Vodní režim v krajině je ovlivněn zejména nevhodným hospodařením na zemědělské a lesní půdě, nesprávnými úpravami vodních toků a nárůstem zastavěných ploch. Tím se snižuje schopnost ekosystémových funkcí půdy, zrychluje se průběh povodní, snižuje se biologická rozmanitost a odolnost krajiny. Uvedl to na nedávné konferenci Voda v krajině – naděje pro budoucnost, kterou organizoval výbor pro krajinu a biodiverzitu Rady vlády pro udržitelný rozvoj s Agrární komorou ČR, náměstek pro řízení sekce ochrany přírody a krajiny ministerstva životního prostředí Vladimír Dolejský.
Dolejský ve svém příspěvku připomněl, že po roce 1948 bylo rozoráno 270 tisíc hektarů luk a pastvin, tisíc hektarů mezí, 120 tisíc kilometrů polních cest, 950 tisíc hektarů mokřadů. Délka vodních toků se z původních 76 tisíc kilometrů zkrátila o třetinu, retenční kapacita zemědělské půdy se snížila z 11 miliard kilometrů vody na současných asi pět miliard. Od roku 1900 se kvůli záborům půdy snížil potenciál retence o 2,4 miliardy kilometrů vody, v současnosti je více než 50 procent zemědělské půdy významně ohroženo erozí.
Poukázal na to, že významnou součástí krajiny jsou lesy. „Třetina zemědělské půdy je pokryta smrkovými a borovými monokulturami, devět desetin lesů se obhospodařuje holosečně, tři čtvrtiny holin je nutno obnovovat umělou sadbou, desítky tisíc hektarů lesních porostů jsou nevhodně odvodněny," shrnul a upozornil na to, že i lesní půda je zhutňována.
Náměstek pro řízení sekce vodního hospodářství ministerstva zemědělství Aleš Kendík uvedl, že Česká republika je závislá na dešťových srážkách. „Pak záleží na nás, jak tu vodu využijeme. Podle něj formou srážek spadne na území České republiky z dlouhodobého průměru 54 miliard metrů krychlových vody. „S tímto množstvím musíme nějakým způsobem nakládat a snažit se ho co nejefektivněji využít," konstatoval s tím, že zhruba 15 miliard metrů krychlových vody z území České republiky každoročně odteče říční sítí. „Jen pro ilustraci, máme zhruba 100 tisíc kilometrů vodních toků, z toho je 84 tisíc kilometrů drobných vodních toků, které jsou v krajině možná nejdůležitější. Způsobují totiž zpomalení odtoku vody z krajiny," podotkl. Akumulaci vody zajišťuje podle něj 439 vodních nádrží a kolem 24 tisíc malých vodních nádrží a rybníků. „Není možné tvrdit, že nás zachrání pouze technická opatření, na druhou stranu nás asi nezachrání pouze přírodě nezbytná opatření. V rámci systému vodního hospodářství v ČR je proto nezbytná synergie a kompromis," sdělil a v této souvislosti uvedl, že v ČR je více než 76 tisíc kilometrů vodovodní sítě, na kterou je napojeno téměř deset milionů obyvatel ČR. Poukázal rovněž na skutečnost, že zhruba 80 procent zemědělské půdy je pronajato.
Dolejský poznamenal, že podpora retence vody v krajině se týká revitalizace toků a niv, retenčního prostoru pro přirozený rozliv, opatření v ploše povodí, zatravňování, pěstování vhodných kultur, opatření v lesích, opětovného využití vod a podobně. Náměstek také poukázal na usnesení vlády, které ukládá ministerstvu životního prostředí zpracovat Národní akční plán přizpůsobení se změně klimatu. „Vzniklo několik pracovních skupin, které řeší materiál, že zpracovává škálu dat, informací podle krizových jevů tak, aby materiál mohl být k prvnímu kompletnímu čtení k dispozici v červnu tohoto roku," přiblížil s tím, že ministerstvo životního prostředí zajišťuje koordinaci opatření, monitoringu a vyhodnocení plnění adaptace na změnu klimatu. Při implementaci je nezbytné zapojení všech dotčených resortů, zdůraznil.
