Projev na 48. schůzi Poslanecké sněmovny dne 1. 7. 2016
Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dostáváme se tedy ke třetímu čtení novely zákona o ochraně přírody a krajiny, novely zákona, který máme na svých stolech již poměrně dlouho, který vzbuzoval velké diskuse nás zde na plénu Sněmovny, ve výboru pro životní prostředí, ve výboru pro regionální rozvoj, ale také samozřejmě vzbuzuje, vzbuzoval a bude vzbuzovat velké diskuse i mimo tuto budovu. Hlavně vzbuzuje velké diskuse a obavy u těch lidí, kterých se bezprostředně dotkne, a to tedy konkrétně lidí, žijících na Šumavě.
Já musím otevřeně říci, že jakkoliv je ta procedura skryta do novely zákona o ochraně přírody a krajiny, do jakéhosi obecného zákona, obecné normy, která již vlastně více než 24 let tady nějak slouží /nebudu hodnotit, jak dobře, ale slouží/, tak víme dobře, že tím důvodem je snaha nějak posunout situaci v našem největším národním parku, a to je Národní park Šumava.
Tedy, když mluvím o těch lidech, kterým na tom, jak dopadne dnešní jednání, nejvíce záleží, tak mám na mysli obyvatele Šumavy, mám na mysli ty z občanů České republiky, kterým záleží na tomto krásném pohoří, kterým záleží na tom, aby tam lidé mohli žít, aby tam mohli jezdit, kochat z krásné přírody.
Diskuse samozřejmě mohou mít různou polaritu. Jsou zde názory, které jsem tady zmínil, názory obyvatel Šumavy, ale samozřejmě jsou také názory lidí, kteří v ochraně přírody spatřují jakési svoje posvátné poslání, dokonce možná bychom to mohli nazvat náboženstvím, lidí, pro které je ochrana přírody takovou činností sama o sobě. Činnosti s tím související považují za gró své práce, své aktivity, svého života.
My jsme mnozí z nás potkávali v minulých dnech, když jsme přicházeli do Sněmovny, na Malostranském náměstí stánek hnutí DUHA. Ten stánek byl vyzdoben přitažlivými obrázky přírody. Většinou to tedy byla příroda šumavská. Je to příroda půvabná, malebná. Já jsem se setkal s případem, když jsem na tom stánku nějaké minuty, možná desítky minut, strávil, že přicházeli lidé a ptali se, říkali - já sem jdu podpořit tu zelenou Šumavu, kde mám podepsat ty archy, jdu podpořit ty šumavské obce, aby zůstala zelená. Ale já musel říci: Víte, paní, kde jste? Tady nejste u stánku šumavských obcí, tady jste u stánku hnutí DUHA, které má na svědomí to, že dnes Šumava z 20 % je uschlá. Zažil jsem případ, kdy pán, který podepsal, po několika otázkách, které jsme spolu probrali, svůj podpis z listiny škrtl. Ano, tito lidé samozřejmě sice argumentují ve prospěch dobrého zákona o národních parcích, ale mají tím na mysli zákon o Šumavě, který bude vyhovovat jim, jejich zájmům, jejich pojetí ochrany přírody.
