Pokud budeme radikálně úspěšní s naším programem snižování energetické náročnosti, teplárny v některých městech ztratí ekonomický smysl, říká Vladimír Špidla. Rozhovor se stínovým ministrem životního prostředí o programu ČSSD pro předčasné volby se točí kolem energetiky, adaptací na klima nebo budoucnosti Národního parku Šumava.

Uvádíme pouze část rozhovoru, celý najdete zde.

- Velká část programu se týká ochrany krajiny. Krom jiného odmítáte těžbu břidlicového plynu.

Velký důraz klademe na oběh vody v krajině. Česká republika má méně vody k dispozici, než je optimum. To je zdroj, se kterým nemůžeme zacházet riskantně. Pokud těžba břidlicového plynu představuje riziko pro spodní vodu, tak už je to příliš velké riziko.

- Velké téma napříč programy jsou povodně a protipovodňová opatření. Jak chcete vodu v krajině zadržovat?

Česká krajina by se měla stát jakousi houbou, která by měla být schopná vodu nasáknout. Nádrže jsou až posledním krokem. Musíte mít rozumné zemědělství, které bude vodu zadržovat, měnit skladbu lesů, aby měla větší retenční schopnost. Jsou tam i plošné opatření, jako je prodlužování vodních toků nebo vytváření zasakovacích oblastí ve městech. Praha vlastně  představuje přes pět set kilometrů čtverečních  pouště. Tady můžete významně zvýšit retenční schopnost.

- To znamená zvýšení podílu zeleně?

Není to lehké, ale jste schopen zvýšit retenční schopnost. Proč musí být parkoviště asfaltové, když mohou být z polo-vegetačních tvárnic, kde voda zateče do země.

- Jak ale donutíte majitele parkoviště, aby něco takového udělal?

Znovu se hraje v čase. Dám vám příklad, na který jsem docela hrdý, protože se mnou byl spojený. Začínají se stavět sloupy vysokého napětí, které chrání ptáky. To je výsledek jednání mezi mnou a ministrem průmyslu a obchodu Grégrem. Protože jsme nechtěli radikálně zatížit podniky, pravidlo zní: kdykoli se sloup mění, udělá se, aby neškodil ptákům. Stalo se to před deseti lety a když jezdím dnes krajinou, vidím, jak se to mění. Takže můžete zavést povinnost, aby se voda zasakovala, můžete to  zavést jako povinnost na každém novém parkovišti a při rekonstrukcích parkovišť.

- A u lesů by ten princip měl vypadat stejně?

Jistě, navrhujeme, aby státní lesy byly nezcizitelné, to je velké území, které by mohlo tímto způsobem hospodařit. Podobně i v lesích zvláštního určení. Musí se rozvinout systém na ochranu před erozí půdy. Jenom povodím Labe odchází ročně jeden milion tun čistých živin. Myšlenka není, že za pět let bude Praha jako mořská houba, zase pracujeme v čase.

- A posledním krokem mají být ty nádrže?

Ano, hodně menších nádrží, rozvinout rybníkářství, které bylo ještě v 16. století podstatně rozšířenější, pochopitelně suché poldry. A kde se to ukáže jako nezbytné i nové nádrže. Ale nechceme budovat velké nádrže a betonovat, chceme rekonstruovat krajinu, tak aby voda byla dobře zadržovaná, tím se změnilo mezoklima a snížil se výskyt extrémních klimatických jevů.

- Chcete změnit zákon o ochraně přírody a krajiny. Proč?

Ten zákon nestačí sledovat vývoj zákonodárství. Je vytlačovaný na okraj, má stále menší váhu. Naším cílem je dát mu pozici, která mu náleží a ne pozici zákona, který možná platí jen na území chráněných oblastí a kdo ví jestli. Vyhodnotíme zákon jako celek, promyslí se prvky, které zasahují do celkové ekologické stability země a dá se mu pevnější pozice vůči různým rezortním zákonům.

- Bude mít ČSSD ambice předložit zákon o Národním parku Šumava? Potřebuje ten park vůbec svůj zákon?

Já si myslím, že  ano. Je otázka, zda park, který funguje na základě vládního nařízení, není protiústavní. Národní parky, právě protože jsou národní, tedy více než regionální fenomén, by měly být schváleny zákonem. Vůle k jejich ochraně by měla být vyjádřena sněmovnou i senátem, tedy vůli všeho lidu České republiky. Z hlediska právní systematiky by bylo správné, aby vznikly zákony i o Národních parcích Krkonoše a Podyjí. Je to odvážný plán, jak dalece se s tím dá uspět to je otázka, ale rozhodně stojí za diskuzi a pokus.

- Jak by měl šumavský zákon vypadat?

Šumava je největší lesní oblast ve střední Evropě. Můžete vést jemné debaty, zda je ten les původní, nebo není, ale v každém případě je to komplex, který má svou vlastní dynamiku. Proto má být zformulovaný zákon, který řekne, že řídící veličina je ochrana přírody a ochrana přírodních procesů. A k této veličině se musí vyrovnat všechny ostatní zájmy, které nejsou banální a není to tak, že byste je mohl zadupat do země. Rozhodně ne, musí se najít velmi citlivě kompromis. Hodnota toho území je z hlediska ochrany přírody něco jako Svatý Vít z hlediska památkové péče.

Území by se mělo zachovat v té rozloze jaké je teď, právě i rozsah tvoří hodnotu parku. Ale není pochyb, že je tam místo na tisíc kompromisů. A do toho se musíme pustit a najít shodu.