VLADIMÍR DOLEJSKÝ
Přehrady zadržují přívalovou vodu, nezmění však suchou lokalitu ve vlhkou, říká náměstek ministra životního prostředí
Česko pravděpodobně čeká další rok na suchu, a stát se proto chystá s extrémním počasím bojovat. Klíčové je udržet vodu v krajině a zabránit jí, aby rychle odtékala pryč.
„Za dopady sucha u nás nemůže výhradně jen klimatická změna, ale i většinou nevhodný způsob hospodaření zemědělců, lesníků i povodí, úpravy toků nebo nadměrné odběry vody," říká náměstek ministra životního prostředí Vladimír Dolejský.
* Loňský rok byl v Česku podle meteorologických měření historicky nejteplejší. Zároveň ho charakterizovalo velké sucho. Projevilo se to nějak výrazně v přírodě?
Loňské sucho se nejvíce projevilo přímo na vodních tocích. Některé dokonce dočasně vyschly. To vedlo k úhynu ryb a dalších vodních organismů. Větší toky vysychaly pod vodními elektrárnami a menší zase kvůli nadměrnému odběru vody pro zvlažování.
* A hynuli kvůli tomu i živočichové?
Bohužel ano. Vyschly říčky, v nichž žije ohrožený rak kamenáč a rak říční. Rak je schopný sucho přežít v úkrytech pod kameny či v prohlubních břehu, ale potoky vyschly tak rychle, že ani ochránci přírody nestačili korýše přenést do vodnatějších toků. Příkladem je říčka Brzina na Příbramsku, Svinařský potok v povodí Berounky nebo Trusovický potok na Olomoucku. Doložitelný je rovněž úhyn kriticky ohrožené perlorodky říční. Stalo se to v Karlovarském kraji, kde vyschla část říčky Bystřiny. Tam sice nedošlo k totálnímu úhynu perlorodky, ale jen zásluhou lidí, kteří je do bezpečí přenesli za pět minut dvanáct. Musím zdůraznit, že k takovým situacím nedošlo výhradně kvůli klimatickým podmínkám, ale většinou i vlivem nevhodného způsobu hospodaření v povodí, historických úprav toků v rámci melioračních opatření nebo právě nadměrných odběrů vody.
* Zaznamenali jste obdobné případy problémů kvůli suchu i v rostlinné říši?
Ze statistik vytěženého dříví jednoznačně vyplývá, že po celém území republiky ve velkém hyne smrk ztepilý, který v českých lesích představuje dominantní dřevinu. Zejména proto, že ho člověk vysazoval na místa, která pro něj nejsou s ohledem na přírodní podmínky či nadmořskou výšku vhodná. Naprosto průkazné je to zejména na Opavsku a Vítkovsku na severní Moravě a ve Slezsku. Vznikají pak holiny a je absurdní, že lesní hospodáři u pařezu uschlého smrku opět nechají růst nový smrček. Paradoxně tak dochází k opětovnému zalesnění smrkem. Mimochodem v českých lesích jsou projevy změny klimatu nejprůkaznější.
* Češi tedy sázeli smrky na nevhodná místa, kde mají problémy i kvůli nynějším výkyvům počasí?
Ano. Tak jsme to v českých zemích dělali už před sto lety. Sázeli jsme smrk ztepilý v nižších a středních polohách, kam nepatří. Dokument nazvaný Strategie přizpůsobení se změně klimatu, který v říjnu schválila vláda, již třeba požaduje, aby se změnila druhová skladba lesa a podíl odolnějších listnáčů se zvýšil.
* Ukázalo loňské sucho nějaké nové překvapivé lokality, které trpí nedostatkem vody?
V zásadě ne. Tradičně je nejsušší jižní Morava, Rakovnicko a zmiňované Opavsko. Ovšem samozřejmě i na jiných místech se ukazuje, že není voda. Vyschly i poměrně hluboké studny v krasových oblastech. Například několik i v Moravském krasu. I tam se tedy ukazuje, jak klesla hladina spodní vody, a mimo jiné do těchto míst bych směřoval pozornost.
* Stalo se loni něco, co nikdo z odborníků nečekal?
Nestalo se nic, co by se neočekávalo. Vědci překvapeni nejsou. Nicméně stále platí, že musíme dělat opatření, která dopady sucha zmírní, abychom předcházeli dalším škodám.
* Lze očekávat, že rok 2016 bude zase tak suchý a horký?
První kvartál tohoto roku už ukazuje, že je před námi pravděpodobně další suchý rok. Předpověď říká, že se opět musíme připravit na extrémní počasí – přívalové deště způsobující povodně a mezi nimi dlouhá suchá období. Rovněž teplota se postupně zvyšuje. Vědci tedy očekávají podobný průběh jako v loňském roce.
* Co stát podnikl, aby další sucha lépe zvládl?