My jsme také mnozí z nás, možná všichni, protože ta mailová komunikace dnešní umožňuje jednoduché rozesílání zpráv. My jsme dostávali do svých mailových schránek maily od lidí, kteří se na nás obraceli s žádostí, která možná v některých případech měla určité specifické individuální rysy, ale v gró to by byly zkopírované návodné texty, které jim poskytlo Hnutí Duha, a někteří ti respondenti, kteří nám psali, to také samozřejmě přiznávali. Ty jejich výzvy, které nám psali, se protínaly vlastně v jednom takovém bodě, a to byla podpora bezzásahovosti v národních parcích. Všichni ovšem měli na mysli Národní park Šumava. Vyzývali nás k podpoře bezzásahového hospodaření, vyzývali nás k tomu, abychom bezzásahovým způsobem ochraňovali lesy a zdůrazňovali lesy jako zásobárny vody. Vyzývali nás, abychom bezzásahovým způsobem chránili zelené rozsáhlé horské smrčiny, abychom chránili, připojili se k ochraně bezzásahovým způsobem vzácných rostlin, abychom nedopustili, aby zahynul jeden jediný živý strom. Netušili nebo nechtěli vědět, že to, co právě Hnutí Duha podpořilo a co se stalo skutkem právě z důvodu bezzásahovosti, má za následek něco úplně jiného, uschnutí významné části Šumavy, 20 tisíc hektarů tohoto národního parku, a to na místech, která po celou řadu let byla prostě jakýmsi magickým symbolem Šumavy: prameny Vltavy, Jezerní stěna, Plešné jezero, celý masiv Plešného a další.
Oni asi nevěděli, že tyto věci nastaly poté, co na Šumavě došlo k největšímu přírodnímu jevu v minulých desetiletích, a to byl orkán Kyrill, který zuřil v lednu 2007. To, že vyzývají k ochraně Šumavy jako zásobárny vody, s tím já stoprocentně souhlasím. Já si myslím, že Šumava, tak jak i v zákoně je to zakotvené, by měla být ošetřována především také z hlediska toho, že je to skutečně zásobárna vody. Jak už jsem tady jednou řekl, my u nás v Čechách musíme spoléhat na to, jaká voda k nám spadne z nebe, jakou tady si udržíme, protože všechna ostatní voda od nás odtéká. Nemáme nějaký masivní přítok, nezlobte se, vlastenci, nechlubte se, vlastenci, říká Havlíček: "Není to věc řádná, že neteče odnikud, do Čech voda žádná." - už jsem tady jednou tady u toho mikrofonu řekl.
Pan docent Pokorný, kandidát věd, k tomu napsal: "Obávám se, že les uhynul na velkých plochách ve vrcholových partiích a dochází ke změně místního klimatu, klesá množství srážek. Stoupla průměrná teplota a hlavně na velkých plochách jsou za jasných slunečných dnů vysoké teploty. Ubývá mlhy, netvoří se mraky, přichází více sluneční energie, odpařená voda se nevrací zpět." To je názor vědce, který reprezentuje názory té skupiny vědců, kteří mají velké obavy z toho bezzásahového hospodaření. Názory naopak těch, kteří podporují bezzásahovost, se zakládají na názorech jiné skupiny vědců, kterou zase reprezentuje pan docent Hruška, který říká opak, který říká: nejlepším zadržovatelem vody v lese je suchý strom. Je to věc, která je samozřejmě zpochybňována. Tak jako pan docent Hruška zpochybňuje tvrzení pana docenta Pokorného a jemu příznivých vědců, tak naopak pan docent zpochybňuje velmi výrazně, kvalifikovaně tvrzení pana docenta Hrušky. Nesmíme tedy věřit jenom jednomu podání vědecké pravdy, nesmíme věřit jenom tomu, co říká skupina vědců, kteří jsou shromážděni kolem docenta Hrušky.
Čili ty maily, které jsme dostávali, mnozí z nás odpovídali, mnozí z nás odepisovali na ně. Já jsem to tak také zpočátku dělal, pak jsem se zaměřil pouze na ty, které mi nějakým způsobem připadaly zajímavé, nebo ty od lidí, které jsem znal, a musel jsem se vyjadřovat s velkým politováním toho, že podléhají názorům ekologických aktivistů a nehledí na názory jiné.
