Chcete, abychom zachovali druhy ptáků či hmyzu a vodu v krajině? Zaplaťte to a uděláme to, říká hrabě Francesco Kinský dal Borgo, jeden z největších vlastníků pozemků v Česku Rodina Kinských vlastní v Česku rozlehlé lesy a půdu tři sta let. Francesco Kinský spolu se svým bratrancem Carlem se správy rodinného majetku ujal před šesti lety, ale budoucnost svých držav nevidí moc dobře. Sucho trápí nejen zemědělskou půdu, ale i lesní porosty, které podle Kinského pomalu ztrácejí svou hodnotu.
„Všechno, co tady vidíte, bude jinak. Až v Česku začneme pěstovat olivovníky nebo palmy, to už nebude dobré," ukazuje kolem sebe mladý Kinský.
* Vaše rodina patří k největším vlastníkům lesů v Česku. Jaká je dnes jejich výnosnost?
Jsem velmi vděčný za majetek, který vlastníme, ale ohledně budoucnosti jsem docela nervózní. Dřív byly lesy a zemědělská půda jednou z nejbezpečnějších forem investice. Hodnota byla stabilní a jistá. Oproti jiným investicím byla sice nižší rentabilita, ale dnes je problém, že rentabilita šla ještě níž, a jistota tady není, hlavně kvůli klimatickým změnám. Snažíme se postarat se o majetek tak, abychom ho vylepšili pro budoucí generace, ale vzhledem k současným podmínkám nevíme, jakou hodnotu bude mít za padesát let. Když bude pokračovat krize se suchem, hodnota majetku určitě klesne. Jsem přesvědčen, že ceny lesa už dnes klesly oproti tomu, jaká byla jejich hodnota řekněme před pěti lety. Cena za jehličnaté dřevo je hodně nízká a máme problém s kůrovcem. Dnes máme s jehličnatými lesy spíše náklady. Všichni se baví o problému s kůrovcem, který napadá smrky, ale problém je i u borovic, které usychají kvůli nedostatku vody. Za problémy s kůrovcem i s borovicemi přitom může jedině sucho.
* Co proti tomu děláte?
Nemáme na to vliv. Chci říct, že oproti jiným profesím a jiným typům majetku nemůžeme majetek přemístit, investovat do jeho ochrany nebo poručit, aby začalo pršet. Voda prostě není a my se nemůžeme přestěhovat. Je to jako když přišli komunisté a předtím nacisté, kteří nám vzali majetek. Prostě si ho nemůžete vzít s sebou. Továrnu přestěhujete, ale s půdou nehnete.
* Jak to vidíte do budoucna?
Chtěl bych být pozitivní. Podle mě bychom se během následujících dvaceti let měli snažit podnik minimálně trochu diverzifikovat, abychom nebyli tolik závislí na lesích, protože když přijde krize jako ta současná, je to velký problém. Do budoucna musíme změnit alespoň strukturu lesa. Podle možností samozřejmě, protože les není umělá věc, kde byste si mohli vybrat: tady chci dub, tady něco jiného. Je to příroda, kterou můžete jen podporovat, ale nemůžete jí poručit. O kůrovci a lese má hrozně moc lidí scestné názory, protože tomu většinou nerozumějí nebo to posuzují jen podle svého oboru. Někdo vám řekne, ať kůrovec sežere smrky, protože tady stejně za sto let vyrostou znovu, ale už nebere v úvahu, že my z lesa žijeme. Málo se také mluví o tom, že když necháme les zemřít, aby se sám obnovil za sto let, ztratíme ostatní funkce lesa, jako jsou zadržování vody v krajině, obnova kyslíku, zlepšování kvality půdy, biodiverzita a tak dále. Když nebudou lesy, nebude ani voda a půda se vysuší.
Celý článek najdete v Euru.
