Již třetí měsíc mohou milovníci přírody a vojenské historie navštěvovat Chráněnou krajinnou oblast Brdy, kdysi zakázaný vojenský prostor. Podívali jsme se do její západní části na Rokycansku, kde nám dělala společnost divoká řeka Klabava a tisíce smrků.
Do Brd se vydáme ze Strašic, obce, která svou písemnou historii započala v polovině 14. století, kdy se v ní usídlili synové Petra z Rožmberka. Nedaleko nynějšího kostela sv. Vavřince kdysi stával hrad, z jehož zbytků pak byla postavena myslivna či fara. Strašice teď zřejmě zažijí větší nával turistů, protože se nacházejí na okraji chráněné oblasti, a tak jsou vhodné jako výchozí bod. Již dnes nabízejí dvě muzea – středních Brd a dopravy.
Poněvadž turistické značení v Brdech ještě není, musíme vyrazit poslepu. Z centra Strašic na okraj bývalého újezdu dojdeme po žluté značce, dál už nás bude vést mapa a kvalitní cesty, ze kterých by lidé v některých oblastech neměli scházet, jelikož jsou v oblasti stále nevyčištěné plochy od munice.
Za hučení řeky Klabavy vstupujeme do lesa směrem k loveckému zámečku Tři Trubky. Ještě než k němu dorazíme, míjíme dobře oplocený objekt, který zřejmě stále patří armádě. Místo zvané Amerika bylo v 19. století hájovnou, a pak pilou, kterou obklopovaly nepřístupné, téměř pralesovité, lesy. Podle knihy Brdy opět otevřené zde bylo na konci 19. století také občerstvení, jehož hojně využívali první turisté.
Jak už bylo zmíněno na začátku, naší cestu doprovází řeka Klabava. Její tok zde připomíná pravé horské řeky. Koryto je pokryto tu většími balvany, tu drobnějšími kameny, bez štěrku, písku či zeminy. Dravost Klabavy, která pramení jako Padrťský potok v kopcích Brd, je znát na první pohled.Bujaré večírky v zámečku
U loveckého zámečku, k němuž je to od Ameriky ani ne kilometr, je soutok Klabavy (někde uváděné jako Padrťský potok) s Třítrubeckým potokem. Soutok vybízí k odpočinku, třeba u dřevěného domku, který kdysi býval malou vodní elektrárnou určenou pro zámek. Po svačině si pak můžete prohlédnout samotný lovecký zámeček Tři Trubky, ovšem pouze zvenku.
Na konci 19. století zámeček v romantickém duchu nechal postavit Jeroným Colloredo Mansfeld. Jeho interiér byl jak jinak než v loveckém stylu. Trofeje a malby byly jeho nedílnou součástí. Po vyhlášení vojenského újezdu, byly sbírky převezeny na zámek Dobříš.
V loveckém zámečku však ruch neutichal, právě naopak. Pobýval zde T. G. Masaryk, Edvard Beneš a během války maršál Walter von Brauchits. Ani za minulého režimu netrpěl zámeček nedostatkem pozornosti – scházeli se tu komunističtí pohlaváři a armádní špičky.
Interiér je i dnes velmi pěkně zařízen, přesvědčit se o tom zatím můžete pouze na stránkách encyklopedie Wikipedie, kde je i bohatá galerie. Součástí jsou salónky, Masarykův pokoj, hodovní sál, ale i nádvoří malinko připomínající rajskou zahradu s kašnou.
Méně reprezentativní je pak druhá strana celého objektu od lesa, kde je hájovna, garáže a provozní budovy. Co s budovou bude časem, není úplně jasné. Jeden z bohulibých nápadů hovoří o tom, že by v ní mohl vzniknout dům přírody.
Od Tří Trubek vedou dvě hlavní cesty. Vybíráme si tu stáčející se západním směrem, která míří k Padrťským rybníkům nebo k Mirošovu, což je cíl naší cesty. Údolí mezi Skalnatou a Chocholatou skálou je tiché, i šumění vody se vzdaluje a občas lze slyšet akorát zpěv opeřenců. Pro někoho může být tato část výletu nudná a stereotypní, avšak má své kouzlo. Léčba od spěchu a ruchu města může začít právě zde.Po bouřce padaly stromy
Pozorným cestovatelům neunikne jak jiný vzhled lesa, tak drobnosti v něm. Kupříkladu v jedné jeho části jsme napočítali skoro 10 mravenišť. Místy prosvětlený smrkový les je na zemi pokrytý různorodými rostlinami, mechy, houbami a tlejícími stromy.
Pohled je to ale trochu smutný, protože v kalendáři je stále zima. Sníh jsme však až na miniaturní ostrůvky nespatřili. Je důležité také upozornit, že do lesa může být vstup zakázán. V takových případech je varování na cedulích u cest.
Na křižovatce u mýtiny, kde ukazatel nabádá k cestě do Skořice, lze jít jihovýchodním směrem k Padrťským rybníkům, severozápadním směrem do Mirošova. Společnost nám bude tentokrát dělat Ledný potok. Po cestě potkáváme desítku cyklistů, pro něž jsou Brdy doslova požehnáním, jelikož chodníky jsou v perfektním stavu a jízda požitek.
Po několika kilometrech se napojíme na cyklostezku, která vede okrajem chráněné oblasti, a zastavujeme se na holině vytvořené silným větrem v srpnu 2013. Při bouřce, jež se tudy prohnala, popadaly stovky stromů a další musely být pokáceny, protože hrozil jejich pád. Připomíná to kalamity známé z hor, kde po vichřicích či orkánech zůstávají bezlesé oblasti o několika hektarech. Vojenské lesy tam již vysadily nové smrky a buky.
Poslední část našeho putování lesní divočinou povede cyklostezkou s číslem 22514 do Mirošova. V sezóně si tam můžete po předchozí domluvě prohlédnout barokní zámek z 18. století. Komu nestačilo 18 kilometrů po Brdech, může si prošlápnout rovněž místní naučné stezky či navštívit Dobřív, kde mají unikátní kamenný most ze 14. století.Výlet najdete na Mapy.cz. Nebo si můžete jedním kliknutím do mapy naplánovat vlastní.
