Podle údajů z roku 2015 bychom teď na planetě Zemi napočítali asi 3 biliony stromů. Přidat k nim další, nový bilion se na první pohled jeví jako svůdná cesta k řešení problémů klimatických změn, hnaných emisemi oxidu uhličitého. Jeden bilion stromů by totiž mohl „vymazat", respektive zafixovat ve své přirůstající biomase posledních pětadvacet let naší emisní produkce. Jenže podle Michaela Barnarda na tom něco nesedí.
Splnit tisícinu není pokrok
Třeba novozélandská vláda nedávno přislíbila vysadit jednu miliardu stromů, a začala na plnění tohoto úkolu pracovat. Od přibližně pětatřicáté nejbohatší země světa (a pětasedmdesátou na světě co do rozlohy území státu) to není zase tak zlé. Ale ani dobré. Plní jednu tisícinu globálního závazku.
„Chápete? Druhá nejbohatší země světa byla schopna přiblížit se 4 % požadovaného za skoro třicet let," říká Barnard. „To už nevypadá na rychlé a efektivní řešení, které by bylo snadno realizovatelné malými a chudými zeměmi. Navíc v horizontu následujících jedenácti let.
Celý článek najdete zde.
