třeba stojí jeden Grippen?) Řekl bych tedy, že ti, co nás municí vytrvale straší, mají buď velké oči, nebo prostě jen strašit chtějí. (Proč...?)

A ještě jedna poznámka: Od doby zřízení vojenské střelnice v Brdech (1927) až do dneška nebyl, pokud vím, zaznamenán žádný úraz, neřkuli úmrtí, v souvislosti s manipulací nebo střetem s nalezenou municí nepovolanými osobami. A to jsou lokality jako Padrť, Jordán, Brda a Tok (tam hlavně) velmi hojně (a nepovoleně) navštěvovány sběrači borůvek, brusinek a dalších lesních plodů.

Jen co vojáci vojenský újezd opustí, vpadnou tam developeři, rozparcelují ho, vystaví tam kolotoče, houpačky, golfová hřiště, hotely, fast foody a vyrostou tam soukromé přísně střežené rezidence nejrůznějších zbohatlíků.

Spolu s pyrotechnikou asi jedno z nejoblíbenějších strašidel. Co s ním? Docela věřím, že by se našli tací, kteří by si rádi postavili rezidenci na atraktivním místě, že by třeba někdo chtěl vybudovat na Padrťských pláních golfové hřiště, na Toku zřídit sjezdovky, v Třítrubeckém údolí (třeba) luxusní hotýlek a pod Valdekem (taky třeba) nevěstinec. Na Jordánu by se zas mohli prohánět „airsofťáci” a „paintballisté”, všude hučet motory čtyřkolek a offroadů a na Jindřichovce by se mohl hemžit horolezecký potěr. Jenže...

Jenže ono by to nebylo tak jednoduché. Zvlášť v případě existence CHKO, stavební a dopravní uzávěry a solidně zpracovaných ÚPD příslušných obcí. Zakládání nových staveb v I. zónách CHKO, NPR a NPP, PR a PP není možné – ze zákona. Ve II. a III. zónách jen s předchozím souhlasem Správy CHKO. (S velkou pravděpodobností se právě nejatraktivnější části újezdu do I. zón ochrany dostanou). Vlastníkem pozemků zůstane stát a obce budou tato území pouze administrativně spravovat. To je další překážka – vyřídit příslušné výjimky (a uplatit úředníky v obcích, na Správě CHKO a na MŽP) by samo o sobě vyšlo dost draho (to nepočítám, jaký pokřik by spustili ekologičtí aktivisté, kteří se s gustem na CHKO a NP slétají). Pak by se musely natáhnout a vybudovat příslušné sítě (např. ani ve známé „Dzúrovce” u Hořejšího Padrťského rybníka není zavedena elektřina – o dalších místech ani nemluvě), odpady, voda, komunikace atd. atd. Další spousta nákladů, které by ten „špás” hodně prodražily. Višničkou na dortu by pak byl nutný (povinný) hloubkový pyrotechnický průzkum v lokalitě stavby a navazujících komunikacích a stavbách pomocných a následný trvalý pyrotechnický dohled po celou dobu stavebních prací. (Nezapomeňme, že provedená pyrotechnická asanace zřejmě zaručí jen bezpečný pohyb pěších návštěvníků území). Zdejší překážky a jejich překonání by bylo skutečně jen pro silné povahy a v porovnání s celkovou finanční náročností takové akce by se jevila výstavba rezidence pana Bakaly na Modravě v Šumavském národním parku jako stavba psí boudy. Řekl bych, že developerská aktivita v Brdech by rozhodně neměla na růžích ustláno – a ti developeři taky nejsou „pitomí”. Skutečně se neobávám, že by developeři v Brdech uspěli.

A opět poznámka: Něco jiného by ale byly obce pod Brdy. Tam by se zřejmě začali developeři slétat jak včely na med. Jenže – nebylo by to pro ty obce i docela výhodné? Odhaduji, že by cena pozemků v obcích kolem Brd velmi výrazně stoupla, přibyla by v nich spousta pracovních příležitostí a životní standard jejich obyvatel by také asi doznal velmi pozitivních změn. Dnes polozapomenuté a bohužel i zanedbané a nevybavené vesničky kolem Brd by se asi brzy staly „dobrou a prestižní adresou”.

CHKO je taky „obchodní značka”. Přitáhne do Brd spoustu lidí, kteří tak zruší charakter Brd jako opuštěných a liduprázdných lesů.

To je asi skutečně pravda. CHKO opravdu funguje – nikoli jako obchodní značka, ale jako „značka kvality”, která vypovídá o přírodních a estetických hodnotách území, kde je CHKO vyhlášena. I z nejrůznějších průzkumů vyplývá, že se velmi mnoho turistů a cestovatelů při rozhodování o tom, kam pojedou na výlet nebo kde stráví dovolenou, přikloní spíš ve prospěch návštěvy nebo pobytu v NP a CHKO, než jinde, kde nemají záruku, že se setkají s půvabnou přírodou.

Je velmi pravděpodobné, že vyhlášením CHKO a zpřístupněním Brd veřejnosti jejich návštěvnost výrazně vzroste. Značně ji také ovlivní nabídka příslušných služeb v okolních obcích – možnosti kvalitního a cenově dostupného ubytování a stravování, servis, informační a propagační materiály, možnosti parkování, doplňkové programy, půjčovny a prodejny sportovních potřeb, dopravní dostupnost atd.