Princip bezzásahovosti v zákoně, který projednáváme, je zakotven podle mého názoru v § 15, a to ve slovech "včetně zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů". Tady si dovolím položit jednu otázku, zdali toto zajištění přírodních dějů nebo nerušené zajištění, jako asi trošku logický protimluv, není vlastně samo největším zásahem do přírody. Já to doložím třeba na příkladu orkánu Kyrill. Tehdy v tom lednu 2007 padlo na Šumavě veliké množství dřevní hmoty ve všech zónách, v podstatě průřezem. Tehdy byl ministrem pan Martin Bursík, který se rozhodoval o tom, jak naloží s touto vlastně velkou kalamitou, která hrozila vznikem další kalamity, tedy kalamity kůrovcové. A on tenkrát rozhodl, že ponechá dříví na Šumavě ležet a že je v prvních a části druhých zón nevyklidí, že vznikne kůrovcová kalamita. On tenkrát používal slov, že vlastně orkán Kyrill je přírodní děj a kůrovec je součástí přírody. A tehdy při senátním slyšení, znovu musím opakovat, přijal odpovědnost za stav Šumavy, který bude v budoucích letech následovat. Těmto argumentům bychom rozuměli, kdyby se jednalo o území, které je od jaksi svého stvoření nebo vzniku neobydlené, jako jsou ty národní parky na severoamerickém kontinentu. Ale tak tady tomu není. Tady žily generace lidí, které formovaly jak přírodní, tak duchovní stránku tohoto pohoří. Možno říci, že v tomto kontextu byl počin ministra Bursíka gigantickým zásahem do aktuálního průběhu přírodních dějů a významně ovlivnil tvářnost, krajinný ráz Šumavy na mnoho desetiletí a možná staletí do budoucnosti.
Krajinný ráz, to je také to, čím se zaštiťují ti autoři mailů, které jsme dostávali do našich mailových schránek. Krajinný ráz je porušen, někteří říkají, že vratně, že se za nějaká desetiletí, staletí může opět Šumava zelenat, a někteří bohužel jsou v tomhle směru skeptičtí a tvrdí, že to tak také nemusí být, že Šumava může být v budoucnu skalnatým suchým pohořím. Ovšem nikdo není schopen předpovědět stoprocentně a kvalifikovaně, jak tento experiment bezzásahovosti na Šumavě bude nakonec vypadat, jak nakonec dopadne. Dokonce ani ten experimentátor není znám, ten, který řídí ten experiment, který rozhoduje o tom, co se stane v té digestoři (?). Ten experimentátor, to budete vy, ti, kteří schválíte tento zákon, převezmete odpovědnost za tento experiment.
Je obava z toho, že naprostá bezzásahovost na Šumavě povede k dalším kůrovcovým kalamitám v té monokulturní struktuře šumavských lesů, že další hektary lesa uschnou a jaký porost bude v uschlém lese se vyvíjet, nejsme schopni stoprocentně nikdo z nás předvídat. Bude ta Šumava stále citlivější k podobným přírodním kalamitám. Ty se mohou opakovat s větší časovou frekvencí, než tomu je dosud.
Chceme-li mít na Šumavě skutečně divočinu v celé její kráse a také i pestrosti druhů, tak podle mého názoru nám nezbývá, nežli přírodě k tomu pomoci. To znamená, tady jednoznačně musím říci, že ti z nás, kteří odmítáme bezzásahovost, nejsme těmi zaprodanci developerů, jak nás někdy naši odpůrci označují.
Nejsme ti, kteří by chtěli celou Šumavu zabetonovat, na jejich velké části vytvářet sjezdovky, golfová hřiště, lunaparky a podobné věci. Není tomu tak. My bychom jenom rádi, abychom vzali rozum do hrsti a k půvabné přírodní, chceme-li, divočině Šumavy pomohli tím, že budeme v těch nejexponovanějších místech Šumavy vysazovat vhodné druhy. Budeme bránit devastaci lesa masivními přírodními zásahy, jako jsou různé polomy nebo z nich plynoucí kůrovcové kalamity. Do tohoto procesu musí vstupovat lidé. Není možné část Šumavy, dokonce většinou část Šumavy, jak říká náš zákon, uzavřít a ponechat ji jejímu vlastnímu vývoji. Já možná řeknu, jejímu vlastnímu osudu. Jistě, zákon je tady potřeba, ty zásahy lidí musí být regulovány zákonem, ale prostě člověk se nemůže vzdát odpovědnosti. Čili v těch nejcennějších územích bude zasahovat a přírodě v jejím rozvoji pomáhat.
