ROZHOVOR: „Někdy to trvá léta, i desítky let, než se v regionu podaří se všemi subjekty na něčem dohodnout,” říká ředitel Správy NP a CHKO Šumava Pavel Hubený

Šumava – Donedávna jako vedoucí správy chráněné krajinné oblasti nemusel Pavel Hubený řešit zásadní koncepční otázky vedení Národního parku Šumava. To se ale odvoláním Jiřího Mánka a po pověření Pavla Hubeného změnilo.

* Máte za sebou téměř čtvrt století působení v oblasti ochrany přírody na Šumavě. Jste v pořadí desátým člověkem, který řídí národní park. Znamená to, že jste v CHKO vydržel takovou dobu, že jste byl spokojen s tím, jak byl celá léta národní park veden?

Jako vedoucí Správy CHKO Šumava jsem to ani nemusel řešit, protože v CHKO byla pravidla v podstatě po celou dobu stejná a mému přesvědčení a práci naprosto vyhovovala. I v devadesátých letech byly diskuse o principu národního parku a dodnes jsou stejné. Zda má být park spíše víc podobný CHKO, nebo se z něj má stát mezinárodně uznávaný velký národní park. Vždy jsem byl nakloněn spíše tomu druhému.

* I když jste ve funkci poměrně krátký čas, přece jen, nebylo vám líp na správě CHKO?

Je to úplně jiná práce, která má neuvěřitelně velký záběr. A toho, co jsem donedávna dělal na CHKO a co mne hodně bavilo, je naprosté minimum, to už jsem stihl pochopit. Jako vedoucí CHKO jsem měl určitý zákonný aparát k ochraně území a proti sobě vždy spoustu subjektů a vždy jsem musel vyjednávat a domlouvat se. Někdy to trvá léta, i desítky let, než se podaří se v regionu se všemi subjekty na něčem dohodnout. Na téhle židli příliš velkou vyjednávací možnost navíc člověk nemá. Jsou jasně rozdané noty, je tu Plán péče, jsou tu zákony, které musíme dodržovat, je tu ekonomika zařízení. Je to jiná práce, zvykám si.

* Jak moc si na to lze zvyknout? Přece jen už v minulosti za některých ředitelů jste platil za jakéhosi kverulanta a jakousi neřízenou střelu, která vedla značné diskuse s vedením správy parku. Nebylo opravdu jednodušší, být tak říkajíc za bukem na CHKO?

Myslím si, že názory by měl člověk říkat. Když si myslíte, že je něco správně, měli by to slyšet i ostatní. O věcech by se mělo mluvit a diskutovat. Často to může být i tak, že když se věci proberou dostatečně dobře, předejde se i nějakým potížím. Pochopitelně stejně jako já, mohou uvažovat i jiní lidé zvenčí. Co mne hodně rozčilovalo, a doufám, že to tady nenastane, byly situace, kdy se vedení najednou tvářilo natolik loajálně, že poradit řediteli trochu jiné řešení, než jaké se prvoplánově zdá být nejlepší, bylo považováno za nejhorší hřích. Přece od toho je porada vedení a tým, aby se věci diskutovaly. To bych od svých lidí potřeboval, protože žádný ředitel není neomylný.

* Jeden z důležitých partnerů pro jednání a další vývoj je pro vás také rada parku. Budete mít snahu opět radu rozdělit na regionální a vědeckou sekci?

Nejlepší by bylo, pokud by Rada i nadále zasedala jako celek, nerad bych ji dál fragmentoval. To je již ze zákona: jedna část Rady má pravomoc poslat dokumenty s rozporem ministrovi a druhá část ze zákona stejnou možnost nemá. V tom vidím určitou nerovnováhu, ale musíme s tím pracovat. Byl bych ale rád, pokud by Rada byla jednotná, ne v názorech, ale aby jednala společně. Každopádně mám dvě možnosti: buď budu jednat s radou tak, jak je z minula nastavena, nebo její složení změním podle toho, co umožňuje zákon. To, že existuje jakási Stínová vědecká rada, není důsledek toho, že by byli někteří její členové odejiti, protože odešli sami poté, co se s nimi přestalo komunikovat, což není dobře. V tomto uskupení, ať chceme nebo ne, jsou lidé, kteří na Šumavě zkoumají a mají informace o tom, co se na Šumavě skutečně děje. Už z toho pohledu není dobře, aby zůstávali mimo. Určitě bych byl rád, aby někteří z nich se do rady vrátili, protože mohou přinášet co nejobjektivnější informace o dění v přírodě a to je pro poradní orgán velmi důležité.

* Domníváte se, že v takovém případě budou ochotni přistoupit na kompromisy, protože zatím se to tak nejeví?

