Nejzásadnější příčiny dnešní lesnicko-dřevařské krize (L-D), která nabývá do apokalyptických rozměrů, jsem definoval v prvním díle.
Nyní je prostor pro přiblížení nejzásadnějších kroků k prevenci zachování zdravého lesa, ke snížení rizik z plošného rozpadu lesa a k eliminaci ekologických, sociálních a ekonomických škod smrkové a borové kalamity.
Z médií můžeme slyšet, že je nutné pěstovat druhově pestrý les. Ale ne vždy tomu tak bylo. Když se totiž podíváme na dlouhodobé statistiky evidence zastoupení jednotlivých druhů dřevin vyplývající ze Zelené zprávy Ministerstva zemědělství ČR (2017), tak zjistíme, že jen smrk je v našich lesích zastoupen rovnou polovinou druhové skladby, což je na míle vzdálené přirozenému 11% podílu i doporučovanému 37% podílu, jenž je kompromisem po stránce ekologické i ekonomické. Ačkoliv Ministerstvo zemědělství ČR deklaruje, že roste výměra listnatých lesů a že výsadba listnatých dřevin se v dnešní době pohybuje okolo 60 %, tak z dlouhodobých statistik vyplývá, že podíl smrku se změnil za 67 let o pouhých 10 %. Přitom od roku 2000 došlo ke snížení zastoupení smrku o 4 %. Rozhodně se jedná o změnu dřevinné skladby, ale nechám na posouzení čtenářů, zda změnu druhové skladby vyhodnotí jako dostatečně rychlou s ohledem na hrozbu globální změny klimatu (GZK) a s vědomím toho, že české lesy jsou po zdravotní stránce v nejhorším stavu z celé Evropy.
Celý článek najdete zde.