Brdy už nejsou liduprázdné a opuštěné ani nyní. Jejich návštěvnost pomalu rok od roku roste a na hlavních cestách a nejatraktivnějších lokalitách jen málokdy nikoho nepotkáte. A to je vstup na území VVP omezen. S touto skutečností se budeme muset smířit. Je to však myslím přijatelná cena za to, že turistický ruch přinese do našeho regionu tolik potřebné pracovní příležitosti, lepší služby a samozřejmě i finance. Právě Brdy a rozvoj cestovního ruchu s jejich otevřením spojený, mohou plně kompenzovat ztrátu pracovních příležitostí i výdělků, k nimž na Příbramsku došlo v souvislosti s ukončením těžby rud a uranu. (Ostatně – Příbram a okolí nemají prakticky jiné možnosti ekonomického rozvoje, než právě v turistice a cestovním ruchu. Je jen škoda, že turisticko-ekonomického potenciálu Brd jsme nemohli využívat mnohem dříve.)

A opět poznámka: Nebude sice možno udržet Brdy liduprázdnými, ale neobydlenými a nezastavěnými ano. To je také jejich obrovská přednost před jinými atraktivními krajinami v naší zemi. Je a mělo by být v našem vlastním zájmu tento stav zachovat. Zastavění nitra pohoří rekreačními zařízeními a podobnými objekty, by přitažlivost Brd velmi rychle zlikvidovalo. A není to ani nutné – Brdy nejsou tak rozsáhlé pohoří, že by bylo nutno v jeho nitru budovat ubytovací kapacity. Postačí, když jimi budou disponovat okolní obce. Je to výzva pro místní podnikatele a živnostníky, aby dokázali budoucí poptávku uspokojit. Věřím, že je to v jejich silách.

Ve Středočeském kraji vyvolává silný odpor požadavek sousedících obcí z Plzeňského kraje na rozdělení současného újezdu mezi Stč. a Plzeňský kraj. Jde o citlivý problém. Určitě je to citlivý a delikátní problém – na který jsem sám některé starosty upozorňoval už v době, kdy se teprve „strašický návrh” sestavoval. Bez jakékoli odezvy, na Příbramsku se tyhle věci jaksi tradičně podceňovaly. Výsledkem je, že MV pracovalo s jediným návrhem, protože jiný mu nedošel a není se co divit, že mu vyšlo vstříc.

Rozumím sice požadavkům obcí z Plzeňského kraje (a věřím, že kdyby byla situace opačná, újezd se celý nacházel na Plzeňsku a hranice mezi kraji probíhala za posledními domy středočeských obcí, vznesli by obdobný požadavek i Středočeši), nicméně jsem Příbramák a jsou mi tak logicky bližší zájmy kraje Středočeského.

Mám ale pocit, že věc se dramatizuje a vyhrocuje zbytečně. Především – nikdo nikomu nebere žádný majetek. Celé území nadále zůstane ve vlastnictví státu, obce budou „nové” katastry pouze administrovat, o dispozicích s nemovitým majetkem (pozemky) tak jako tak rozhodovat nebudou. Finanční zvýhodnění, které získají zvětšením svých katastrů, nebude příliš významné (ale samozřejmě – každá koruna navíc dobrá). Starostům asi přibudou další starosti.

O oprávněnosti některých požadavků z Plzeňska by se asi dalo i diskutovat – ostatně samotné řešení územně správního členění újezdu, které je nyní na stole, ani neodpovídá jednomu z požadavků strašického návrhu – vést hranice katastrů a krajů podle rozvodí. Tak či onak bylo myslím zásadní chybou, že Stč. kraj adekvátně a hlavně včas nereagoval a na příslušná ministerstva nezaslal vlastní návrh, o němž by se muselo také jednat. Nepřipadá mi příliš seriozní cokoli druhé straně vyčítat, když jsme si tento stav de facto zavinili sami. Plzeňáci prostě byli mnohem lépe připravení a – nerad to říkám, je to tak stále.

K tomu opět obligátní poznámku: MO byla velmi blízká myšlenka sdružení Brdy-Res publica, podle níž se vůbec území újezdu nemělo dělit, ale měla být zachována současná (poněkud imaginární) obec Brdy. Odpadlo by tak „handrkování se” o hranice a zjednodušilo by to také celkově správu toho území. Celá věc bohužel ztroskotala (pokud je mi známo) na nedostatečném počtu obyvatel „obce Brdy” (34). Tak nízký počet obyvatel ani neumožňuje takové „sídlo” vyhlásit obcí. K tomu by muselo dotyčné sídlo mít alespoň víc jak 50 obyvatel. Možná škoda, že v Brdech nežije aspoň o těch 26 až 27 obyvatel více.....

Na závěr si dovolím (spíš smutné) konstatování: Žabomyší vojny, které se nyní vedou o Brdy (zda tu vyhlásit CHKO či nikoli, komu přidělit jaké katastry a podobné triviálnosti) na jedné straně svědčí o hluboké neznalosti problematiky ze strany obcí a o jejich neochotě se věcí důsledně a zodpovědně zabývat a načerpat relevantní informace (a nikoli naslouchat „sousedským poudačkám”), na straně druhé odvádějí pozornost od mnohem vážnějších věcí, které se v případě Brd dějí nebo připravují – a které mohou velmi podstatně ovlivnit poměry v regionu – mnohem víc než to, zda Horní Lhota bude spravovat katastr větší nebo menší než Dolní Lhota. A nezbývá mi než vyzvat ty, kteří se cítí být povoláni o Brdech rozhodovat – rozum do hrsti, dámy a pánové!