V Česku se realizují stovky opatření, která přispívají k zadržení vody v krajině. Ministerstvo životního prostředí dotacemi podporuje například obnovu mokřadů, říčních niv, rybníků, remízků a alejí, ale i obnovu přirozené struktury lesů, výsadbu zeleně ve městech či protierozní opatření v lesích i na zemědělské půdě. Aktuálně pracujeme na Národním akčním plánu adaptace na změnu klimatu, jenž bude obsahovat na tři stovky opatření, která upřesní dílčí kroky, jež jsou nezbytné pro to, aby Česko sucho zvládalo lépe. Zároveň chceme s ostatními ministerstvy koordinovat nejen projekty a postupy, ale třeba i přerozdělování dotací. Dnes si často konkurujeme, ba dokonce v něčem se vzájemně negujeme. Tento dokument by měl být hotov do konce roku.
* Jaká opatření se v krajině osvědčují nejlépe?
Například obnova říčních niv, které dokážou ztlumit průběh povodně. Velká voda se do nich neškodně rozlévá. Navíc lze prokázat, že schopnost přirozené nivy zadržet vodu je často řádově vyšší než například u vodních nádrží. V tomto ohledu jsou daleko před námi třeba v sousedním Bavorsku, kde investují nemalé peníze do obnovy vodních toků. V zahraničí se také můžeme inspirovat například v hospodaření s dešťovou vodou či recyklací.
* Chápu to tak, že je chybou stavět po republice další přehrady? Vždyť se jich několik reálně plánuje.
Řeknu to tak, že vodní díla prioritně zadržují přívalovou vodu. Mohou být i zásobárnou pitné či závlahové vody. Ale to platí jen na omezeném území. Přehrada zkrátka nezmění suchou lokalitu na vlhkou. Pozitivnější vliv na přírodu mají ta drobná opatření v krajině, která jsem již jmenoval; a která se letos budou na stovkách míst realizovat. Vezměte si takovou Vranovskou přehradu na jižní Moravě. I pod přehradou jde o oblast příkladně sužovanou suchem. Nebýt větrolamů, které zmírňují větrnou erozi, tak tam dnes zemědělská půda vůbec není. Na druhou stranu díky optimální manipulaci s přehradou jsou obce a občané v nich žijící již desítky let v relativním bezpečí, co se týká ničivých dopadů zvláště jarních povodní.
* Jak je na tom zemědělská půda v Česku?
Špatně. Vodní a větrná eroze ohrožuje padesát procent veškeré plochy tuzemských polí, pastvin či luk. Tedy docela hodně, když si vezmete, že více než polovinu plochy naší republiky tvoří zemědělská půda. Když k tomu přičteme fakt, že třetinu plochy zabírají lesy v nepůvodní druhové skladbě, tak je naše krajina ohrožena poměrně hodně. Znovu opakuji, že je to zejména vlivem člověka a způsobem hospodaření než klimatickou změnou.
* Lze to srovnat se zahraničím či se situací z minulosti?
V Rakousku ohrožuje vodní eroze při přívalových deštích více než třetinu zemědělské půdy, ve Francii osmnáct procent, ve Velké Británii dvanáct a v Belgii deset procent. Když se však vrátíme k Česku, tak se rapidně snížila schopnost půdy vodu po dešti vsáknout a udržet. V roce 1900 zadržela téměř jedenáct miliard kubíků vody. Dnes je toto číslo poloviční.
* Takže zemědělci a lesníci špatně hospodaří?
Ano. Často je na vině to, že na obrovských polích hospodaří firma, které půda nepatří. Když si něco pronajmete, určitě máte k věci jiný vztah. Takže po dlouhé době by bylo dobré k půdě přistupovat tak, jako to kdysi dělali sedláci, kteří ji předávali svým potomkům. O hospodaření v lesích jsem již mluvil.
* Česko však už jen kvůli své poloze v Evropě má ztížené podmínky pro zadržování dostatku vody.
Ano. Je to dané mimo jiné též typem terénu, geografickou polohou i tím, že od nás řeky odtékají a de facto žádné nepřitékají. To jsou specifické podmínky, které nejsou příznivé. Tím spíš je u nás potřeba se změnou klimatu zabývat. Víc než třeba v Rakousku nebo i v rovinatém Nizozemsku, tedy v zemích, kde o krajinu pečují průběžně mnohem lépe.
***
Náměstek ministra Vladimír Dolejský se narodil v roce 1964 v Moravském Krumlově. Vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. Poté pracoval v Lesích ČR, dočasně byl pověřen i výkonem funkce generálního ředitele. Později dělal ředitele odboru ochrany lesa České inspekce životního prostředí. Na ministerstvu životního prostředí pracoval již v letech 2009–2011 na pozici ředitele odboru péče o národní parky. V únoru 2014 se tam vrátil jako náměstek ministra pro řízení sekce ochrany přírody a krajiny.