To je otázka toho, jak by měla Rada fungovat. Ze zákona je Rada poradní a konzultační orgán ředitele, ne správní rada pivovaru. Jasně, že když ředitel nevyhoví představám buď části, nebo celé rady, pak má Rada opravný prostředek. Nemělo by k tomu docházet, rozhodně ne příliš často, ale mělo by spíš jednání směřovat ke sladění názorů. Nicméně není zcela nezbytné, aby všichni členové rady měli na věc stejný názor, od toho je to rada, ve které jsou lidé s různými odbornými i životními zkušenostmi.

* Budou problémy s některými již rozjetými projekty, například na Březníku a podobně?

Jestli budou problémy, to nevím. Mám nějaké informace, další si nechávám postupně předložit. Uvěcí, které mne primárně zajímají a u kterých mohou být pochybnosti, na ty se podívám. Pokud tomu nebudu zcela rozumět, nechám si zpracovat audit, prostě si chci ve věcech udělat jasno, abych zjistil, jestli je to skutečně problematická věc, nebo je vše v pořádku. Divné věci budu chtít udělat tak, aby byly jasné, nebo je zastavím. Pokud to půjde, protože jsou tu smlouvy a závazky. Bude mi to minimálně týden – dva trvat.

* Nehrozí tu nebezpečí, že se vylije vanička i s dítětem, že se dobré věci zruší jen proto, kdo je navrhl a v jaké době vznikly?

Vůbec pro mne není kritériem, kdo je pod jakým projektem podepsaný. Správa se za minulého vedení vydala trochu jiným směrem, než před tím, ale je tu rozjetá celá řada podle mne vynikajících nápadů. I ty jsou pochopitelně některými lidmi kritizovány. Já nechci popřít dobré nápady, ale i ty nejlepší musejí být v souladu s tím, co má Správa dělat. Pokud se najdou projekty, které mají určité nedostatky, pak buď nebudou vůbec, nebo se budou muset nejprve ty nedostatky odstranit.

* Znám váš názor, že Šumava nepotřebuje samostatný zákon. Nicméně i ministr Brabec v únoru potvrdil, že není možné, aby si jeden předpis vykládali různí úředníci různě. Není to přece jen argument pro zákon o Národním parku Šumava?

Pořád si myslím, že aby se podobným situacím předešlo, to žádný zákon nevyřeší. Zákon, který naprosto a totálně každým paragrafem řeší každou situaci, není možné připravit, protože život takový není, je nejednoznačný a neuvěřitelně pestrý. Stačí se podívat na nový občanský zákoník, jak je obsáhlý, co všechno řeší a přitom nikdo pořádně neví, co to do důsledku přinese, jak některé situace dopadnou, to se bude muset teprve prosoudit. Zákon pouze stanovuje rámcová pravidla a definuje postupy. V tomto smyslu je podle mého názoru zákon o ochraně přírody dostačující. Mít zákon, který by předcházel jakékoli kolizi, není možné. V celé republice by měla mít ochrana přírody jeden zákon a výkon státní správy by se měl v tomto ohledu sjednotit, aby na stejnou věc nebyly rozdílné názory. Na to ale nástroje jsou, je jen věcí je uplatnit. Zákon o Šumavě, nebo jedna z jeho verzí, kterou jsem měl možnost číst, to nenapravuje, naopak vytváří další nové nejednoznačnosti.

* Snad jediný projekt, který dlouhodobě vyvolává značné diskuse, byť i obce samy tvrdí, že to není věcí celé Šumavy, je lanovka na Hraničník. Zatím nikdy tato aktivita nedospěla tak daleko, že se jasně řeklo, proč tento projekt nemůže být realizovaný. Budete přesto hledat cesty, jak ho realizovat, nebo je to z vašeho pohledu definitivně mrtvá záležitost?

Obávám se, že v této konkrétní věci už ředitel národního parku nemůže hrát žádnou roli. Pokud se mne lidé ptají na lanovku a dojezdovou sjezdovku na Hraničníku, opakuji to, co dřív, vždycky to byl problém, teď se ví, že je to velký problém, ale s tím já nic neudělám.

* Dokážete udělat něco alespoň s přechodem přes Modrý Sloup?

V tomto případě je angažmá ředitele přece jen trochu větší. Musím se domluvit s dotčenými subjekty, jakým způsobem se domnívají, že by bylo nejlepší postupovat. Můj názor je, že se v tomto případě od začátku nepostupovalo striktně tak, jak říká zákon, z čehož pramení celý problém. Považoval bych za nejvhodnější se podívat na celou oblast výskytu tetřeva jako na celek, položit na stůl veškeré varianty, co tam chceme dělat a vše to nechme posoudit v procesu EIA. Z toho vyjde, co lze a nelze, za jakých podmínek. Doufám, že až to skončí, budou všichni výsledek akceptovat.