Ještě je čas, abychom tohleto učinili, ještě je čas, abychom se o to pokusili. Můžeme hned prvním hlasováním, pokud se domnívám, že naše jednací regule to umožní, budeme se vypořádávat s návrhy, které jsme s kolegou Vladimírem Vilímcem předložili, a to je návrh na zamítnutí tohoto zákona, který tady už zazněl ve druhém čtení a o kterém bude rozhodováno ve čtení třetím, tedy dnes. Zamítnutím toho zákona by se pro ostatní národní parky příliš nezměnilo. Ono je po pravdě, nechci říct, že je to nezajímá. To bych nerad řekl, ale tolik jim o to nejde, tolik nejsou zavlečeni, zainteresováni do té debaty. Oni celkem vzato jednak hospodaří na malém území, jednak ty parky mají zlomkovou rozlohu, než má Šumava, a jednak, samozřejmě není tam ta expozice taková. Nejsou tam obce, nežijí tam lidé. Ti by nebyli zamítnutím zákony postiženi. Samotná dikce zákona nevyžaduje zásadní změnu. Víme dobře, že chceme-li změnit něco opravdu zásadního, jak se domníváte, tak si najdete cestu k další novele zákona, kterou tady řešíme ohledně úhrady újmy za ochranu přírody, takže pokud něco v tom zákoně bude zlobit a bude-li dneska zamítnut, tak máme cestu, jak ty určité závady napravovat. Takže moje výzva velmi silná, podložená dokonce usnesením zastupitelstva Jihočeského kraje. Zastupitelstvo Jihočeského kraje v dubnu na svém zasedání přijalo všemi hlasy přítomných zastupitelů kromě jednoho, který se zdržel, usnesení, které vyzývá Poslaneckou sněmovnu, aby zamítla novelu zákona 114 o ochraně přírody a krajiny. Zastupitelstvo Jihočeského kraje se takto silně jednoznačně vyjádřilo. Podobná vyjádření máme také i od zastupitelstva Plzeňského kraje, tedy toho druhého kraje, který má tu čest, že na jeho území je Národní park Šumava. Máme tedy k tomu významný mandát regionální samosprávy. A už nemluvím o tom, že názor obcí, které tvoří svaz šumavských obcí, je naprosto v souladu s tím, co říkám, a ta výzva je tady naprosto jednoznačná. Připojuji se k tomu, abychom tento zákon zamítli. Čili moje první výzva je výzva a prosba hlasování pro zamítnutí tohoto zákona. Já nabízím, abychom pak v široké diskusi zkusili situaci na Šumavě řešit. Ani pro Šumavu se nic nestane. Pokud tento zákon nebude schválen, nebude zrušeno vládní nařízení, kterým vláda park před 25 lety zřídila, nebude nikterak zneplatněno, budeme podle něj moci postupovat a máme k dispozici i dosud platný zákon, nenovelizovaný, o ochraně přírody a krajiny. Takže nic. Žádná zásadní změna nám nehrozí. Dokonce ani Evropská unie nás nějakým infringementem netlačí k tomu, jak mnohdy býváme vyzýváni k tomu, abychom pro to hlasovali. Čili, dámy a pánové, to je moje první výzva, zamítněme zákon.
Pokud by se tak nestalo, já bohužel mám zkušenost, že koaliční semknutí je mnohdy silnější než osobní pohled, ale tady bych možná dal naději tomu, že ten váš osobní postoj převáží a budete hlasovat pro vás.
