Lesnické hospodaření se po staletí spoléhá na řadu přírodních procesů, např. na samovolnou reprodukci dřevin (přirozenou obnovu) a přírodní výběr (autoredukci) během klíčení, vzcházení a odrůstání nových generací stromů. Intenzifikace využívání lesů se na přelomu 16. a 17. století ve vazbě na rozvoj průmyslu projevila mj. rozšířením tzv. pasečného hospodářského způsobu, při němž bývají na určité ploše místo cíleného výběru jen určitých jedinců vytěženy všechny stromy naráz.
Nový porost pak vznikne z náletu semen okolních stromů, příp. několika nevytěžených kvalitních jedinců (výstavků) původního porostu.
Častější alternativou je však člověkem provedená výsadba či výsev hospodářsky ceněných druhů (umělá obnova). Tento způsob se významně rozšířil koncem 18. století a v našich lesích převládá dodnes.
Dědičná podstata dřevin na území ČR byla díky velké rozloze lesů a nižší poptávce po 454 Vesmír 99, červenec — srpen 2020 speciálních sortimentech dříví ovlivněna lesnictvím méně než v západní Evropě. Již v 18. století se však osivo pro potřeby umělé obnovy začalo i dovážet, přičemž jeho původ byl často neznámý. K důvodům již tehdy patřila ekonomická výhodnost importu před zajištěním náročného sběru. Přístup vlastníků k využívání jiného než místního osiva byl však různý, někteří striktně využívali pouze lokální zdroje. V 19. století vznikly v Evropě velké semenářské závody a objevily se i první problémy při využití osiva nevhodného původu. Genetické souvislosti totiž nebyly zpočátku známy, a tak se např. šišky borovice s výhodou sklízely i v zakrslých porostech přímořských oblastí. Zvláště u populací hospodářsky významných jehličnanů tak došlo i v našich lesích k výraznému narušení původního genofondu.
Celý článek najdete ve Vesmíru.
