Každý den se procházím v okolí sušického nádraží a nestačím se divit. Skoro nepřetržitě se tady dřevem plní železniční vagóny. Na nedaleké ploše vyrostly hromady vytěžených kmenů a každodenně potkávám desítky nákladních aut, které vozí poražené stromy sem tam. Člověk se až diví, kde se to dřevo stále bere.
Aby toho nebylo málo, jaro mě vytáhlo na procházky do okolních lesů. A už v nejbližším okolí zmizely i staré smrky v malých lokalitách, v těch větších je stále více vytěžených ploch a když jsem si nedávno vyjel na Šumavu, tak to bylo na infarkt.
Hodně se toho dnes svádí na kůrovce, ale když si člověk lépe prohlédne většinu poražených stromů, po kůrovci není ani památky.
A nezůstává jen u smrků, bere se všechno, včetně listnatých stromů a nepohrdne se ani břízou.
Aby toho nebylo málo, ve vytěžených lesích to vypadá jako na bojišti. Dříve dovádivé potůčky se mění na zabahněné stružky, cesty jsou dobré tak pro tanky a zdá se, že to nikomu nevadí. Je sice pravdou, že se občas i něco vysazuje, ale hodně toho i usychá. Nedej Bože, aby bylo další suché léto. Hlavní ale je, že rostou konta.
Bohumír Bouška, Sušice
