Stromy se nemohou pohybovat z místa na místo, přesto ale spolu komunikují a vzájemně se ovlivňují. Vzájemné působení je zřejmě i příčinou fenoménu nazývaného plachost korun (crown shyness), kdy se koruny stromů jakoby vyhýbají vzájemnému dotyku. Pokud se v některých lesích podíváte vzhůru, uvidíte zřetelné mezery oddělující jednotlivé koruny stromů.
Celý článek najdete zde.
Komentáře
Jo, když někdo jenom čumí do počítače a nechodí po lese, většina jevů mu uteče.
Kdyby jste to chtěli vidět na vlastní čočky a ne ve studii, tak dejte vědět.
Dle mého jde o fázi optima, kdy stromy mají už vybojované své místo na slunci / to je vidět i z foto - jde o vzrostlé stromy / a už nebojují o život. Drží své pozice a využívají maximum vláhy a živin a není jich už víc pro další boj.
Ten jev se dá velmi dobře pozorovat ve starších sušších borech, doubravách. Ve starých horských lesích. Nebo mám zaschlou javořinu po příliš intenzivním zásahu - čímž se v podstatě tento stav přivodil zvenčí - zvýšeným výparem a ty stromy ztratili bojového ducha už v mládí. To lze snadno i u dubu.
A na zahradě se tak chovají i ovocné stromy.
Jen logicky - patrnější ten jev je u čm větších stromů.
Za chvíli se z těch studií všichni po...
Jenže kde to dnes pozorovat, ze? Vždyť takový porost je pro plantazniky už dávno prestarly a neproduktivní, vždyť na tom samém místě mohly už vyrůst tři generace smrku! Takové plýtvání! Takže kromě Rumunska či trojmezí Slovensko-Polsko-Ukr ajina, pralesů Dinarskych hor v Chorvatsku apod. lze u nás toto vidět jen ojediněle, např. v NPR Razula v Javornikach, ale tam je to otázka už pouze několika desetiletí, protože staré jedle umírají věkem a mladší je nedorustaji, nemají z čeho.