Suchem je ohroženo přes tisíc katastrů
Viceprezident Agrární komory ČR Václav Hlaváček připomněl, že zemědělství prošlo razantními proměnami, jako byly privatizace, transformace a také adaptace na evropský systém dotací. „Voda je přitom limitujícím faktorem v zemědělství, především se ale dotýká jak průmyslu, tak každého z nás, protože potřebujeme dostatek kvalitní pitné vody. To je to, co nás spojuje," zdůraznil. „V posledních deseti letech dochází ke střídání jak sucha, tak povodní, což způsobuje nemalé problémy," řekl. Podle Hlaváčka za posledních deset let došlo ke změně struktury zemědělské produkce. „Opustili jsme to nejcennější, co jsme měli, to je osevní postup, střídání plodin, což je nejdůležitější princip pro to, abychom hospodařili s vodou v krajině. Nyní máme v podstatě na polích tři plodiny, a to je velmi málo," prohlásil. Důsledky jsou umocněny především hydrometeorologickými extrémy, ať už změnami teplot a špatným rozložením srážkových vod během vegetace. „Mění se jejich využitelnost. Dnes potřebujeme 130 až 140 procent dešťových srážek na to, aby vegetace byla v pohodě," informoval. Tento stav komora považuje za dále neudržitelný, proto oslovila výzkumné ústavy, akademii věd, státní instituce a dal se dohromady tým odborníků pod vedením Státního pozemkového úřadu, aby se provedla multikriteriální analýza území České republiky. Podle ní je více než 1100 katastrů na území ČR extrémně ohroženo suchem. Hlaváček sdělil, že následující druhá etapa se zabývá návrhem konkrétních adaptačních opatření, realizovaných v konkrétních podnicích. V okresu Břeclav je to zemědělské družstvo Bulhary, které hospodaří poblíž řeky Dyje, s kompletní zemědělskou výrobou. Další podnik byl vybrán ve Středočeském kraji, a to Agros Vraný, který mimo jiné pěstuje chmel. „Předpokládáme, že tato pilotní území budou rozšířena o další území nacházející se na vysočině. Jsou to podniky zastřešené Agroklastrem Vysočina, a dále pak Rakovnicko. Rovněž jde o území extrémně postižené nedostatkem vody.
Ředitel Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd Jiří Hladík poznamenal, že zemědělci vnímají půdu zejména z produkčních hledisek. Pro společnost je ale důležité i zajištění ekologických funkcí půdy, ukládání živin, transformace, čištění a jímání vody a podobně. „Prioritou je ochrana mimoprodukčních funkcí půdy," zdůraznil. Podle něj půda v dobrém stavu je schopna účinně regulovat odtok vody z krajiny a tím tlumit výskyt povodní a such. „Jeden hektar hluboké černozemě může akumulovat až 3500 metrů krychlových vody. Celková možná retenční schopnost zemědělské půdy v ČR je 8,4 miliardy metrů krychlových vody, skutečný stav je však 5,04 miliardy metrů krychlových. Při dodání organické hmoty lze tento stav do roka zlepšit na 6,5 miliardy metrů krychlových, doplnil.
Multifunkční nástroj
František Pavlík ze Státního pozemkového úřadu poznamenal, že při pozemkových úpravách se setkává s problémy, jako jsou nevhodné podmínky pro hospodaření, degradace orné půdy, nedostatek, či přebytek vody v krajině i problémy v oblasti vlastnických vztahů. Dalším problematickým bodem je prostupnost krajiny, řešení nejen zaniklých, ale i zřizovaných cest.
„Velikost půdních bloků je fenoménem České republiky, bohužel jsme z tohoto hlediska v Evropě na špici. S tím souvisí také nepřerušená délka odtoků svahů, které jsou v některých regionech poměrně enormní," konstatoval s tím, že pozemkové úpravy jsou multifunkčním komplexním nástrojem, který uspořádává vlastnické vztahy a vytváří novodobou digitální katastrální mapu. „Proces pozemkových úprav vnímáme jako velice silný nástroj, je schopen realizovat konkrétní opatření, průměrně se do takových realizací investuje 1,5 miliardy korun," podotkl Pavlík. Vývoj pozemkových úprav podle něj poznamenal rok 2013, kdy se sloučil Pozemkový fond ČR a Ústřední pozemkový úřad v Státní pozemkový úřad. V té době došlo k určitému pozastavení celého procesu. „Nicméně pozitivní zprávou je to, že se vloni podařilo zahájit na 271 nových komplexních pozemkových úprav," připomněl. Procesem pozemkových úprav je dotčena o něco více než třetina republiky.
Primárně se největší část úprav orientuje na cesty, příkopy či průlehy. „Cesty nejsou jen prvek, který zpřístupňuje pozemky, ale multifunkční prvek jak ekologický, tak protierozní," sdělil. Jako stěžejní dokument Pavlík vnímá plán společných zařízení. „Pozemkové úpravy jsou hlavním nástrojem, kterým ovlivňujeme vodu v krajině. Snažíme se navrhovat taková adaptační opatření, která by byla akceptovatelná zemědělci, a pokud by nebyla, budeme v další fázi nastavovat systémy legislativní a ekonomické," konstatoval.
