Stanovisko

Návrh zákona o Šumavě připravovaný ministerstvem životního prostředí, by měl být vstřícný také k lidem, kteří žijí v obcích na území Národního parku Šumava.

Předpokládáme, že zákon jasně vymezí území I. zóny Národního parku, která by měla být pokud možno scelena a jejich rozloha by neměla přesáhnout 25 procent plochy parku.

Dále by v I. zónách neměly být intravilány obcí, protože to brání jejich rozvoji. Ze stejného důvodu pak prosazujeme převedení státních pozemků, které leží na území obcí v třetí zónách parku, do jejich vlastnictví. Nechceme totiž, aby obce byly dále vystaveny šikaně státních úředníků, kteří často pod nesmyslnými záminkami kvůli údajně ochraně životního prostředí brání obcím ve výstavbě a nepřímo je tak připravují o nová pracovní místa. Oceňujeme však, že současné vedení Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava v čele s ředitelem PhDr. Janem Stráským, je k obcím vstřícnější, než tomu bylo za jeho předchůdců.

Rovněž také podporujeme rozvoj turistického ruchu na Šumavě včetně výstavby nové lanovky na Hraničník, která by propojila území České republiky s rakouskými lyžařskými středisky a zamezila nesmyslnému objíždění lyžařů automobily šumavskou přírodou. Znamenalo by to zvýšení možnosti pracovních příležitostí a zklidnění škodlivého pohybu turistů v okolních obcích a samotném NP.

Pro další generace chceme Šumavu zachovat zdravou a krásnou. To ovšem znamená i zásah proti kůrovci v I. zónách Národního parku do doby, než se podaří najít účinnější způsob než je zdravotní kácení. I to je ale pořád lepší řešení než devastovaná krajina s pahýly stromů a totálně změněným lesním klimatem zničeným kůrovcem smrkovým. Nesouhlasíme také s jednáním tzv. stínové vědecké rady parku a jejich předkládáním ultimativních požadavků, jejichž splnění si chtějí vynutit hrozbou odchodů z jednání komise, jmenovanou ministrem životního prostředí Tomášem Chalupou, která má za úkol připravit návrh zákona o Šumavě. Tito lidé nemají zájem na kompromisu a zachování zelené Šumavy, ale chtějí za každou cenu prosadit jenom své představy. Ovšem jejich vize Šumavy jako obrovské botanické zahrady uprostřed relativně malé civilizované Evropy je scestná a nebezpečná. Zdejší rozloha chráněného šumavského území se nemůže srovnávat s daleko většími národními parky v severní Americe nebo Africe, které si ekologická sdružení berou za vzor.