ČESKÉ BUDĚJOVICE Uprostřed stovek hektarů uschlého lesa stojí malé ostrůvky zcela zdravých zelených smrků. Takový obrázek se nabízí návštěvníkům na mnoha místech Národního parku Šumava. Kůrovec doslova sežral miliony stromů, některé smrky prostě nechal být. Proč? To je záhada, na kterou vědci i lesníci zatím marně hledají odpověď.

Zdravé stromy stojí ve stejných lokalitách jako ty uschlé, jsou s největší pravděpodobností podobně staré, měly stejné podmínky k životu.

„Takových ostrůvků zelených smrků, někdy i jednotlivců, obklopených suchým lesem jsou na Šumavě skutečně stovky,” řekl LN Pavel Hubený, vedoucí Správy CHKO Šumava, která je součástí šumavského národního parku.

I když podle něj žádná vědecká studie zatím neodhalila důvody zvláštní odolnosti těchto stromů vůči náletu kůrovce, pouhým pozorováním lze zjistit zajímavé skutečnosti. „Některé smrky, které přežily kalamitu, byly nějakým způsobem ve svém růstu takzvaně utlačovány okolními stromy, neměly šanci dostat se ke světlu, rostly pomaleji,” řekl Hubený. A kůrovec jako by se rozhodl, že tyto utlačované jedince ušetří. „To ale samozřejmě není žádný vědecký poznatek, jen zkušenost z pozorování,” uvedl.

Bylo by to na Nobelovu cenu S jinou teorií zase přichází náměstek ředitele Národního parku Šumava Jiří Mánek, lesník, který se zabýval přímo genetikou smrků. Švédský vědecký tým pod vedením profesora Johna Byerse, předního světového odborníka na chemickou ekologii, podle Mánka odhalil, že některé smrky vůbec neprodukují látky, takzvané atraktanty, jejichž prostřednictvím se kůrovec orientuje při svém náletu.

„Stejnou vlastnost pak měli dokonce i potomci těchto smrků,” řekl LN Mánek. Jenže představa, že by semena ze stromů zvlášť odolných proti kůrovci mohla být v budoucnu základem smrkových lesů, které brouk nedokáže ohrozit, je podle Mánka ryzí utopie. Les totiž představuje tak složitý ekosystém plný nejrůznějších přírodních vazeb, že veškeré lidské teorie může příroda postavit na hlavu.

Ani v ryze přírodních oblastech bez lidského zásahu se ze smrků, které kůrovci nechutnají, nevyvinula evolučním procesem stromová populace zcela odolná proti náletům lýkožrouta. Vždy zůstává určité malé procento stromů, které brouk nenapadá, stejně jako zůstávají stromy atraktivní pro lýkožrouta.

„Když jsme po kůrovcové kalamitě v Trojmezenském pralese zkoumali dospělé smrky, které kalamitu jako jedny z mála přežily, zjistili jsme, že se do nich kůrovec vůbec nepokusil zavrtat,” řekl LN Jan Liška z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti. Naopak se ale podle něj na některých místech Šumavy stalo, že se lýkožrouti do stromů, které nechali být, po roce vrátili a dokonali dílo zkázy.

„V přírodě jsou prostě věci, které dokážeme jen těžko rozklíčovat. Pokud by to v případě smrků a kůrovce někdo dokázal, bylo by to na Nobelovu cenu,” řekl Liška.

***

Inspekce úřaduje

* Česká inspekce životního prostředí zahájila správní řízení, které má prověřit, zda správa šumavského parku svými zásahy proti kůrovci neporušila zákony. Hnutí Duha považuje krok za důkaz, že kácení u Modravy bylo nezákonné. „ Z dopisu od inspekce vyplývá, že šetření je uzavřené a nyní se jen rozhoduje o výši pokuty,” řekl LN Jaromír Bláha z Duhy.

* Vedení inspekce takovou interpretaci odmítá. Inspektoři se prý jen rozhodli prozkoumat další podněty k likvidaci kůrovcové kalamity. Ostatně první šetření inspektorů žádné chyby ze strany vedení parku neprokázalo.

V mezidobí obdrželi další podněty, a tak řeší také použití biocidů.