* Spolu s ministrem jste se minulé úterý účastnil dvou oddělených setkání se dvěma skupinami zástupců šumavského regionu. Co jste si vy osobně z těchto schůzek odnesl?

Jedna skupina podporovala otevřeně kroky pana ministra, druhou skupinu představovali převážně zástupci obcí národního parku. Ta druhá schůzka ve mně vyvolala vzpomínky staré zhruba dvacet let, kdy bývala také jednání mezi ministerstvem, Správou a obcemi plná emocí a výčitek, a kdy se končilo jakýmsi smířením a pocitem optimistického porozumění. A ejhle, druhý den ráno to bylo horší, než před tou schůzkou. Atím, kdo si to rozmyslel, byli většinou zástupci regionu. Takže to znám, nepřekvapuje mě to, ale je velmi těžké tímto způsobem pracovat.

* Měl byste podle slov ministra spíše sblížit, než s ohledem na omezený časový mandát zcela smířit, oba názorové tábory, pokud se týká dalšího směřování a vývoje v Národním parku Šumava. Nicméně fakt, že při své návštěvě jednal ministr se dvěma názorově odlišnými skupinami odděleně, tím vám asi příliš nepomohl. Jak sám říkáte, bylo by dobré, aby se jednalo se všemi stejně. Budete se chtít podobných kroků do budoucna alespoň vy sám vyvarovat a jednat se všemi názorovými skupinami najednou?

Chci se pokusit nabídnout spolupráci a hledat společný způsob soužití. Mělo by nám jít o podstatu, pak je nepochybně možné vyřešit spoustu problémů. Když jasně řeknete, co chcete, a druhý řekne, co může, je vydefinován prostor pro jednání a hledání společného řešení. A pokud jde o to, kdo všechno má spolu jednat: na to platí docela normální lidské parametry – pokud chcete slyšet škálu názorů, je třeba mít co nejširší škálu diskutujících, pokud potřebujete řešit technické postupy, potřebujete jen pár lidí, kteří jim rozumí. A obávám se, že kdybych svolal starosty obcí národního parku na schůzku s nějakým táborem lidu, asi by mi to starostové vyčítali. A chápal bych to. Oni mají mandát od voličů a jejich postavení je prostě trochu jiné.

* Ještě k lanovce na Hraničník. Při únorovém setkání se starosty ministr Richard Brabec uvedl, že ani jemu se nelíbí, že po pravém břehu Lipna míří do lyžařských středisek na druhé straně hranice desítky tisíc aut. Není to pro ochranu přírody možná ještě škodlivější, než minimalistická verze lanovky na Hraničník?

To je trochu manipulativní otázka. To, že jezdíme autem třeba i pro rohlíky 200 metrů od domu, nikoho nepobuřuje. Myslím, že tohle není úplně poctivě míněný protiargument. Navíc se pro zpřístupnění Hraničníku plánují další silnice – takže bez dopravy to stejně nepůjde. Ale tady se srovnávají zcela odlišné hodnoty: Máme poškodit ekosystém, který nejsme schopni nikde uměle vytvořit, přijít o druhy, jejichž populace je na hranici přežití? A proti tomu jako protiváhu postavíme nějakou frekvenci aut, která i ve špičce bude desetinová proti každodenní frekvenci v centru Českých Budějovic? Kompletní rozhovor s Pavlem Hubeným najdete na www.prachaticky.denik.cz.

***

Pavel Hubený

Narodil se 13. dubna 1963 v Klatovech. Po gymnáziu absolvoval na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze obor ekonomická a regionální geografie. Je rozvedený, má pět dětí, narození šestého potomka očekává každým dnem. Dlouhá léta žil v Klatovech, již pátým rokem bydlí pod Boubínem. V roce 1988 nastoupil na Správu Chráněné krajinné oblasti Šumava, před vyhlášením Národního parku Šumava v roce 1990 odešel pro nesouhlas s připravovanou koncepcí národního parku. Do roku 1992 působil na Okresním úřadu v Klatovech, následně kývl na nabídku tehdejšího ředitele Správy NP a CHKO Šumava Jiřího Kece a od roku 1993 pracoval na Správě jako vedoucí CHKO Šumava. Od 1. Května 2014 byl jmenován ředitelem Správy NP a CHKO Šumava.

„Jsem přesvědčený, že pravidla jsou nastavena jasně. Zákon o ochraně přírody platí od roku 1992. V té době pochopitelně jeho tvůrci nemohli vědět, jak to bude vypadat za dvacet let. Dnes máme jiné zkušenosti, takže bych se spíše přikláněl k velké novele tohoto zákona s nastavením podle současné situace.”

Pavel Hubený, ředitel Správy NPŠ