Rozhovor s docentem Václavem Zieglerem, bývalým vedoucím Katedry přírodních věd Pedagogické fakulty v Praze

* Vědci, ochránci životního prostředí, ministerstvo životního prostředí, ale i obce či kruhy podnikatelské a sám prezident odmítají návrh zákona o Národním parku Šumava, který předložila skupina senátorů na schůzi Senátu Parlamentu České republiky a který Senát nedávno schválil a poslal k dalšímu projednávání do sněmovny. Všichni upozorňují, že takto postavený zákon by nechránil cennou šumavskou přírodu, kvůli níž byl národní park vyhlášen, či že odporuje zájmům obcí, developerů a dalších, kteří v poslání národního parku vidí příležitosti k tučným výdělkům. Co tomu říkáte?

A všichni zapomínají na to, že většinu území Šumavy zabírá Národní park Šumava vyhlášený v roce 1991 a přehlášený v roce 1992 a chráněná krajinná oblast Šumava vyhlášená v roce 1963. Dnešní tragédii NPŠ založil experiment v sousedním Národním parku Bavorský les (NPBL). Jeho správa přistoupila v osmdesátých letech minulého století k experimentu zavedením bezzásahového režimu. Nedaleko od hranice Bavorského lesa se v hospodářském lese soukromníka přemnožil kůrovec a zaútočil i na smrkové monokultury NPBL. Protože správa parku proti němu nezasahovala, postupně zničil všechny smrkové monokultury v NPBL, tj. asi 40 procent jeho plochy. Protože smrčiny NPBL sahají až na státní hranici, jež je současně hranicí NPŠ, kůrovec se okolo roku 2000 rozšířil z NPBL do NPŠ. Příznivé povětrnostní podmínky i nedostatek jeho predátorů způsobily postupně se rozšiřující kalamitu, srovnatelnou s kalamitou konce 19. století. Tehdejší Správa NPŠ i ministr životního prostředí Kužvart se pokusili proti kůrovci zasáhnout. Zásah ale vyvolal ostrý nesouhlas některých »ekologických« hnutí a následná blokáda, organizovaná Hnutím Duha, za velké podpory většiny hromadných sdělovacích prostředků, znemožnila adekvátní postup, možný i podle platných českých zákonů. Kužvartovi nástupci se pak raději přiklonili k bezzásahovému režimu v I. zónách NPŠ, než by riskovali své postavení. Kůrovec se zatím čile množil a napadal další a další plochy lesa. V roce 2009 kůrovcová kalamita v NPŠ dosahuje takového rozsahu, že mnozí jihočeští politici žádají omezení, popř. i zrušení NPŠ, což sice není v zájmu ani těchto politiků, ale především ani v zájmu přírody. A nejen na Šumavě.

* Jak ale vy, jako přírodovědec, Šumavu chápete?

Národní park Šumava, tak to chápu já, je biocentrem evropského významu a jeho územím probíhají biokoridory celorepublikového a celoevropského významu. Přestože většina lesních porostů je v parku druhotná, zachovaly se zde i velké plochy lesa s přirozenou skladbou dřevin. Vegetační stupně představují na Šumavě od severu k jihu jedlové bučiny, bukové jedliny a jedlosmrkové bučiny. Na ně navazují přirozené horské smrčiny, smrčiny s příměsí jedle, smrčiny s příměsí jeřábu a smrčiny s příměsí klenu. Nejvyšší polohy až na hranici lesa zaujímají porosty kosodřeviny. Velmi výrazným přírodním prvkem Šumavy jsou slatě, které jsou situované v náhorních plošinách šumavských plání. Mezi ně patří Tetřevská slať, Olšinka u Kvildy, Jezerní slať, Buková slať. Největším slaťovým komplexem je soustava Modravských slatí. Kromě slatí je zde řada dalších národních přírodních rezervací, přírodních rezervací a přírodních památek. K těm nejznámějším patří Bílá strž, Boubínský prales, Buková suť, Černé a Čertovo jezero, Lipka, Mrtvý luh, Rokytské slati a Trojmezná hora. Nejstarší je Boubínský prales vyhlášený v roce 1858.

* Problém je kůrovec. Co s ním?

Největší problémy řeší ochrana přírody opravdu v napadení lesa kůrovcem, ale nejde jen o něj. Je tu i narůstající tendence turistického ruchu technické povahy (lyžařství, vodní sporty apod.). Z toho vznikají potíže se zásobováním, s odpadky a dochází k výrazné devastaci zdejší přírody. Příznivě nejsou ovšem ochraně přírody nakloněny ani zdejší obce, které vidí ve zdejší přírodě především laciný zdroj svých zisků.

* Proč je návrh senátorského zákona o Šumavě v rozporu se zákonem o ochraně přírody a krajiny? A proč proti němu brojí i strana protichůdná ochraně přírody? A proč má podobné výhrady k senátorské předloze zákona i ministr životního prostředí Brabec?

