PLZEŇ Je to milovník Šumavy a velký bojovník za její větší otevřenost pro turisty. František Nykles proto nemohl na nedávném křtu knih o Šumavě a Brdech chybět. A s jejich autorem Janem Hajšmanem si v otázkách ohledně zpřístupnění těchto přírodních pokladů lidem notoval. „Vše jde zařídit tak, aby byla spokojená zvířata i člověk. Kompromis se ale hledá velice špatně,” říká František Nykles.

* Co vás napadá, když se vede debata o zpřístupnění Brd pro turisty a připomíná se první republika?

Že jedna z největších a nejkrásnějších a dosud nepřístupných šumavských slatí je Rokytská slať. O její ochraně se za první republiky také dlouho dohadovali – od roku 1920 do roku 1929, kdy tam byla vyhlášená rezervace. Ale názor na to, co bude ochrana obnášet, se od současné doby velice lišil. Určitě to nebylo dělané s cílem, že když se vyhlásí rezervace, že tam nikdo nebude chodit, jako je tomu v Národním parku Šumava. K čemu ale národní park je, když neslouží lidem, aby jeho krásy mohli vidět? Jako příklad uvedu šumavský Bílý potok se známým vodopádem Bílá strž, kam může vyrazit ročně jen několik lidí s průvodcem. Já jsem přitom našel ve starých průvodních, že celý potok byl před válkou vyznačen turistickou značkou a lidé tam mohli chodit. A neobdivovali tedy jen vodopád Bílá strž, ale i řadu dalších, které na potoce jsou, a dnes už se o nich vůbec neví. To je ten příklad, o kterém mluvím. Vyhlásím rezervaci, ale k čemu je, když lidé vidí jen kousíček, kam přijdou po povalovém chodníku nebo jen s průvodcem? Já sám jsem průvodce a myslím si, že při citlivé návštěvě člověk nemůže přírodě ublížit. Nabízí se ale otázka, k čemu je někde unikátní příroda, která je lidem úplně odepřena?

* Našel jste odpověď?

Našel. Dneska máte na Šumavě tak profláklé cesty, že po nich projde denně až 2400 lidí. Tomu já už neříkám pobyt v přírodě. Se starosty šumavských obcí jsme se snažili zpřístupnit více cest, aby se zatížení přírody rozložilo na větší území. A aby se mohlo lidem ukázat, co je v přírodě krásné. Strážci tam mají být proto, aby zajistili pořádek a lidé neběhali mimo cesty tak, jak se běhá normálně po lese ve vnitrozemí. Podle mě jde totiž všechno ohlídat.

* Takže si myslíte, že kdyby se Šumava více otevřela, že by tam přijelo stejně lidí, jen s tím rozdílem, že by se rozptýlili po více místech?

Nevěřím, že Šumava bude někdy navštěvovaná větším počtem turistů, než je tomu dnes, kdy se návštěvnost pohybuje od půl druhého do dvou milionů ročně, což nikdo nespočítá přesně. Jedno je ale jisté – pokud se turisté rozptýlí na větší plochu, přírodě to udělá jedině dobře. Navíc pro řadu míst platí s ohledem na zvířata časové omezení. Respektuje se, kdy zvěř zakládá rodinu, vyvádí mladé a že není dobře, když je zvíře při tuhém mrazu vyrušované člověkem. Vše jde zkrátka zařídit tak, aby byla spokojená zvířata i člověk. Kompromis se ale na Šumavě hledá velice špatně.

* I se současným vedením?

To zpřístupnilo řadu míst. Na vedení parku myslel i připravovaný zákon o Šumavě. Měl dokonce přílohu se seznamem cest, na které se smí. A aby se nedal měnit, až přijde nové vedení, které bude mít jiný názor. Norma měla uzákonit cesty, po kterých by se mohlo chodit. Uvedu příklad roklanské chalupy, o které se mluví, ale málokdo tam byl, i když tam vede od roku 1948 silnice. Protože to tam znám dobře, jsem přesvědčen, že není žádná vůle lidí běhat volně po lese. Navíc je tam les v takovém stavu, že běhání po něm je, když ne životu, tak zdraví nebezpečné. Z toho vyvozuji, že lidé by se drželi na asfaltové silnici a strážci by si vše ohlídali. Takže všechno jde, ale je třeba najít kompromis a nesmí to přehánět ani obce, ani ekologové.