Časované bomby v Lednicko-valtickém areálu dávno tikají. Nejvíce je jich nastraženo na lokalitách Tří Grácií. Borovice, stejně jako u Bzence, jsou nabity silně hořlavými terpeny a v bylinném patru dešťového stínu je také stejně mnoho přeschlého jehličí. Co do intenzity náporu zdivočelé turistiky a počtu lidí v lese kouřících je nebezpečí vzniku požáru oproti Bzenecku v poměru zhruba 9:1. Vzplanutí borového háje na Bzenecku tak bylo v rozporu s teorií počtu pravděpodobnosti a evokuje hypotézu o úmyslu.

Zákaz kouření v lese je sice nařízen lesním zákonem, ale jeho dodržování nikde nikdo nevymáhá. Svědčí o tom spousta odhozených nedopalků, potenciálních podpalovačů.

Požární hlídky, které jsme jako hajníci na profesně i fyzicky tehdy zvládnutelných výměrách služebně přidělených revírů konali s velkým nasazením, jsou v dnešním pojetí ekonomiky a veřejného zájmu minulostí. Na lesnických školách v předmětu ochrana lesa byly lesní požáry všech forem ve výuce dominantní, ač kategorie divoké turistiky neexistovala. Dnes v Lednickovaltickém areálu, kde čerti jakoby čím dál víc přikládali pod kotel a větřík, sluha pozemního i korunového požáru, se každou chvíli roztančí a pohrává s vajgly, je k nevíře, že oheň ještě nevzplál. Je tomu snad proto, že manželka Tvrdončanka Eva se smečkou psů odráží nájezdy vandalů a potencionální žháře?

V minulých dnech u Tří Grácií (ve stínu 34 °C) narazila na chlápka, který hulil jak fabrika a kolem něj plno nedopalků. »Pane, jste v lese, kde je kouření zakázáno! Z těch vašich malých nedopalků snadno vznikne obrovský požár!«. Turista si popotáhl z cigarety a odpověděl: »Co je mi po tom!« Nedopalek vhodil do přeschlých bylin a jehličí. V této epizodě a aroganci však není merito věci. Tragédie spočívá v tom, že jsme si nevzali poučení z lekce na Bzenecku. Exkluzivní krajinu Tří Grácií denně konzumuje velké množství bezohledných turistů, z nichž přes zákaz kouří několik set. Položímeli si otázku, jak je vůbec možné, že tak extrémní nápor na přírodu Brusel legitimizuje, odpovědí je tragedie Šumavy, která hoří v ohni kůrovce - a Bruselu i šedozeleným živnostníkům je to šumafuk.

Nebyli to knížecí architekti, co rozbili krajinu Lednicko-valtického areálu i její nejcennější atributy - ticho a klid - zbytečně velkým počtem turistických stezek a cyklostezek. Byly to prodloužené ruce Ministerstva životního prostředí, státních a samosprávních orgánů, které lhostejně přihlížely ničení azylu pro život zvířeny. Naopak, knížecí architekti estetizovali romantickou krajinu s citlivostí, podle přírodní filozofie Jeana J. Rousseaua, která vychází z teze, podle níž uměle zkrášlená krajina zpětně zkrášluje duši člověka. K pokochání se stavebními památkami s antickými sochami musely dostačovat průhledy v lesním porostu, takže kontaktování se s nimi bylo a i nadále by měly být tabu. Z toho důvodu u žádné ze zdejších ve volné přírodě situovaných památek nikdy nebyly a dodnes neexistují sociální zařízení. To má v romantizované krajině v důsledku Bruselem zavedené anarchie a chaosu neromantické následky.

Hordy turistů totiž místo vdechování borového vzduchu, zkrášlování duše vnímáním krásna a rozšiřování duchovního obzoru berou půvabnou krajinu ztečí. Kouří, seberealizují se lezením po vzácných sochách a na cucky trhají listinu, na které je evidována jako kulturní klenot UNESCO. Žel, i kultivovaní návštěvníci k tomu mlčí, neb i takové chování prý patří k demokracii.

V zájmu záchrany ohrožených borových hájů je naléhavé, aby neformální protipožární opatření byla legislativně ošetřena dodatky k příslušným zákonům, aby těm, kdo porušují zákon a v lese kouří, bylo zakázáno 10 let vstoupit do lesa, a těm, kteří lezou po sochách a poškozují památky, bylo zakázáno 10 let se pohybovat v jejich blízkosti.

Traduje se, že kníže Liechtenstein u Tří Grácií na zelený pažit nikdy nestoupl. Dnes je zadupán do země, neboť posvátné území slouží k míčovým hrám, rajtování koní, k dovádění na bicyklech, pořádání pikniků a dalších sem nepatřících způsobů zábavy.

Jestliže kvůli pakatelní zpronevěře Davida Ratha vypuklo mediální zemětřesení, tak i přes varovný příklad Bzenecka o ničivém lezení na zranitelné vzácné sousoší tří antických bohyní neštěkne ani pes. Neřku-li o rajtování na koních na kolonádě alegorií věd a múz. Mnoho abiturientů škol je bez práce, ale orgánům veřejné správy nedošlo, že lze tohoto zdroje využít k vytvoření ochránců krajiny.

Žádám Parlament a prosím čtenáře, aby zvážili možnost podpory následujícího návrhu zveřejnit jména osob, které jsou z pozice svého úřadu odpovědny za nebezpečí vzplanutí borových hájů na písečných dunách Lednicko-valtického areálu, a zveřejnit, jaká bude právní kvalifikace a výše trestu za zanedbání ochrany lesa.

Bohumil LOŠŤÁK, ekolog, hájenka Tři Grácie, Hlohovec u Břeclavi