Především musím říci, že je chvályhodné, že senátoři chtějí, aby Národní park Šumava byl zřízen a chráněn zákonem, a ne jen nařízením vlády. Jenže senátorský návrh je v několika bodech v rozporu se zákonem o ochraně přírody a krajiny, obsahuje řadu zbytečných detailů a zavádí zcela nesystémové kroky. Návrh je podle něj určitým »slepencem« s cílem zohlednit do určité míry zájmy všech zúčastněných, což samozřejmě není možné! Chceme-li, aby Národní park Šumava byl národním parkem, musíme vycházet zcela přirozeně ze zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. Základním nedostatkem návrhu je totiž chybějící jasná formulace základního poslání parku a jeho cílů. V tomto směru by bylo třeba jednoznačně vycházet ze zákona č. 114, kde je tato věc jasně řečena. Avšak v případě připravovaného zákona o Šumavě tomu bohužel tak není, jednoznačná specifikace poslání parku chybí. V důležitém §1 odst. 5 návrhu MŽP se pouze hovoří o tom, co je »rovněžÂ« posláním parku (uvedená vymezení nejsou navíc zcela jednoznačná), avšak žádné skutečné poslání předem stanoveno není. Například zákon o NP České Švýcarsko (č. 161/1999 Sb.) říká: »Posláním národního parku je uchování a zlepšení přírodního prostředí, ochrana jedinečných geomorfologických hodnot, planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a zachování typického vzhledu krajiny« (§ 1, čl. 1). Dalo by se očekávat, že v připravovaném zákoně o Šumavě bude nějaké podobné určení, avšak to tam není. Jsem přesvědčen o tom, že právě zde spočívá základní problém. Velmi bych doporučoval, aby byla jasně řečena formulace tohoto paragrafu či odstavce, ve kterém by jednoznačně zazněla formulace o poslání a cílech parku, která by byla aktuální dnes a i za 50 či za 100 let. Takové formulace mají dnes např. americké národní parky (a vůbec většina národních parků v civilizovaném světě. Nelze totiž se ohánět tím, že jinde, např. v USA, mají velká území a mohou si národní parky amerického typu dovolit. Naopak. My máme malé území a máme-li na tomto malém území zničit i ty malé hodnoty přírody, které tu zůstaly přes jeho intenzivní využívání po mnohá staletí zachovány, jsme velmi špatnými hospodáři s naším životním prostředím. Proto je nutno zákonem nařídit jednoznačná (!) omezení činností v národním parku v souladu se zákonem č. 114/1992 Sb., a ne tento zákon, právně nadřazený, opravovat zákonem o Národním parku Šumava. Řada ustanovení senátorského návrhu k tomu totiž spěje. Zákon nerespektuje mimo jiné i to, že velká část Šumavy patří pod ochranu Evropské unie jako Evropsky významná lokalita, z čehož plynou závazky a dosti striktní povinnosti s rizikem sankcí v případě jejich neplnění. Toho si je vědomo alespoň MŽP ČR. Ustanovení o ochraně přírody jsou v senátorském návrhu nanejvýš nedostatečná, takže při jeho přijetí by zákon téměř nechránil vzácnou šumavskou přírodu, ale bude zde otevřen prostor pro komerci na území národního parku, což odporuje nejen ustanovením zákona č. 114/1992 Sb., ale především ustanovením Evropské unie a UNESCO o poslání národních parků při ochraně přírody! Návrh senátního zákona o NP Šumava spíše tedy chrání zájmy několika regionálních politiků a podnikatelských skupin. Naproti tomu lze jedině postavit skutečné provázání orgánu NP Šumava a obcí na jeho území a nabídnutí pracovních příležitostí v rámci ochrany přírody (např. naučná centra, práce pro Správu NP, drobné služby a pohostinství apod.), na které sice nikdo nezbohatne, ale také nikdo nebude škodit zdejší přírodě. Problematika turistického ruchu by měla být v zákoně jednoznačně vymezena. Stávající centra turistického ruchu by měla zkvalitňovat své služby a ne je rozšiřovat do krajiny a zvláště chráněných území. To se týká i zimního cestovního ruchu, zejména lyžařských center. Podpora pěší turistice, vyloučení turistiky motoristické, zeštíhlení turistiky vodácké a další turistiky, vyžadující speciálních zařízení. Nevidím problém v tom, že se bude chodit jen po vyznačených trasách. V cizině je to obvyklé a nikdo (!) se nad tím nepozastavuje.

* A co lesní hospodaření?

Lesní hospodaření by se v NP Šumava mělo odvíjet od plánu rozvoje NP. Problematika tzv. I. zón a zón dalších by se měla odvíjet od jejich definitivního vytýčení. Není rozhodující, zdali bude 16, nebo 20, nebo 30 % území v I. zóně parku, ale jestli území do zóny zařazené, má skutečně odpovídající hodnotu. Vždyť vedle lesů je zde řada dalších původních biotopů, které do I. zóny patří. Na to musí odpovědět týmy odborníků a ne zákonodárců. A hlavně se nesmí opakovat kůrovcové tragédie. K tomu povede jedině rychlá a koncepční obnova lesa i s pomocí výsadeb akceptujících původní složení zdejších lesních dřevin ze zdejšího semenného materiálu. A hle, je zde další příležitost pro pracovní místa. Podle senátního návrhu zákona se většina lesů v národním parku má řídit lesním zákonem, takže by se v něm hospodařilo jako v komerčních lesích. Zavádí také daňové kompenzace a finanční náhrady pro obce na území parku, čímž zavazuje stát k finanční zátěži a vytváří nerovné postavení ve vztahu k dalším obcím v ČR. Návrh zákona předpokládá, že až na dvou třetinách území parku může být umožněna další výstavba, či obchodování s pozemky. To naprosto odporuje nejen zákonu č. 114/1992 Sb., ale i všem evropským a světovým normám o ochraně přírody a krajiny. To by v zákoně být nemělo, nebo by mělo být řečeno, že na území NP je to zakázáno. Navíc rozloha NP Šumava není tak velká, aby toho bylo zapotřebí!

* A tedy, suma sumárum, jaký závěr přijmout?

Z celkového pohledu se domnívám, že návrh senátního zákona je špatný a nekoncepční. Proto by mělo MŽP ČR připravit ve spolupráci s vědeckou veřejností, ochránci životního prostředí, Správou NP a obcemi nový návrh a předložit ho před schvalovacím procesem k posouzení veřejnosti a podle jejich připomínek ho upravit tak, aby odpovídal našim i mezinárodně uznávaným normám ochrany přírody a krajiny.