Ředitel Lesů města Jirkov Jaromír Fiala si původně představoval, že bude myslivcem. „Jenže jsem zjistil, že mě neláká něco si střelit a pověsit to vycpané na zeď. V podstatě to nechápu," prozradil.
Oblečení typické pro lesáky a zelená čepice. V ničem jiném snad Jaromíra Fialu ani není možné potkat.
Jako lesní inženýr se více než třicet let snaží o udržení a zvelebení lesů v Krušných horách, poslední dekádu je ve vedení Lesů města Jirkova, které sídlí v Boleboři.
* Jaký je stav jirkovských lesů?
Není dobrý, to si můžeme říct na rovinu. Je to hlavně poslední dva tři roky. I předtím jsme měli problémy, ale nebyly tak devastující. Mívali jsme problém s kloubnatkou, což je parazitující houba, která napadala smrk pichlavý. Byl tu jako náhradní výsadba. V 70. až 80. letech se hledaly alternativy za usychající smrky ztepilé a smrk pichlavý se jevil jako jedna z nejodolnějších dřevin. Odolával daleko lépe kyselým dešťům. Jenže kloubnatka na pichláči našla ideálního nositele. V současnosti je většina jehličnatých stromů napadána kůrovcem.
* Kůrovci hodně nahrává sucho a teplo a podle dlouhodobé předpovědi počasí má být letos podobně horký rok jako loni. Jaké máte možnosti v boji proti škůdci za takových podmínek?
Moc možností není. Za standardních okolností jehličnaté stromy dokážou kůrovci vzdorovat tím, že ho zalijí pryskyřicí, když se začne zavrtávat. Jenže teď jsou dlouhodobě oslabené. Jde to odspodu výš do hor do nadmořské výšky kolem 600 metrů, což je zhruba Boleboř. Sucho je prvotní příčinou, na Moravě se to začalo odvíjet dřív, k nám to dorazilo až v roce 2018. Loni se v lesích nad Jirkovem začaly projevovat souše, kde usychají dospělé borovice a smrky. Například pod Boleboří máme dvouhektarový porost, kde stromy jednoduše nastojato uschly. Způsobuje to pokles spodní vody. Navíc má každý jehličnatý strom své kůrovce. Nejhorší je lýkožrout smrkový, ale je i chalkograf, česky lýkožrout lesklý, který stromy napadá od vršku. Když chodí člověk pod stromy, nevidí to. Napadá spíš slabší větve, ale strom pak začne hromadně opadávat a to už je v podstatě pozdě. Klasický lýkožrout smrkový nalétává na kmeny a to je vidět. Když se zavrtává, padají ze stromu drtinky. Napadá dospělé a starší stromy, zatímco chalkograf mlaziny. Jestli bude pokračovat sucho a čím dál častější větrné smrště, letos jich bylo několik – smrčiny ve vyšší poloze jsou rozlámané, bude to pro kůrovce ideální. Boj s kůrovcem je velmi omezený. Vytěžit dřevo, zpracovat, odvézt.
Celý článek najdete v Deníku.