Pak bych chtěl ještě upozornit na pozměňovací návrhy, které jsem předložil. Předložil jsem celkem tři. První návrh se týká jednak návrhu na vypuštění slov zakotvujících bezzásahovost do § 15 odst. 3. Pak se snažím taky, aby byl vymezen režim pro pohyb na cestách v Národním parku. Je zde významný paragraf, který se snažím novelizovat, a to je paragraf umožňující provádět jisté zásahy v zóně nejcennějších přírodních hodnot, tedy v té zóně přírodní. To je změna § 18 A. A pak také navrhuji, aby bylo možné v případě nezbytně nutném, tak aby byla zachována ekologická stabilita a přirozená skladba, tak provádět určité zásahy péče o lesy. To je do § 22 A.
A pak ještě mám tady jeden návrh, a to je, aby předkupní právo, které si stát vymezuje na pozemky v Národním parku, aby toto předkupní právo nebylo uplatňováno na zastavěných územích obcí a na zastavitelných plochách obcí, tedy těch plochách, o kterých zastupitelstvo v širokém ujednání s orgány kolem přírody mimo jiné rozhodlo, že to je území pro rozvoj obce určené.
Druhý můj návrh, ten se týká zakotvení systému cest do Národního parku. Národní park je specifický, který umožňuje určitý mimosystémový zásah, to znamená tak, aby na rozdíl od ostatních parků na Šumavě byla síť cest, ať už co do výčtu těchto cest v seznamu, tak co do jejich zakotvení do mapového podkladu, aby byla zařazena jako příloha zákona.
A konečně třetí můj pozměňovací návrh se týká tak diskutovaného postavení obcí. To je známý symbol problému, který zákon přináší pro obce, a to je zdali orgán ochrany přírody o změnách, které chce v různých dokumentech, které park řídí, projednat s obcemi, nebo s nimi dohodnout. Víme dobře, kdo jsme se v některé veřejné správě, v některém segmentu se pohybovali, že někdy projednat znamená svolat jednání a všechny návrhy zamítnout, tak aby byla povinnost dohodnout. Já navrhuji, aby ta dohoda musela být nikoliv s radou parku, ale s obcemi, které ze zákona jsou v radě zúčastněné. Zákon nestanoví, kolik členů má ta rada mít, tedy ředitel Správy parku může najmenovat do rady tolik svých příznivců tak, aby obce klidně mohli přehlasovat. Proto navrhuji ve svých návrzích, aby povinnost dohodnout jednotlivé změny, ať už se to týká zón Národního parku, klidových území nebo i zásad péče, aby ta dohoda musela být učiněna s těmi 22 zástupci obcí, kteří jsou do rady parku nominováni podle tohoto našeho zákona. To je můj třetí pozměňovací návrh.
Já samozřejmě teď možná trochu předběhnu ten proces. Pan zpravodaj pak na začátku po skončení rozpravy přednese návrh na proceduru. Já bych byl rád, kdyby o těch mých návrzích, za prvé je to návrh, který je návrhem na změnu § 18 A, který pak definuje činnosti, které v přírodní zóně mohou být učiněny, tak pak i ty návrhy, které stanovují význam obcí při dohadování o těch dokumentech, aby byly předřazeny a aby bylo o nich hlasováno především, než o návrzích, které předkládá vlastně výbor pro životní prostředí na základě podnětu z ministerstva.
Až dojde k té chvíli, kdy se pan předsedající bude tázat, zdali má někdo připomínky k proceduře, tak já si pak dovolím přihlásit a vystoupím a tento návrh na změnu procedury přednesu.
Dámy a pánové, já samozřejmě vím, že je to věc, která je pro nás možná, pro mnohé, konfliktní, ale přesto se připojuji k té výzvě Jihočeského kraje, která byla naprosto jednoznačná - prosba o zamítnutí. Pokud by k tomu nedošlo, prosím tedy o podporu mých pozměňovacích návrhů. Děkuji za pozornost.
